Labský kaňon - celkový pohled

Labský kaňon

labský kaňon
Je pravda, že za velkými pískovcovými kaňony v jiných světadílech labský kaňon svými rozměry poněkud zaostává. Od Pastýřské stěny v Děčíně k hraničnímu přechodu Hřensko/Schmilka má délku asi 15 km, největší uváděná hloubka je 300 m. Kaňon vznikl postupným zahlubováním řeky do rozpraskané pískovcové vrstvy v průběhu spodního a středního pleistocénu před 1–2 miliony let. Eroze řeky prořízla celou vrstvu křemenných pískovců a zpomalila se až na podložních vrstvách lužické žuly a metamorfovaných hornin, které však částečně též narušila. Důkazem je například bývalý lom na žulu mezi Podskalím a Studeným potokem, jehož materiál byl patrně využit při stavbě silnice mezi Děčínem a státní hranicí.

Těžba kamene ve stěnách kaňonu sahá až do 16. stol. Ve většině případů byly místní lomy významným zdrojem kvalitního pískovce. Z nejlepších částí se dokonce vyráběly mlýnské kameny, brusy nebo koryta pro dobytek. Velmi ceněný byl zdejší pískovec též jako stavební kámen. Kromě místních staveb, mezi něž patří i Děčínský zámek, se používal například při stavbě terezínské pevnosti nebo při dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě, ale vyvážel se i do ciziny. Dánský pohádkář Hans Christian Andersen připomíná ve svém deníku z cest po Českosaském Švýcarsku, že zdejší pískovec byl použit i na dánském královském paláci Christiansborg.

Od počátku 70. let 20. stol. je kaňon součástí chráněné krajinné oblasti a od roku 2010 je část pravého břehu vyhlášena národní přírodní rezervací. V současnosti se tedy žádný kámen v kaňonu netěží, výjimkou je pouze odstraňování nestabilních bloků při sanačních pracích.

Labský kaňon - historická rytina plavení dřeva na Labi v Hřensku
Historická rytina zychycuje platbu dřeva na Labi v Hřensku v polovině 19. stol.

Dálnice minulosti
Kaňon byl od nepaměti branou mezi Českou kotlinou a Severoněmeckou nížinou. Řeka sloužila po staletí jako důležitá tepna spojující dva evropské regiony. Při nedostatku kvalitních cest přes pohraniční pohoří patrně šlo o velmi rušnou dálnici. První písemné zmínky o plavbě dřeva spadají už do poloviny 11. stol. O Hřensku jako o krčmě a překladišti dřeva z horního toku Kamenice se dočteme o čtyři století později. Nejrušnější dobou pro řeku a lodní dopravu se nesporně stalo 19. a 1. pol. 20. stol. Na dobových rytinách a pozdějších fotografiích nás překvapí hustota lodního provozu zcela nesrovnatelná se současností. Zpočátku se plavba provozovala pouze samotíží po proudu, proti proudu musela dřevěné šífy tahat zvířata. Proto levý břeh lemovala stezka pro koňské či volské spřežení. Od roku 1874 byl položen korytem řeky řetěz, který sahal z Hamburku až do Ústí nad Labem a od roku 1886 až k Mělníku. Nastala krátká, ale intenzivní éra řetězových parníků.

Hlučná čoudící monstra táhnoucí proti proudu sestavy až deseti naložených vlečných člunů se stala součástí koloritu labského údolí. Rachot řetězu procházejícího přes párou poháněné navijáky parníků se odrážel od pískovcových stěn a už zdaleka signalizoval přibližující se průvod plavidel. Řetězový parník si sice uměl poradit se silným proudem řeky v kaňonu, avšak tento způsob „šplhání po řetězu“ s sebou přinášel jiná úskalí, jako třeba složité rozpojování řetězu při setkání dvou parníků.

Řetězová plavba skončila v 30. a 40. letech minulého století, kdy byla nahrazena modernějšími remorkéry a motorovými loděmi. V té době už k říční dálnici přibyla frekventovaná železniční trať mezi Drážďany a Děčínem na levém břehu a státní silnice na pravém. Lodní nákladní doprava kaňonem Labe je dnes sporadická a nesrovnatelně menší, než tomu bylo v minulosti. Důvodem je především nedostatek vody a malá plavební hloubka v létě. O to více narůstá význam rekreační plavby, kterou v kaňonu provozují české i německé společnosti. Není to překvapivé. Trasa mezi Děčínem a saskou Pirnou je totiž nesporně nejhezčím úsekem na celé délce toku Labe.

Labský kaňon - sokol stěhovavý
Národní přírodní rezervace Kaňon Labe je jedním z míst, kde v oblasti Labských pískovců pravidelně hnízdí sokol stěhovavý

Království bobrů a netopýrů
Na rozdíl od suchých kaňonů amerického Západu je labský kaňon pokryt bohatou a zajímavou vegetací. Na samotném dně se rozkládají říční nivy se zbytky lužních lesů, kde najdeme řadu vzácných druhů rostlin, jako je například drobnokvět pobřežní, který na březích kanalizovaného toku Labe, tj. od střekovských zdymadel dál proti proudu, již zcela vymizel a zdejší lokalita je v rámci České republiky ojedinělá…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa České Švýcarsko/Labské pískovce

Labský kaňon

Shopping Cart