Mádaba je město s přátelskou atmosférou a s více než 1300letou mírovou koexistencí muslimů a křesťanů, které asi nejvíce proslavily nálezy podlahových a nástěnných mozaik z byzantské doby. Z hory Nebó, vzdálené 10 km západně od Mádaby, se naskytl Mojžíšovi pohled na kenaanskou „zemi zaslíbenou“, kam neměl nikdy vstoupit.
Mádaba je slovo aramejského původu a znamená „země vody a ovoce“. Historie zdejšího osídlení sahá až do rané doby bronzové (3500-2000 př. n. l.), město Médebá je zmiňováno ve Starém zákoně jako jedno z tzv. moábských měst. V roce 1868 byl v nedalekém městě Díbán (starověký Díbón) objeven černý bazaltový kámen, který vešel ve známost jako Méšova stéla. Text vytesaný do kamene hovoří o válečných střetech moábského krále Méši v polovině 9. stol. př. n. l. s králem Izraele a o jeho úspěších. Kvůli sporům o nálezné místní obyvatelé stélu poničili a některé její části byly ztraceny. Originál stély je k vidění v pařížském Louvru, kopie například v muzeích v Mádabě a Ammánu, kde si můžete také přečíst znění textu ze stély v angličtině.
Mádaba byla významným provinčním městem už za Římanů, ale vrcholné období prožila v 6. stol., kdy měla i vlastního biskupa. V této době bylo postaveno nejméně 30 kostelů, které byly vyzdobeny, stejně jako další veřejné i soukromé budovy, překrásnými mozaikami zobrazujícími scény z běžného života jako sklizeň, lov nebo rybolov, rostliny, exotická zvířata či náboženské a mytické příběhy. Typické jsou geometrické tvary a řecké nápisy. V roce 614 napadli město Peršané a zničili mnoho staveb. O zbytek se postaralo zemětřesení, které udeřilo v roce 749. Poškození četných mozaik v Jordánsku má na svědomí též ikonoklastické (obrazoborecké) hnutí v 8. stol. V roce 726 zakázal byzantský císař Leo III. uctívání obrazů a ve stejné době nařídil muslimský chalífa Jazíd II. zničit všechna vyobrazení živých bytostí v říši. Některé původní mozaiky zachránila vrstva „politicky korektních“ geometrických vzorů, které původní motivy překryly.
Koncem 13. stol. byla Mádaba opuštěna a život se sem navrátil až v roce 1880, kdy město osídlilo 90 křesťanských rodin, které kvůli náboženským konfliktům odešly z Karaku. Právě tito noví osadníci při kopání základů pro své domy nacházeli skvostné mozaiky, z nichž některé si můžete prohlédnout v Archeologickém parku. Čekají tam na vás tři byzantské kostely – kostel proroka Eliáše z let 607–608, krypta sv. Eliána z let 595–596 a kostel Panny Marie z konce 6. stol., kde je středová plocha centrální mozaiky rozdělena do tří panelů. Západní panel zdobí obrazy ptáků, rostlin a květů, prostřední zobraz…
Další články z vydání o Jordánsku naleznete zde