I když se Makarská svým historickým významem či množstvím pamětihodností nemůže měřit s Dubrovníkem, Splitem, ani s řadou dalších pobřežních měst, přesto se pro spoustu zahraničních návštěvníků stává hlavním symbolem chorvatského Jadranu, jakýmsi koncentrátem všech přírodních krás, které pobřeží Chorvatska rozhazovačně nabízí spolu s notnými dávkami nezaměnitelně idylické atmosféry.
Asi čtrnáctitisícové město leží u jediné větší zátoky ve zhruba 60 km dlouhém úseku pobřeží mezi ústími řek Cetiny a Neretvy, který se dnes označuje jako Makarská riviéra. Chráněna od moře skalnatým poloostrovem představuje ideální přírodní přístaviště, jež při svých plavbách po Středomoří využívali již v polovině druhého tisíciletí př. n. l. Kréťané. Následovali je Ilyrové a po nich Římané, kteří zdejší přístav nazývali Aronia. V jeho blízkosti, při úpatí skal Biokova, založili v 6. stol. osadu Muccurum (Makar). Od tohoto názvu bylo zřejmě odvozeno jméno osady Makarska, která později vyrostla přímo u přístavu. To se však poprvé objevuje, až když čas oponou hodně trhnul – zkraje 16. stol., tedy již na počátku téměř 200 let trvající turecké nadvlády. Turky tu pak vystřídali Benátčané, za nichž bylo v Makarské zřízeno biskupství, později se zde také v mezidobí vlády Rakouska-Uherska krátce angažovala Napoleonova Francie.
V druhé polovině 19. stol., ještě v časech habsburské monarchie, bylo již městečko Makarská správním, obchodním i kulturním centrem celé Makarské riviéry, mnohem většího rozmachu se však dočkalo o století později, kdy vyšlo vstříc sílícímu cestovnímu ruchu a proměnilo se v jedno z nejvyhlášenějších letovisek tehdejší Jugoslávie. Dnešní Makarská se však k historii nijak zvlášť neupíná. Z místních pamětihodností stojí za zmínku hlavně ústřední Kačićovo náměstí, jehož střed akcentuje pomník jednoho z nejvýznamnějších chorvatských básníků Andriji Kačiće-Miošiće a severní straně vévodí barokní kostel sv. Marka. Ten býval do roku 1828 katedrálou, pak bylo zdejší biskupství zrušeno. Významný je i nedaleký františkánský klášter, kde stojí za prohlídku zajímavá expozice malakologického muzea, představující unikátní kolekci ulit a lastur vylovených z pobřežních vod všech kontinentů.
Město je v prvé řadě zaměřeno na pobytovou rekreaci. Má velkou ubytovací kapacitu, téměř dvoukilometrovou písečnou pláž, dlouhou přístavní promenádu s palmami, svým návštěvníkům vychází vstříc i množstvím sportovišť a gastronomických zařízení. Makarská by však nebyla Makarskou, kdyby se kousek za hranicí jejího extravilánu nezdvíhala do více než kilometrové výše grandiózní skalní hradba Biokova. Toto pohoří, často považované za…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Chorvatské pobřeží