Když přijíždíte k Malborku směrem od Gdaňsku, objeví se před vámi hrad v celé své majestátnosti, navíc i s romantickým odrazem na hladině řeky Nogat. Je to strhující podívaná. Není divu, jde o největší čistě gotickou stavbu na světě a zároveň největší hrad postavený z cihel. Vybudoval ho řád německých rytířů a za dobu, po kterou mu patřil, ho nikdy nikdo nedobyl.
Použití cihel jako stavebního materiálu pro nedobytný hrad je pro nás, kteří z domova známe hrady kamenné, trochu nezvyklé. Jenže tady, v deltě Nogatu, Nisy i dalších řek, vždycky byla cihlářská hlína dostupnější a levnější než kameny. Proto se v Pobaltí už od středověku stavěla většinu hradů, chrámů a dalších důležitých budov právě z cihel. A řemeslníci, kteří pracovali ve službách německých rytířů, uměli využít jejich vlastnosti dokonale. Malbork je mistrným dílem obranné architektury.
Řád německých rytířů, celým názvem řád bratří od německého domu Panny Marie v Jeruzalémě, vznikl původně na konci 12. stol. právě v Jeruzalémě a vedle johanitů a templářů patřil k největším a nejmocnějším rytířským řádům středověku. Situace na Blízkém východě se ale pro křižáky nevyvíjela dobře a v roce 1291 německý řád (další z mnoha označení tohoto řádu) Svatou zemi definitivně opustil. V té době však už měl řadu komend a špitálů ve více zemích Evropy. Mazovský a kujavský kníže Konrád I. řád pozval, aby mu pomohl vypořádat se s pruskými pohany. Trochu naivně jim nejprve nabídl za ochranu hranic správu území kolem Chełmna a v roce 1230 potvrdil, že si řád může ponechat všechna území, o která připraví pruské pohany.
Hrad Malbork, který se začal stavět kolem roku 1280, se stal pro řád strategickým opěrným bodem a demonstroval jeho pozvolna rostoucí vojenskou a ekonomickou sílu. Vedle hradu rostlo navíc stejnojmenné město, další hrady vybudovali křižáci v okolí. Dařilo se jim dobývat i kolonizovat nová území, například v roce 1308 dobyli Gdaňsk a vyvraždili tam slovanské Kašuby. Ohněm a mečem šířili křesťanství, nová území germanizovali tak, že podporovali příchod německých kolonistů, ovládli obchodní stezky a obchod s obilím, dřevem, kůžemi, koni, vínem… Snažili se ovládnout stále větší území a měli zálusk na celé Pobaltí. Víc než 180 let se jim dařilo. Jenže jejich zájmy, podporované často panovníky ze západní Evropy a církevními hodnostáři, se čím dál častěji křížily se zájmy polských panovníků. Brzy začali patřit k úhlavním nepřátelům Polského království.
V letech 1309–1457 se Malbork stal dokonce sídlem velmistra řádu, a tedy hlavním městem křižáckého státu. Postupem doby však proti německým rytířům začala sílit opozice. Nakonec je roku 1410 v bitvě u Grunwaldu porazili Poláci, Litevci a žoldáci z dalších zemí. Křižáci se stáhli na Malbork, který se jim podařilo uhájit. Ale i v tomto případě platilo, že všeho do času.
Příliš velké ambice křižáků
Porážka u Grunwaldu křižáky oslabila. Navíc je značný počet bojů a šarvátek vojensky i ekonomicky vyčerpával. Postupně jim docházely peníze na žoldáky, kteří tvořili dvě třetiny jejich armády. A čelit tlaku svých nepřátel vlastními sílami už nezvládali, protože si ukousli příliš velké sousto.
Nakonec přišli i o Malbork, a vůbec ne v boji. Velmistr von Erlichshausen neměl peníze na žold pro českou posádku vedenou Oldřichem Červenkou z Ledec, který si vzal hrad do zástavy. A protože slíbené peníze nedostal od velmistra ve slíbené lhůtě, prodal Malbork spolu se dvěma dalšími hrady polskému králi Kazimírovi Jagellonskému za 190 000 zlatých. Velmistr pak musel přenést sídlo řádu do Königsbergu (Královce, dnešního Kaliningradu).
Malbork se stal jedním ze sídel polských králů a byl jím až do roku 1772. Mezitím krátce padl do švédských, a potom na dlouho do pruských rukou. Poničilo ho dobývání i požáry a úplnou katastrofu pro něj znamenaly boje 2. sv. války. Jak po nich vypadal, to zachycuje velká fotografie na panelu před hradbami.
Pobořený hrad měl několikrát namále. Hrozilo mu zbourání a úplná likvidace, cihly z jeho některých částí se začaly používat na výstavbu nových domů (a cihly z ruin městských domů v Malborku dokonce na obnovu Varšavy). Naštěstí impozantní hrad vždycky našel zastánce, kteří ho zachránili. Mohl tak projít postupnou, později i vědecky podloženou renovací, která navíc musela opravit některé předchozí neodborné a někdy i nesmyslně romantizující úpravy.
Dnes je stavba ve výborné kondici, ocitla se na seznamu Světového dědictví UNESCO a patří k nejvyhledávanějším památkám v Polsku. Hrad ročně navštíví více než 600 000 lidí z celého světa, ale nejvíce je Poláků, pro které se stal součástí jejich drsné, heroické a krvavé historie. Není divu, že ho v roce 2007 vybrali v anketě deníku Rzeczpospol…
Úplné znění článku naleznete zde