Na počátku nebylo v tomto případě slovo, nýbrž zjevení. Opakované a natolik důrazné, že po sobě zanechalo proděravěnou lebku. Na konci jsou zatím těžké stavební stroje a ambiciózní projekt, který má místu vrátit jeho původní charakter. Tak by se dala stručně vymezit tisíc tři sta let dlouhá historie ostrůvku Le Mont-Saint-Michel, jeho kláštera a okolní zátoky. Stručnost by se ale v tomto případě rovnala hříchu.
Z temnoty počínajícího osmého století dochovala se do dnešních dnů legenda. Biskupovi Aubertovi, později svatořečenému, jenž vykonával svůj úřad v městečku Avranches, zjevil se archanděl Michael. Nechtěl mnoho – jen postavit kapli či oratoř na skalnatém ostrůvku u normandského pobřeží, asi 20 km od města. Svatyně sv. Michala se často zřizovaly na vysokých skalách, ale biskup přesto pochyboval, váhal, archanděl se mu musel zjevit několikrát a nakonec ho přiměl k činu až poté, co mu svým velitelským prstem propálil lebku. V té době neobydlený a lesem porostlý ostrůvek v přílivové zóně asi kilometr od břehu, nazývaný Mont Tombe (Hora hrobka), získal kapli, patrona i nové jméno a vykročil na cestu ke světové proslulosti. Údajnou biskupovu lebku vystavují v pokladnici kostela St-Gervais v Avranches také dodnes. Kdo si nedokáže představit, jak biskup s dírou v levé polovině čela plnil dál své povinnosti, může přijmout vysvětlení racionálnější – lebka je poněkud staršího data a po trepanaci.
Popsaný příběh se prý udál roku 708. A tak nejnavštěvovanější francouzská památka mimo Paříž, kterou ročně projdou víc než tři miliony turistů, oslavovala vloni své třináctisté narozeniny. Dalo by se říci, že v plné svěžesti, leč s jistou újmou na svém původním charakteru – na jeho obnově se však už začalo roku 2006 pracovat, a tak lze očekávat, že po roce 2015, kdy má být vše hotovo, spatříme Mont-Saint-Michel zase tak, jak ho znali naši předkové. Ale nepředbíhejme.
Už po vybudování první kaple se asi 80 m vysoký žulový ostrůvek téměř kruhového tvaru stal vyhledávaným poutním místem, což trvalo po celý středověk. V roce 966 svěřil normanský vévoda Richard I. Nebojácný svatyni do péče benediktinů z opatství St-Wandrille ležícího zhruba na půl cesty mezi Rouenem a Le Havrem. Během 11. a 12. století vybudovali benediktini na ostrově rozlehlý románský klášter korunovaný na vrcholu skály kostelem. Jeho architektem byl Guillaume de Volpiano, pozoruhodná osobnost počátku 11. století. Syn jakéhosi piemontského hraběte vstoupil do benediktinského řádu, později se stal opatem, reformátorem klášterního života, ale působil také jako architekt, který praco…