Romská pouť
Každoročně 24. a 25. května se v malebném rybářském městečku Saintes-Maries-de-la-Mer (česky Svaté Marie z moře) koná velkolepá pouť. Sjíždějí se sem poutníci i turisté z celé Evropy, mezi nimi až 50 000 Romů. Zatímco 25. května jsou křesťanskými věřícími uctívány svaté Marie, o den dříve oslavují Romové svou patronku „svatou“ Sáru.
N hlavní silnici do Saintes-Maries-de-la-Mer panuje nebývalý ruch. Vozovka je přecpaná auty, obytnými přívěsy, „bedfordy“ i romskými bryčkami taženými koni. Několikrát stojíme, a tak máme čas připomenout si legendy, kterými je černá Sára, považovaná Romy za svatou, opředena.
Podle katolické verze, o které se podrobně píše v jiném článku, připlula Sára do Saintes-Maries-de-la-Mer společně s nejvěrnějšími následovnicemi Ježíše, Marií Salome a Marií Jakubovou, vyhnanými po Ježíšově ukřižování ze Svaté země.
Podle romské verze pocházela Sára z místního vznešeného rodu. Spatřila připlouvající člun s Mariemi, který se na rozbouřeném moři převrátil. Neváhala, rozprostřela na vodě svůj plášť a obě Marie zachránila. Poté, když ji Marie pokřtily, šířila mezi lidmi dobro a křesťanství.
Existuje však i třetí verze, podle níž je patronka Romů Sára totožná s indickou bohyní Kálí/Durgou, divokým a krvelačným převtělením mírumilovné manželky Párvatí samotného boha Šivy. Podle některých indických i západních religionistů přenesli předkové Romů kult bohyně Kálí z Indie do Evropy a podařilo se jim tradici oslav černé bohyně v pozměněné formě vtělit do křesťanského obřadu. V době inkvizice bylo totiž vyznávání jiných náboženství trestáno smrtí. Katolická církev však černou Sáru nikdy za svatou neuznala.
Konečně se kolona pohnula. Vzrůstající ruch na komunikaci prozrazuje, že jsme již blízko cíle. Provoz blokují účastníci obřadu i zvědaví turisté tlačící se mezi auty. Nad hlavami hemžícího se davu putuje k pobřeží v bílém rouchu uctívaná socha černé Sáry. Na nosítkách ozdobených květinami ji nesou vybraní Romové. V mořské vodě bude ochranitelka romského etnika rituálně omyta a pak odnesena za doprovodu hudby a zpěvu zpět do kostela. Romky ji následně obdarují množstvím překrásných šatů a drahocenných látek jako náhradou za plášť, který obětovala při záchraně svatých Marií.
Snažíme se někde odstavit auto. Nikde však není místo a policisté nás ženou dál po pobřeží. Konečně po dlouhém úsilí vtěsnáváme náš pojízdný příbytek mezi vysloužilý autobus a obytný přívěs. Obtloustlý Rom z autobusu se nás přišel zeptat, zda zde máme v úmyslu přespat. Po souhlasné odpovědi nevěřícně okukuje naše Berlingo a diví se, že se nám podařilo zařídit v osobním autě dvě pohodlná lůžka. Přijel s celou osmičlennou rodinou a zdvořile nás upozorňuje, že se tu bude celou noc slavit.
Vyndáváme stoleček a židle. Hned se k nám žene kartářka a snaží se nám vnutit své služby. Nedá se odradit, když neuspěla s kartami, bere ženu za ruku a chce hádat budoucnost. Odmítáme, ale je velmi dotěrná. Naštěstí ji nakonec, naštvaně vykřikující, odhání sympatický Rom. K našemu překvapení mluví slovensky. Pochází z Michalovců a tráví dovolenou u příbuzných ve Francii. Zveme ho na přípitek růžovým provensálským. Vždyť my také slavíme! Jestli jsme dobře počítali, v noci absolvujeme tisící nocleh v autě. Na svých toulkách Evropou jsme spali na nejrůznějších místech, ale uprostřed romského tábořiště ještě ne.
Po celou noc se nad městečkem mísí podmanivé melodie přerušované výbuchy petard. Romské kapely produkují krásnou strhující hudbu. V uličkách před hospůdkami se tančí a zpívá. Na náměstí před kostelem, který i po přestavbě v 15. stol. stále připomíná pevnost, neboť ve středověku poskytoval i ochranu proti námořním lupič…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provence