Pilatus a Rigi, dvě dominanty kraje, dvě hory, které na sebe hledí přes jezero na vzdálenost dvou desítek kilometrů. Obě přitom shlížejí i do Lucernu, pro který jsou odjakživa nepostradatelnými akcenty mnoha městských panoramat, kde k nim však místní obyvatelé zprvu zaujímali značně odlišný postoj. V dávných dobách pro ně byla Rigi ta „hodná“, k níž chodili bez obav a kterou povýšili na královnu hor, kdežto Pilatus v nich budil spíše obavy. Po dvě století – počínaje rokem 1370 – měli dokonce od svých radních zakázáno se k němu přibližovat.
Rozeklanými skalisky naježený masiv Pilatusu odedávna notně dráždil lidskou fantazii, a tak se stával častým tématem nejrůznějších zkazek, mýtů a legend. Na jeho svazích řádili čerti, slétaly se k nim čarodějnice a ze skal vylézala i jiná nadpřirozená stvoření. Zdaleka ne všechna ale lidem škodila. Vyskytovala se tu třeba bíle oděná víla, která vodila zatoulaný dobytek k napajedlům, a neškodili ani divoce vyhlížející okřídlení draci, kteří se v oblasti Lucernu těšili zvláštní oblibě. Jedna zkazka, zapsaná v 16. stol., hovoří o muži, jenž se začátkem zimy vysoko v masivu Pilatusu nešťastnou náhodou propadl do hluboké jeskyně. Poté, co se z pádu vzpamatoval, ke své hrůze zjistil, že vedle něj leží dva velcí draci. Muže si ale nevšímali, a ten časem vypozoroval, že když mají hlad, olizují skálu. Zkusil to také, a na této kamenné výživě přečkal ve zdraví zbytek zimy. Když nastalo jaro a draci se chystali z jeskyně vyletět, usadil se jednomu na hřbet a drak se s ním ochotně snesl dolů do nížiny. Muž potom jako výraz díků za svou záchranu věnoval lucernskému kostelu Hofkirche mešní roucho, zdobené výšivkou dračí dvojice.
O špatné renomé Pilatusu se zasloužil hlavně fenomén Piláta Pontského, který se ve zdejší mytologii objevil bez jasné příčiny zřejmě počátkem 13. stol. Jedna z více verzí legendy vypráví, že když tento krutý prefekt odvolaný z Palestiny spáchal v římském vězení sebevraždu, jeho tělo bylo vhozeno nejprve do Tibery a postupně ještě do několika jiných řek, jelikož se pokaždé vynořilo zpět na hladinu a přivolávalo na své okolí živelné katastrofy. Římané potom dopravili Pilátovy ostatky k masivu Pilatusu a potopili je na úbočí do malého jezera. Ani tady ale nenastal klid, řáděním zlého ducha teď začali trpět obyvatelé Lucernu. Vždy, když byl v jezeře někým vyrušen, seslal na město hrozné počasí, a jestliže se někomu zjevil se zkrvavenou paží, dotyčný do roka zemřel. Proto časem přišly ze strany městské rady výše zmíněné zákazy, za jejichž porušení hrozil vysoký postih. Odvolány byly teprve koncem 16. stol., kdy jezero prozkoumala s negativním výsledkem vědecká výprava, radní však pro jistotu stejně nechali jezero vypustit.
Pokud se teď domníváte, že Pilát (latinsky Pontius Pilatus) propůjčil hoře nad Lucernem své jméno, nikdo vám to nevyvrátí, ale pravděpodobnější je, že název vznikl z latinského Mons Pileanus, Hora s kloboukem – myšleno hora s vrcholem často zahaleným čepcem oblačnosti. Výstižnost tomuto názvu nechybí, ale ještě výstižnější nám může připadat středověký název Frakmont, jenž vznikl zkomolením latinského výrazu Rozlámaná hora. A dnes by se mohlo Pilatusu klidně říkat i Dračí hora, neboť dávných legend se chopil marketing a stylizovanou siluetu dračí obludy tady najdete, kamkoli se podíváte.
Když v polovině 19. stol. začal v Alpách sílit turistický ruch, Pilatus už byl dávno vzat na milost a coby výletní cíl si v přitažlivosti s Rigi v ničem nezadal. V roce 1860 byla ve vrcholových partiích hory otevřena hned dvě ubytovací zařízení – na severním svahu hotel Klimsenhorn a těsně pod jedním z vrcholů hotel Bellevue, který v následujících několika letech poctilo návštěvou i mnoho významných osobností. Tuto výspu ve dvoutisícové nadmořské výšce si například hodně oblíbil Richard Wagner, jenž zde pobýval dokonce několikrát a údajně na hotelovém klavíru i komponoval. Nadšení z jedinečných výhledů a kouzelných západů slunce nijak neskrývala ani anglická královna Viktorie, která sem v roce 1868 neváhala vyjet na hřbetě…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lucernské jezero