Z českého pohledu jsou Novohradské hory jedny z nejmenších v celém pásmu hornatin, které obepínají naše pohraničí. Dokonce nemají ani své vlastní jméno jako ostatní pohoří, ale jen odvozené od Nových Hradů, města v jejich podhůří. Orograficky jsou součástí Šumavské hornatiny, která se člení na vlastní Šumavu o ploše 1680 km² a Novohradské hory s rozlohou pouhých 190 km² , což je partnerství značně nerovné.
Z rakouského pohledu však jsou Novohradské hory jen nejsevernějším výběžkem pohoří Freiwald, které se táhne od Podunajské nížiny v Rakousku severozápadním směrem do Čech, kam proniká zhruba mezi Dolním Dvořištěm a Českými Velenicemi. V jižních Čechách je ukončuje nápadná horská skupina tří vrcholů – Kraví a Kuní hory a jihovýchodněji položené Vysoké. Pod nimi už leží Novohradské podhůří.
Průměrná výška celého Freiwaldu mírně přesahuje 800 m a nad tuto základní úroveň se zvedá 18 vrcholů vyšších než 1000 m. Králem všech je rakouský Viehberg (1112 m n. m.). V Čechách sahají nad hranici tisíce metrů pouze čtyři vrchy – z nich je nejvyšší Kamenec (1072 m), následuje Myslivna (1040 m) se sousedním Janským vrchem (1006 m) a nejmohutnější, osamoceně stojící Vysoká (1034 m).
O novohradských krystalických horninách bychom mohli bez nadsázky říci, že patří k aristokracii mezi našimi horninami. Rodokmen některých sahá až 1,5 miliardy let do hlubin věků, kdy se začal vytvářet velice charakteristický blok přeměněných hornin mezi horní Vltavou (Moldau) a Dunajem (Donau) nazývaných moldanubikum. Jsou to například ruly, které můžeme vidět v Terezině údolí, svory známé z Kaplické brázdy a různé granulity vystupující na povrch na mnoha místech podhůří. Do tohoto komplexu starobylých hornin pronikla mnohem později, v mladších prvohorách mohutná granitická tělesa, zvaná plutony. Tam, kde žhavotekutá tělesa tuhla zvolna, vytvořily se žuly jemně krystalické, kde bylo tuhnutí rychlé, vznikly žuly s nápadně velkými krystaly, jimž se říká žuly porfyrické. Jejich balvany můžeme vidět například v korytě říčky Černé. Na lomu trochu připomínají salám s nápadně velkými bílými krystaly živců. Výběžky žulových plutonů bývají často základem novohradských kopců a vytvářejí i nápadná skaliska. Můžeme je obdivovat například na vrcholech Vysoké, Kuní a Kraví hory a samozřejmě na Kamenci, který dostal po vrcholových skalách dokonce jméno. Nápadné jsou zejména jeho skalní hradby, skutečně připomínající umně postavenou, i když už zchátralou hradební zeď.
I když horniny Novohradských hor jsou starobylé, pohoří samo je v měřítku geologického času mladé. Ještě před 5–6 mil. let bylo součástí rozlehlé, ploché pevniny, která končila na jihu zhruba tam, kde dnes teče Dunaj. Až v mladších třetihorách se začalo toto území pod vlivem doznívajícího alpínského vrásnění vyklenovat a vynášet staré zarovnané povrchy až do dnešních výšek 800–900 m, kde se z nich staly náhorní plošiny, obecně zvané pláně. Krásné jsou například v okolí zaniklého městečka Pohoří, blízko státní hranice. Zdejší mírně zvlněné pláně porůstají lesy a louky, místy podmáčené, protože v podkladě mají nepropustnou žulu. Leží tady přírodní památka Pohořské rašeliniště, které je hluboké kolem dvou metrů. Pramení tu i Pohořský potok, sbírající vodu z okolních kopců. Kolem něj vede silnička do Pohoří, z níž je několik kilometrů pod bývalou obcí vidět známý Pohořský rybník, založený už kolem roku 1518 a obnovený jako jedna z bývalých klauz. Za totality byla jeho hráz vyhozena do vzduchu, v roce 1996 byla znovu postavena.
Pozvolné vyklenování Novohradských hor završila série zlomů, podél nichž se začaly samostatně vyzvedávat jednotlivé zemské kry – v centrální části nejvýše, při okrajích se výzdvih stupňovitě snižoval. Nejvýraznější zlom, až 300 m vysoký, představují severní svahy Vysoké se sousední Kraví a Kuní horou.Tyto strmé svahy jsou viditelné z celého podhůří a na nich poutá pozornost především impozantní stavba poutního kostela Panny Marie Utěšitelky v Dobré Vodě.
Celou freiwaldsko-novohradskou hornatinou prochází evropské rozvodí mezi Dunajem a Labem a je také pramennou oblastí několika desítek potoků. Rodí se tady rovněž dvě významné české řeky – Lužnice a Malše.
Jako rakouská Maltsch pramení Malše na severním svahu Viehbergu, směřuje energicky k severu a pod Jelením vrchem se stává asi na 22 km hraniční řekou až k přechodu v Dolním Dvořišti. Pak ze zápa…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Novohradské hory