O Pantheonu a Marii nad Minervou

První Pantheon nechal postavit Augustův přítel a pozdější zeť Marcus Agrippa v roce 27 př. n. l. O tom, jak vypadal, se můžeme jen dohadovat, protože v roce 80 vyhořel, za císaře Domitiana byl obnoven a v roce 110 vyhořel znovu. Stavba, kterou dnes obdivujeme, je tak už třetí v pořadí. Tradičně se udává, že byla postavena za císaře Hadriána v letech 120–125. Podle nejnovějších názorů ale byla stavba zahájena už za Trajána v roce 114. To by i lépe korespondovalo s široce přijímaným názorem, že architektem Pantheonu byl Apollodóros z Damašku, Trajánův dvorní architekt, tvůrce jeho fóra i triumfálního sloupu, který však s Hadriánem nebyl zrovna v nejlepších vztazích. Pokud budeme věřit historikovi Dionovi Cassiovi, jde o tvrzení velmi eufemistické, protože podle něj nechal Hadrián Apollodóra na základě smyšlených obvinění popravit. Z Agrippovy stavby zůstal zachován jen nápis na architrávu v průčelí předsíně s 16 monolitickými žulovými korintskými sloupy, podle něhož se dlouho mělo za to, že dnešní stavba je ona původní, která byla součástí celého komplexu budov, jež na jižním konci Martova pole nechal Agrippa zbudovat.
Pantheon je architektonicky velmi jednoduchý. Odhlédneme-li od předsíně, tvoří ho válec a na něm polokoule uprostřed s kruhovým otvorem o průměru 9 m. Tudy vstupuje dovnitř denní světlo a rovnoměrně se rozptyluje v interiéru. Jakmile vejdete do Pantheonu, ocitnete se v úchvatném, až mysticky působícím prostoru bez jediného sloupu, pilíře či okna, kam by se vešla koule o průměru 43,2 m. Cihlové stěny silné více než 6 m umožnily vytvořit po obvodu sedm pravidelně se střídajících čtverhranných a okrouhlých výklenků s představenou dvojicí korintských sloupů a rámovaných pilastry. Pozvednete-li zrak vzhůru, spatříte betonovou kazetovou klenbu, původně zdobenou pozlaceným bronzem. A pak už na sebe můžete nechat ohromující prostor s úžasnou akustikou působit…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2016