Třítisícové Opočno se pyšní velmi dobře zachovalým historickým jádrem, které se táhne od hlavního Kupkova náměstí k jihu a je zakončeno rozlehlým zámeckým areálem, jenž vrcholí samotným zámkem na okraji skalního ostrohu spadajícího příkře do úzkého údolí Zlatého potoka.
Nechte si na Opočno dost času. Šikovné uspořádání tří zámeckých prohlídkových okruhů, které na sebe plynule navazují v rámci jedné prohlídky, vám ho trochu ušetří, ale musíte naopak zase počítat s tím, že procházka zámeckým parkem a několika uličkami staré části městečka vám ho docela dost sebere.
Pokud zvolíte pro cestu z Kupkova náměstí k zámku Zámeckou ulici, povede vás kolem zahradnicky nejintenzivněji upravené horní části zámeckého parku až k bráně, kudy můžete vstoupit dovnitř. Stojí u ní letohrádek, renesanční stavba z roku 1602, na počátku 19. stol. empírově upravená, a na druhé straně této malé části parku dodnes funkční palmový skleník. Odtud se samozřejmě můžete vydat dolů, ke Zlatému potoku, a užít si procházku jeho údolní nivou podél Dolního a Horního zámeckého rybníka. Připomínkou toho, že poprvé nechal tuto část parkově upravit Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld kolem roku 1816, tedy v době, kdy vládl romantismus, není jen čínský pavilon, ale třeba taky orlí hnízdo. Když se budete pozorně dívat, určitě objevíte ve skalách podél cesty velkou dutinu a v ní sedícího vycpaného dravce. Po hrázi Horního rybníka přejdete na druhou stranu a pak už vystoupáte přímo na druhé zámecké nádvoří.
Když nepůjdete do dolní části parku a budete pokračovat Zámeckou ulicí, projdete nejprve kolem míčovny postavené ve stejné době jako letohrádek a pak kolem rodného domu nejslavnějšího opočenského rodáka, světoznámého malíře Františka Kupky, na průčelí s pamětní deskou a umělcovou bustou. Kupka ale strávil v Opočně jen prvních 13 měsíců svého života, poté vyrůstal a chodil do školy v nedaleké Dobrušce. Vzápětí vyústí Zámecká ulice na rozlehlé Trčkovo náměstí, které si zaslouží alespoň kratší zastávku. Jeho severní stranu lemují patrové měšťanské domy s pěkně opravenými fasádami. Některé z nich mají ještě gotické základy, krásná renesanční sgrafitová výzdoba se dochovala ve štítu domu čp. 13, i když jeho spodní část byla, tak jako průčelí většiny těchto domů, přestavěna klasicistně po požáru v roce 1803 a přišla o původní podloubí. V jihozápadním rohu náměstí stojí kostel Nejsvětější Trojice a fara. Kostel nechal postavit po dokončení zámku v roce 1567 Vilém Trčka z Lípy jako místo pro rodovou hrobku. Na začátku 18. stol. byl, zřejmě za účasti architekta Alliprandiho, zvětšen a především v exteriéru barokně upraven, zatímco zajímavý trojlodní interiér s pozdně gotickou klenbou a unikátními renesančními ozdobnými galeriemi na ionských sloupech podél stěn postranních lodí zůstal v podstatě renesanční, byť s barokním zařízením. Východní stranu náměstí uzavírají budovy patřící již k zámeckému komplexu – tzv. úřednický dům s navazujícím zámeckým pivovarem a hospodářské budovy s jízdárnou. Právě mezi nimi vstoupíme do zámeckého areálu, na parkově upraveném prvním nádvoří si nezapomeneme prohlédnout jedinečný, snad až 200 let starý exemplář ořešáku černého, rozložitý tak, že se sem už sotva vejde, zahneme doprava, projdeme průchodem v severním křídle zámku a staneme ohromeni krásou na druhém nádvoří, ze tří stran lemovaném třemi pásy arkád – v přízemí a prvním patře mají půlkruhové oblouky na sloupech, ve druhém patře rovné kladí na dvojnásobném počtu sloupů.
Opočenské druhé neboli vnitřní nádvoří je místem, kde se má návštěvník v prvé řadě kochat renesanční architekturou, případně výhledem z terasy do parku dole a na Orlické hory na obzoru. Ale kromě kochání ho můžeme využít i k připomenutí základních údajů o zámku. Nejdříve tu stál hrad, který postavili Drslavicové někdy v 1. pol. 14. stol. Jeho jedinou připomínkou je dnes válcová studniční věž (nikoli hladomorna, jak se dřív často uvádělo) kousek níž ve svahu pod severovýchodním nárožím zámku. V roce 1495 koupili opočenské panství Trčkové z Lípy a začali hrad upravovat. Za Viléma Trčky vzniklo v letech 1560–1567 renesanční severní a západní křídlo s arkádami. Jižní křídlo v současné podobě odpovídající oběma křídlům předchozím je zřejmě dílem až o více než 100 let mladším, postavené po požáru, k němuž došlo na konci 17. stol. V rámci těchto barokních úprav, vedených Giovannim Battistou Alliprandim, dostalo také horní patro arkád rovné kladí a původní růžová sgrafita nahradila červeně natřená fasáda, díky níž se tehdy zámek označoval jako „Červený Opočen“. To už ale nepatřil Trčkům z Lípy. Jejich majetek byl zabaven poté, co Adam Erdman Trčka, blízký spolupracovník Albrechta z Valdštejna, byl spolu s ním zavražděn v Chebu, a následně Opočno koupili od císaře Colloredové z Walsee. Ve 2. pol. 18. stol. došlo po sňatku Františka I. de Paula Gundakar s dědičkou po meči vymřelého rodu Mansfeld ke spojení obou rodů, takže vzniklo rodové označení Colloredo-Mannsfeld. (Kvůli chybě v příslušné listině se jméno rodu dodnes používá v podobě s nn, s jednou výjimkou. Poslední předválečný majitel Opočna, Josef III. Colloredo-Mansfeld, se začal s ohledem na historickou pravdu psát jen s jedním n, což dodržují i jeho potomci, včetně Kristiny Colloredo-Mansfeld, jež vede už více než 20 let spory s českým státem o restituci zámku a jeho mobiliáře.
A teď už pospěšme do zámku. Užijeme si Kombinovaný okruh, který všechny tři jednotlivé prohlídkové trasy spojuje dohromady. Začíná se v přízemí etnografickou halou a pokračuje interiéry celého prvního patra. Jedna z velkých zajímavostí je hned na začátku. Kníže Josef II. Colloredo-Mannsfeld podnikl na samém počátku 20. stol. dvě výpravy do Afriky a dvě do Severní Ameriky, z nichž kromě loveckých trofejí přivezl i různé předměty. Ze Severní Ameriky to byly mj. i původní indiánské oděvy z poloviny 19. stol., vůbec nejcennější jsou tři košile Lakotů (známých u nás většinou jako Siouxové).
Obecně lze říci, že k největším cennostem na zámku patří obrazová sbírka Colloredo-Mannsfeldů. Ještě o ní uslyšíme, ale dvě pozoruhodná díla visí hned v první ze soukromých místností knížete Josefa II., v pracovně. Jedním je tzv. Žerotínský epitaf, zajímavý už jen tím, že snad kromě několika knih je to jediné dílo na zámku, které pochází ještě z trčkovského mobiliáře, jinak je vše z doby Colloredo-Mannsfeldů. Navíc jde o vynikající ukázku nekatolického památníku, který vznikl v roce 1575 jako připomínka zemřelého syna Jana Jetřicha ze Žerotína a Barbory z Bibrštejna, jejímž prvním manželem byl Vilém Trčka z Lípy. Obraz ilustruje pět protestantských svátostí, jež vykonává kněz Jakub Kunvaldský a jichž se účastní ústřední pár, pouze u zpovědi je Barbora sama. V této souvislosti je zajímavé i to, že zatímco Trčkové i Žerotínové byli protestanti, Bibrštejnové naopak katolíci.
Na protější stěně pak visí obraz, který svého času vzbudil velké pozdvižení, neboť se chvíli spekulovalo o tom, že jeho autorem by mohl být sám Hieronymus Bosch. Na základě dendrochronologického průzkumu podkladové desky už dnes víme, že obraz Ježíš mezi učenci vznikl až asi 20 let po Boschově smrti, což nemění nic na tom, že jde o vynikající nizozemskou malbu z poloviny 16. stol.
Kuřácký salon nabízí pěknou sbírku skla a porcelánu včetně vilkumů neboli obřích vítacích číší, v jídelně visí nádherný český křišťálový lustr a podobizny vládnoucích Habsburků, reprezentační salon je zase portrétní galerií Colloredo-Mannsfeldů, pánská koupelna upoutá nejen výmalbou realisticky napodobující mramorové obložení, ale také masážní sprchou z 19. stol., kuriozita čeká v převlékárně – flanderská tapiserie z 18. stol. visela v 70. letech 20. stol. na Pražském hradě v pracovně normalizačního prezidenta Husáka. A pak, za řadou hostinských pokojů, to přijde. Nejprve rohová malá obrazárna, která návštěvníka naladí, ale až tak úplně nepřipraví na to, co ho čeká vedle. Pohled do velké obrazárny, největší místnosti na zámku, je ohromující, úchvatný, velkolepý, vyberte si podle svého. V roce 2010 byly obě obrazárny nově instalovány tak, aby co nejvíce odpovídaly dobovým fotografiím z první republiky. Celkem je v nich 137 obrazů, které pokrývají téměř beze zbytku všechny stěny. V těsném sousedství se tu tak střídají obrazy nejrůznějších námětů, velikostí a škol – prostě nádhera. Ale nechte si ještě trochu schopnosti vnímat krásu do následující knihovny, posledního interiéru, kde první část prohlídky končí. Na celém zámku je přes 10 000 svazků, tady asi 6500, většina ostatních je v tzv. francouzské knihovně, kterou můžete navštívit několikrát do roka při speciálních prohlídkách vedoucích do míst, kam běžně návštěvníci nechodí. A chcete raritu? Jedním z nejcennějších děl vystavených v prosklené vitríně je Kronika světa, známá i jako Norimberská kronika, kterou v roce 1493 vydal norimberský lékař, humanista a historik Hartmann Schedel. Tenhle přehled světových dějin se považuje za nejvýznamnější ilustrované inkunábule vůbec. Rudolfu Colloredovi ho věnoval jeho kmotr, císař Rudolf II.
A jde se do 2. patra na druhý okruh, kterým je zámecká zbrojnice. Zdejší sbírka čítající přes 2500 položek je jednou z nejvýznamnějších u nás. Vystavena je, lépe řečeno její část, ve třech místnostech – v orientální zbrojnici, loveckém a rytířském sále. Ve světovém měřítku nepatří k mimořádně velkým, ale je velmi dobře rozpracovanou sbírkou typologickou, budována cílenou akviziční činností, což dokládá například kolekce loveckých tesáků nebo sbírka vzácně zdobených pušek „těšínek“.
Pokud jste se vydali na Kompletní okruh, vrátíte se ze zbrojnice znovu do 1. patra a na závěr si prohlédnete apartmán Kinských. Dva pokoje zařízené ve stylu 1. pol. 19. stol. připomínají, že roku 1825 se Alžběta Vilemína Colloredo-Mannsfeld (ano, už jsme o ní slyšeli v článku o Kostelci) provdala za Rudolfa, 6. knížete Kinského, a místnostem se začalo říkat „pokoje u Kinských“. I tady čeká jedna vzácnost, unikátní v celoevropském měřítku – oboustranný barokní obraz, který kolem roku 1700 namaloval tehdy velmi vyhledávaný italský mistr Giuseppe Bartolomeo Chiari. Colloredo-Mannsfeldové ho v 19. stol. kupovali jako jednostranný, zachycující Madonu s dítětem, křížem a sv. Štěpánem. Teprve v roce 1990 se zjistilo, že z rubové strany pod pomocným přelepem je rovněž pohledová malba, Panna Marie Ochranitelka. Zajímavý příběh a navíc jediné Chiariho dílo u nás.
A jaký příběh objevíte v Opočně vy?
Další články z vydání o Orlických horách a Podorlicku naleznete zde