Orne
Když se slavný francouzský herec Jean Gabin definitivně rozešel s Marlene Dietrichovou, vzpomněl si, že jeho velkým snem byli již od dětství koně a život na venkově. Celé své jmění investoval do statku La Pichonnière v departementu Orne, kde začal chovat skot a závodní koně. Aby byla jeho vášeň kompletní, zřídil poblíž statku také dostihovou dráhu, dnešní Hippodrome Jean-Gabin. Ke konci 50. let minulého století vlastnil stáj s erbem Bouton d’Or a kolem patnácti renomovaných závodních koní.
Koně patří k Normandii stejně jako cidre a camembert. Především jižní departement Orne je proslulý svými hřebčíny. Na sytě zelených pastvinách tu lze koně spatřit všude, jak závodní, tak kobyly s hříbaty i robustní percherony – normandské tažné koně.
V lese nedaleko od města Argentan se rozkládá obrovský areál s rozlehlými výběhy, terasami a dlouhou přístupovou alejí, kterou sem kdysi přijížděly královské fiakry. Pozlacená koňská hlava krášlí bohatě zdobenou vstupní bránu do Haras du Pin, národního hřebčína, který založil roku 1665 ministr Colbert. Budovy navrhl architekt Mansart a okolní zahrady slavný Le Nôtre.
Dnes žije v těchto „koňských Versailles“ stovka plemenných hřebců. Mají se skutečně královsky, obývají velkoryse konstruované stáje z růžových cihel, stájový pach je zde parfémem a čeledíni nosí blýskavé uniformy. Hřebčín Pin je i dnes místem chovu šampionů a živým muzeem nejen koňské kultury, ale také kovářství, sedlářství a dalších řemesel s ní spojených. Návštěvníci mohou zhlédnout ukázku výcviku koní, vozatajské soutěže nebo prezentací hřebců a spřežení za doprovodu Verdiho hudby! Dokonce i turisté, kteří se o koně příliš nezajímají, jsou návštěvou v Haras du Pin ohromeni.
Chovu koní se věnují v celém okolním kraji. Tu a tam se před námi objeví šlechtické sídlo, jako třeba Argentelles, půvabná stavba se čtyřmi nárožními věžičkami, jež se zrcadlí v hladině přilehlého jezírka. Elegance a luxus nebyly v Normandii nikdy cizími pojmy. Je to vidět na zámcích a venkovských sídlech, kterým zde říkají manoir, s nádhernými, velkoryse založenými parky, hřebčíny a příjezdovými alejemi stoletých dubů.
Při zajížďce do Perche-en-Nocé objevíme třeba Manoir de Courboyer, zámek hrabat z Perche. Stojí v malebné zvlněné krajině, jejíž kopce zčásti pokrývají husté lesy a ve svěžích údolích se pasou percheroni, kteří jako by propůjčovali pastvinám jistý dotek důstojnosti. Opevněný zámek Bourg-St-Léonard nabízel před Velkou francouzskou revolucí svým hostům delikátní požitky vznešené společnosti: taneční bály, galantní slavnosti, divadlo nebo komorní hudbu. Rovněž z 18. stol. je Château de Sassy s francouzskými zahradami na třech terasách, parkem, velkým hřebčínem a krásným holubníkem, dalším charakteristickým prvkem tohoto typu normandských zámků. Ale za vidění stojí i jeho interiéry, pyšný majetek rodiny Pasquier: nábytek, bohatá knihovna a cenné tapiserie z Aubussonu, které prý zaujaly při návštěvě zámku i britskou královnu.
Perlou mezi zámky v Orne je Château dʼO v Mortrée, malý pohádkový zámek z 15. stol. s vysokými věžičkami. Jeho průčelí z kamene a cihel se zrcadlí ve vodách rybníka. Na zámeckém nádvoří, které má podobu terasy u vody, kolem níž kreslí své elegantní kruhy bělostné labutě, zdůrazňují vliv renesance křehce působící arkády. Dalo by se říci, že zámek je tak krásný, jak zvláštní má jméno. K jeho vzniku se váže řada nejistých teorií. Jisté naopak je, že každá generace majitelů se snažila zámek zvelebit. Platilo to i pro markýze Françoise dʼO, nejslavnějšího příslušníka rodu, důvěrného přítele krále Jindřicha III. a ministra financí. Jemu vděčí stavba za kombinaci různých architektonických slohů. Po jeho smrti v roce 1594 se však panství dostalo do rukou věřitelů a zámek několikrát změnil majitele.
Gacé, malé městečko s mlékárnami, má také velký zámek, ale bez hřebčína. Ve zdejším muzeu se potkáme s okouzlující normandskou dívkou Rose Alphonsine Plessis, která pracovala v místní továrně na deštníky a později se proslavila v Paříži jako kurtizána Marie Duplessis, jež se stala předobrazem dámy s kaméliemi ze stejnojmenného románu Alexandra Dumase ml. a poskytla inspiraci rovněž Giuseppu Verdimu k opeře La traviata.
Jiné malé městečko Sées proslavila především jeho katedrála. Je vidět již z dálky a patří k nejhezčím stavbám normandské gotiky 13. stol. Díky vynikající akustice se v ní konají také koncerty.
Zámky, fiakry a oblečení se spoustou krajek, to byly charakteristické znaky šlechtické společnosti rokokové doby. Pro merkantilistu Colberta bylo přirozenější začít místo dovozu drahých benátských nebo vlámských krajek vyrábět krajky vlastní. A protože se Madame de La Perrière z Alençonu povedlo kolem roku 1650 vytvořit nový vzor šité krajky, později známý jako „alençonský“, vznikly zde početné manufaktury, které proslavily město po celém světě. Koncem 17. stol. se tu výrobou krajky živilo kolem 8000 žen. O sto let později udělala revoluce konec načechraným manžetám a límcům nebo podvazkům. Příliš rychle, jak si počátkem 19. stol. stěžoval starosta města. Ačkoliv Francii znovu vládl císař, jeho stížnosti úspěšné nebyly. Buržoazní módu a především strojní výrobu už zastavit nešlo. A tak jsou jenom staré čtvrti a pozdně gotická katedrála Notre-Dame svědky starých dobrých časů. A také odborná škola, která se snaží uchovávat zdejší krajkářské tradice. V Muzeu krásných umění a krajky (Musée des Beaux-Arts et de la Dentelle) umístěném v někdejší jezuitské koleji (Lycée Alain) jsou k vidění nejen obrazy, ale hlavně rozsáhlá sbírka krajek z Francie a Evropy.
Jenom kousek je to odtud do „normandského Švýcarska“ (La Suisse Normand), zvlněného regionu se strmými úbočími, skalnatými srázy a osamocenými vrcholky. Důstojnost, krása a klid – tyto tři charakteristiky napadnou člověka, když se dívá zvenčí na staré benediktinské opatství v Lonlay-lʼAbbaye. Za zdmi kláštera se spíše manifestuje napětí mezi tělem a duchem – řádoví bratři zde totiž vyrábějí keksy v čokoládě. Nedaleké městečko Domfront se pyšní středověkou atmosférou s mnoha starými kamennými a hrázděnými domy. Ze zříceniny jeho hradu se nabízí nádherný výhled na skalnaté terasy se zahradami a přes širokou krajinu bocage, v níž se mísí lesíky s pastvinami.