Do úzkých uliček staré Korčuly padá šero, rozsvěcují se okna restaurací a výlohy obchůdků zasazené do průčelí starobylých kamenných domů. Na hlavní ulici, nedaleko slavné katedrály, září pod jednoduchým nápisem „irena“ náhrdelníky, náramky a jiné šperky z červeného korálu.
„Jsme třetí generace šperkařů na Korčule,“ představuje se nám s pýchou Irena Kaštela, sympatická charismatická žena s přívěskem a prstenem v kombinaci korál–kov. S byznysem začal její dědeček před 70 lety. Také její otec a dva bratři jsou šperkaři. „Ale já jsem první ženou, která pokračuje v rodinné tradici. A to je poměrně neobvyklé, protože mí předci byli Albánci, dědeček přišel z Kosova ke konci války. A pořád, i v mínění Chorvatů, je těžké předat rodinnou tradici ženě. Stříbro a polodrahokamy mě odmala bavily víc než panenky. Mám dvacetiletou dceru a doufám, že bude v tradici pokračovat. Zabývá se i designem.“
Podle obsahu polic na stěně za pultem je zřejmé, že Irenu zajímají hlavně šperky z korálů. „Je to živočich, který žije v mořích a oceánech po celém světě, jadranský je zvlášť kvalitní,“ říká Irena. Na dalmatských ostrovech má zpracování korálů dlouhou tradici. Chorvaté se mu naučili od Italů v dobách, kdy Dalmácie byla pod vlivem Benátčanů. „První šperk z korálu vytvořili blízko Neapole,“ dodává Irena a ukazuje trsy korálu, vylovené z moře. Tvrdé vnější schránky některých druhů korálů lidé odedávna využívali jako oblíbený šperkařský materiál, a to jak samotné, tak v kombinaci s jinými materiály, především kovy. Kvalitu korálů ovlivňuje mimo jiné teplota moře. „Jadran není tak teplý jako tropická moře, a zároveň ani tak chladný jako oceán. Proto tady koráli tak pěkně rostou! Důležitá je i slanost moře. Dává našim korálům tvar a sílu. Barevnost korálu záleží na hloubce, ve které roste. Čím méně denního světla, tím tmavší korál. Takže první barva, kterou potápěč vidí, když se ponořuje, je bílá, hlouběji se vyskytuje růžový korál, o další metry níž korál oranžový a nejhlouběji jsou koráli zbarvené do červena,“ vysvětluje Irena. Až do začátku 80. let lovili potápěči červené korály z hloubky 25 m, dnes se za nimi musí ponořit skoro 80 m pod hladinu moře.
„Tyhle velké korálové náhrdelníky v polici nahoře, ty patří k rodinným šperkům, nejsou na prodej. Protože v Dalmácii, co mohla dívka od rodiny dostat? Právě šperk z korálů, byl to znak prestiže,“ ujišťuje Irena. Korály kupuje od potápěčů, kteří musí dodržovat přísná pravidla. Lovit je mohou od dubna do listopadu, ve zbytku roku se koráli množí. Po dobu dvou let se také nesmí lovit na stejném místě. V současnosti v Chorvatsku působí devět profesionálních potápěčů, kteří mohou legálně lovit korály v moři. Dříve byla tmavší barva korálu dražší jen proto, že pocházel z jedinců žijících hlouběji v moři. Ale před…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pobaltí