Jednotky U. S. Marine Corps, tedy námořní pěchoty, často označované pouze Marines (mariňáci), vznikly spolu s první americkou domobranou a s prvním skromným námořnictvem na počátku války amerických kolonií za nezávislost. Od té doby prošly dlouhým vývojem a jejich úloha nabyla na důležitosti, když se původní nevelký svazek severoamerických kolonií proměnil ve světovou velmoc. Jejich prestiž vzrostla zejména v obou světových konfliktech, v tom druhém hlavně kvůli řadě vyloďovacích operací během války v Tichomoří. Dobývání ostrovů obsazených Japonskem leželo převážně na bedrech námořních pěšáků. Přes neuvěřitelnou krutost bojů v letech 1942–1944 mělo to nejhorší teprve přijít. Nejkrvavější bitva, jakou kdy mariňáci svedli, začala 19. února 1945 na malém ostrůvku uprostřed Pacifiku.
Iwodžima je součástí Vulkánových ostrovů s dosud aktivními sopkami. Nevelký ostrov měří zhruba jen 6,5 × 3 km, ale jeho poloha ho předurčila k tomu, aby se o něj svedl urputný boj. Ležel totiž v doletové vzdálenosti tehdejších amerických stíhaček od Tokia. Stíhačky startující z ostrova tak mohly poskytnout doprovod bombardovacím svazům a umožnit přesnější denní nálety na japonské hlavní město namísto nočních akcí. Taková výhoda by podstatně změnila celou strategii amerických útoků na Japonsko. Věděli to samozřejmě i Japonci a celý sopečný ostrůvek s podzemními jeskyněmi proměnili v jedinou obrovskou pevnost. Americké velení podcenilo dokonalost opevnění a vyslalo na ostrov dvě divize námořních pěšáků. Předpokládalo se, že během tří dnů by mohl být ostrov pod kontrolou Američanů. Následující dny však ukázaly, že je téměř nemožné porazit dobře ukrytého nepřítele, který navíc perfektně znal terén. Koncem února přibyla třetí divize, ale ani pak se situace o mnoho nezlepšila…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2019