Poloostrov Pelješac se táhne podél jižní Dalmácie v délce 65 km téměř rovnoběžně s pevninou, k níž je připojen na jihu u města Ston uzoučkou šíjí. Dlouhý „prst“, široký maximálně 7,5 km, je kopcovitý, jeho jižní a jihozápadní svahy se výtečně hodí k pěstování vinné révy. Kromě toho k Pelješacu neodmyslitelně patří také sůl a ústřice.
Na poloostrově Pelješac jsem byla poprvé přibližně před čtvrt stoletím. Nijak jsem se tenkrát na svou cestu nepřipravovala. Opevnění a saliny, které vítají každého návštěvníka, jsou ohromující – a pokud o nich náhodou předem nevíte, dojem z nich je ještě výraznější. Když přijíždíte z pevniny, přivede vás silnice nejprve k městečku Mali Ston na severním pobřeží poloostrova. V zálivu před ním se již od středověku chovají ústřice a slávky. Obojí byste zde měli ochutnat. Čerstvější jinde být nemohou, ze sádek na stoly zdejších restaurací urazí pár stovek metrů, nanejvýš několik kilometrů. Roční produkce se pohybuje kolem půl milionu ústřic a asi tisíce tun slávek. Uhlíková stopa minimální, chuť fantastická. Vždyť „ústřice a další měkkýši“ ze zátoky u Malého Stonu dostali zlatou medaili už na světové výstavě v Londýně v roce 1936. O výjimečnost místního chovu ústřic se v minulosti dokonce zajímali i tak vyhlášení gurmeti a zároveň chovatelé ústřic, jakými jsou Francouzi. Nejlahodnější, s nejplnější chutí, jsou prý zdejší ústřice kolem svátku sv. Josefa (19. březen), kdy se tu také v jejich znamení koná gastronomický festival.
Když získala Pelješac v 1. pol. 14. stol. Dubrovnická republika, začala stavět mohutné opevnění bránící vstupu na poloostrov. Tvořila ho obranná zeď napříč šíjí a na ni navazující opevnění měst na jejích koncích – Malého Stonu na severu a Stonu na jihu. S celkovou délkou 5,5 km jde o nejdelší obrannou hradbu v Evropě a druhou nejdelší na světě po (nesrovnatelně delší) Velké čínské zdi. Hradby byly opraveny a od roku 2009 zpřístupněny za vstupné turistům. Městečko Ston působí samo o sobě ospalým dojmem, ale kromě hradeb si v něm pozornost zasluhuje rovněž zařízení, jež bylo jedním z hlavních důvodů pro vybudování opevnění – zdejší saliny. Sůl byla odjakživa strategickou surovinou, prostě nad zlato.
Pelješac je hodně kopcovitý, jeho nejvyšší vrchol Sveti Ilija nad Orebićem v západní části poloostrova dosahuje nadmořské výšky 961 m. Jde o krasovou oblast, kde se kopečky střídají v rychlém sledu se sníženinami s úrodnou půdou. Před pár lety jsem si část vnitrozemí Pelješacu projela na kole, což považuji za nejlepší možnost, jak se s ním seznámit. Z auta člověk nedokáže zdaleka všechny zajímavé detaily zaregistrovat. Střídají se zde políčka, sady, vinice a olivové háje, turistická infrastruktura minimální. Severní strana po…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Chorvatské pobřeží