Kalábrie

Oblast Alta Locride je mimořádně zajímavá jak mnohotvárnou krajinou, tak pohnutou historií. Její území se stupňovitě svažuje od žulových vrcholů (Monte Pecoraro, 1423 m) přes jednotlivé vápencové hřebeny Monte Stella až do přímořských nížin, na nichž leží dvě přístavní města – Monasterace Marina a Roccella Jonica. Na horských svazích, asi tak do 20 kilometrů od pobřeží, najdeme několik malebných kamenných měst, jako jsou Camini, Riace či Caulonia. K nejvýznamnějším ale patří ta nejvýše položená – Pazzano, Bivongi a duchovní centrum celé oblasti Stilo.

Když v podvečer opustíte pobřežní město Monasterace a vydáte se údolím řeky Stilaro do hor, záhy se začnou hodně vysoko pod zčernalým hřebenem Monte Consolino objevovat první světýlka. S rostoucím soumrakem se rozmnožují ve velký roj obepínající skoro celý kopec a signalizují do tmy – tady leží Stilo.

Cesta není dlouhá a do půl hodiny vjedete do večerního Stila, které právě prožívá svou nejpříjemnější část dne. Na náměstí je každý večer lidí jako o pouti. Muži obsadili bary, ženy lavičky, děti se honí kolem sochy ctihodného filozofa a místního rodáka T. Campanelly. Mládí patří přilehlá ulice, kde se vytrvale korzuje a kluci se prohánějí nahoru a dolů na řvoucích motorkách. Bude tu živo až do půlnoci. Nejrychleji pak utichnou kamenné uličky starého města spoře osvětlené lucernami. Jsou temné a tajemné. Místy tak úzké, že se při rozpažení dotknete protilehlých domů. Místy tak strmé, že vydlážděnou kamennou skluzavku muselo nahradit strmé schodiště. Místy tak starobylé, že rozestupující se kamenné zdivo museli opustit i ti nejodvážnější obyvatelé. Ale ani tohle není nejstarší část města. První obyvatelé této ukloněné vápencové plošiny žili v okolních jeskyních a zakladatelé Stila přišli od moře, jehož hladinu lze z mnoha oken i z okolních skal dobře vidět. K historickým zajímavostem města a vlastně celé této jihoitalské oblasti Alta Locride patří přetrvávající řecký vliv, který přesahuje už do třetího tisíciletí. Nejsilnější však byl ve dvou historických etapách – v archaickém starověku za Velkého Řecka a v raném středověku za nadvlády Byzance.

Velké Řecko
S kolonizací jižní Itálie a Sicílie začali Řekové už kolem 8. stol. př. n. l., ale osadu jménem Caulonia založili patrně až o století později, a to v místech dnešního přístavu Monasterace Marina. Není známo, jaká katastrofa tuto první kolonizační obec postihla, ale kolem roku 450 př. n. l. se objevují opodál jejích ruin zcela nové chrámové stavby dórského typu. Archeologové v současnosti odkrývají jejich základy prakticky na pláži a některé povalené sloupy našli i v moři. Je známo, že pohromou pro tuto druhou obec byl syrakuský vládce Dionýsios I., který roku 388 př. n. l. Caulonii dobyl a rozvrátil. Přeživší obyvatele následně odvlekl jako otroky do Syrakus, svého sídla na Sicílii. Zpustošené pobřeží se později dostalo pod vliv mocné sousední kolonie Lokroi Epizefiri. Patrně z lokridské iniciativy zde byla postavena další, už třetí Caulonia. V tomto období se patrně také pro tuto oblast ujalo označení Locride, později Alta Locride. K nejvzácnějším nálezům z tohoto období patří mozaika mořského draka, kterou opatruje Archeologické muzeum v Reggiu.

Ve 2. stol. př. n. l. ovládla zdejší území římská říše, která si tady vybudovala jedno ze svých opěrných námořních center.

Na odkrývání caulonských antických památek archeologové stále ještě pracují. Sledované území označované jako parco archeologico se táhne od Monasterace Marina na jihozápad podél pobřeží, v délce asi půl kilometru. Velikost a tragedii řecké Caulonie tady člověk vnímá mnohem intenzivněji, neboť jej neruší davy turistů, jak tomu bývá na severu Itálie.

Byzantská říše
Přibližně ve stejné době jako Caulonii založili Řekové v Malé Asii, v místě dnešního Istanbulu, jednu ze svých mnoha dalších koloniálních osad. Dostala jméno Byzantion. Těžko mohl tenkrát někdo předpokládat, že se stane za 1000 let hlavním městem mocné východořímské, byzantské říše, která přežije pád římského impéria, a dokonce ovládne mnohé jeho državy. Už v 5. století, na samém počátku středověku, si podmanila jih Itálie.

Byzantští Řekové však tentokrát nepřiplouvali k jónským břehům jako kolonisté, ale jako církevní misionáři – kazatelé, mniši a poustevníci. Přicházeli tiše, nenápadně a v několika vlnách a usazovali se na pobřeží, včetně oblasti Alta Locride.

Když budeme dál sledovat osudy starořecké Caulonie, nemůžeme si nevšimnout, jak se ve spirále času některé historické impulzy stále opakují a jak lidé urputně osidlují některá místa, i když jsou životu nebezpečná. Tak i byzantští mniši založili na troskách několikrát zničené Caulonie svůj první malý klášter – Monasterakion – základ dnešního Monasterace. Jónské pobřeží však bylo nadále nebezpečné. Tentokrát je plenili Saracéni, Turci usazení v okolí Středozemního moře, především ve Španělsku a pak i na Sicílii. Po jejich opakovaných útocích a také před šířící se malárií mniši nakonec svůj klášter opustili.

Od samého počátku jejich „cesty do hor“ bylo nejvíce osidlováno údolí řeky Stilaro, která se místy až kaňonovitě zařízla do vápencových skal. Mnišská komunita našla své první útočiště v jeskyních, jimiž jsou východní svahy vápencového hřbetu Monte Consolino doslova proděravěny. Jeskyně byly bezpečné před Saracény i před komáry a mniši v nich nakonec našli svůj stálý domov. Původní jeskynní systémy rozšiřovali a upravovali a nakonec si v nich vybudovali i podzemní modlitebny a chrámy vyzdobené freskami. Mnohé z nich se dochovaly do současnosti.

Cattolica je rozlohou nevelká, ale významem nejreprezentativnější byzantská stavební památka na území Alta Locride. Její vznik se klade na rozhraní 10. a 11. století. Je to první zděná církevní stavba, k níž se mniši žijící v jeskyních odhodlali. Bylo to v době, kdy už ve svahu pod kostelíkem začínalo vyrůstat malé oppidum, první opevněné, skalní městečko Stilo, budované rovněž obyvateli z přímoří. Mniši postavili svůj malý chrámek podle byzantských vzorů – z červených cihel, s apsidami, pěti věžičkami a čtvercovou centrální síní se čtyřmi podpůrnými sloupy, které sem, vysoko do hor, dopravili od pobřeží. Na první pohled je zřejmé, že každý sloup pochází z jiného chrámu, ba i z velmi vzdálených časových období. Na dříku jednoho je typické dórské žlábkování, jiný stojí dokonce obráceně a opírá se o svou korintskou, akanty zdobenou hlavici. Na dalším je nápis ve starořečtině. Naproti vchodu, za oltářem, bývaly katafalky, které patrně zakrývaly tajný vchod do jeskynního systému. Vnitřní výzdobu tvořily fresky, malované celými generacemi mnichů. Neobvyklé jméno této vzácné stavby – Cattolica – neodkazuje na katolickou církev, jak ji vnímáme dnes, ale je odvozeno od řeckého výrazu „catholiké“ s významem univerzální.

Když na tomto území začali byzantské říši konkurovat Normani, kteří vyznávali západořímský ritus, bylo celé údolí Stilara obsazeno početnými komunitami byzantských mnichů a Stilo zůstalo nejvýznamnějším byzantským pravoslavným centrem v Kalábrii.

Skalní město Stilo vyrůstalo od 9. století na méně strmém svahu pod kostelem Cattolica a není pochybnosti o tom, že mezi obyvateli Stila a mnišskou komunitou existovaly po celá staletí úzké vztahy. Nakonec bylo celé území pod byzantským vlivem. Dokonce i jeho jméno je řeckého původu stejně jako název řeky Stilaro.

V pozdějším období mniši dokonce založili v okolí Stila několik klášterů. Jeden z nejznámějších dosud stojí na osamělém kopci mezi Stilem a sousedním městem Bivongi. Byl zasvěcený místnímu kazateli Janovi, který po svatořečení dostal atribut S. Giovanni Therestris. Tento před staletími opuštěný klášter v současné době opatruje, rekonstruuje a spravuje jediný řecký mnich – padre Kosmas, který se asi před deseti lety ujal nelehkého úkolu pozvednout klášter i s jeho kostelem z ruin. Tento vzdělaný a statný muž v plné síle herkulovskou práci obdivuhodně zvládl – jak svýma rukama, tak i svým intelektem, když se mu podařilo angažovat na opravách náboženskou obec i město Bivongi, pod jehož správu klášter spadá. Obrazně bychom mohli říci, že jeho prostřednictvím řecký vliv v této historické oblasti stále trvá.