Rádio Vatikán patří k nejstarším rozhlasovým stanicím na světě. Vysílat začalo v roce 1931, o jeho vybudování požádal papež Pius XI. slavného vynálezce italsko-irského původu Guglielma Marconiho, nositele Nobelovy ceny a spoluobjevitele bezdrátového spojení.
Pro potřeby rozhlasu byla ve Vatikánských zahradách postavená nová budova, dnešní vysílací centrum Marconi. Malé muzeum tady vystavuje staré mikrofony, nahrávací zařízení a řadu dalších exponátů z historie Rádia Vatikán. Další kanceláře a rozhlasová studia byla zřízena v paláci Lva XIII. při severní kruhové věži leonské zdi. Vedením stanice byli od počátku pověřeni jezuité.
Vatikánský rozhlas vysílal zpočátku v latině, brzy přibyla italština, angličtina, francouzština, němčina a španělština. V roce 1939, kdy Pius XI. zemřel, již obřad intronizace jeho nástupce Pia XII. komentoval v devíti jazycích, mezi nimiž byla ze slovanských jazyků zastoupena polština. Během druhé světové války rádio poskytovalo svobodné zpravodajství a jeho Informační kancelář pomáhala hledat pohřešované vojáky i civilní osoby a válečným vězňům předávala vzkazy od jejich rodin.
O vysílání pro Československo usiloval po druhé světové válce především tehdejší pražský arcibiskup Josef Beran, kterého v té době paradoxně podporovala i československá vláda vedená Klementem Gottwaldem. „Žádost o zavedení programu, kterou oba podepsali, je uložena v archivu vatikánského rozhlasu. Je to kuriózní, jak potom Gottwald obrátil a Berana nechal několik let držet v domácím vězení,“ komentuje vznik československého vysílání Rádia Vatikán dnešní vedoucí české redakce Milan Glaser. Čeština a slovenština se na vlnách Rádia Vatikán pravidelně ozývaly od 24. prosince 1947, komunistický režim se ale jeho příjem v Československu snažil ztěžovat rušením.
Vysílat se postupně začalo i v dalších jazycích a novým redakcím už přestaly stačit prostory za vatikánskými zdmi. V roce 1970 se tak hlavním sídlem vatikánského rozhlasu stál palác Pio vedle Andělského hradu. Rozsah a dosah vysílání se zvýšil otevřením anténního komplexu v Santa Maria di Galeria nedaleko Říma. Nové úkoly dostali i rozhlasoví redaktoři a technici. Když v roce 1964 Pavel VI. poutí do Svaté země zahájil sérii papežských zahraničních cest, začali se jich pravidelně zúčastňovat a informovali o nich katolickou veřejnost.
V dobách rozděleného světa představovalo Rádio Vatikán pro lidi žijící v totalitních režimech jediný pravdivý zdroj informací o církvi a umožňovalo jim pocítit jistou sounáležitost s katolíky jinde ve světě. „Naše důležitost po pádu železné opony ještě vzrostla,“ vysvětluje redaktor Josef Koláček, vedoucí českého vysílání Rádia Vatikán v letech 1973 až 2001, „svoboda přinesla i spoustu dezinformací. Do té doby jsme bojovali proti komunismu, který zjevně lhal, najednou jsme se dostali do prostředí, kde se lže inteligentně, kde se manipuluje s pravdou. A církev vždycky potřebuje spolehlivou a přímou informaci o tom, co se děje. Protože cokoliv řekne Svatý otec nebo se vydá na nějaké kongregaci, ostatní novináři si z toho vezmou jen to, co je zajímá, a tím už dochází ke zkreslení.“
„Rádio financuje Vatikán, čtvrtina jeho výdajů je určena na provoz rozhlasové stanice. Smysl a poslání Rádia Vatikán se nemění. Již 80 let informuje o tom, co se děje v církvi, ve Vatikánu, kolem Svatého stolce. Denně na různých vlnových délkách odvysílá sto hodin programů v 45 jazycích, to je po omezení BBC nejvyšší počet na světě. V češtině vysílá čtvrthodinku, například Číňané mají 50 minut,“ doplňuje Milan Glaser.
Další články z vydání o Vatikánu zde