Málokteré středověké město v Německu zůstalo takhle zachováno. A z těch větších je Řezno neboli Regensburg jediné. Díky tomu, že z velké části uniklo zničení za druhé světové války, nabízí dnes milovníkům historie největší celek původní románské a gotické architektury severně od Alp. Řezno neohromí žádným neopakovatelným monumentem, jehož obdoba by se nedala spatřit také někde jinde. Jeho jedinečnost tkví právě v celistvosti, s jakou přibližuje podobu bohatého středověkého města střední Evropy. Před pěti lety mu přinesla i zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Pravý břeh Dunaje v nejsevernějším místě jeho širokého údolí, naproti ústí řeky Regen, se líbil už Římanům. Nejprve tu byla posádkou jedna jejich kohorta, ale za císaře Marka Aurelia v roce 179 byl založen regulérní tábor pro třetí italskou legii, pevnost Castra Regia. Rozkládala se na obdélníkovém půdorysu 450 × 540 m ve stejných místech, kde se od 6. stol. začalo rozvíjet první politické centrum Bavorska – Řezno bylo hlavním sídlem Agilulfovců, prvních bavorských vévodů v dějinách. Vzhledem k tomu, že se město vyvíjelo řadu století na stejném místě, leží dnes většina antických pozůstatků pod několikametrovými kulturními vrstvami mladších období. Z nemnoha lokalit, kde lze mohutné antické kvádry spatřit na vlastní oči, je nejznámější a nejnápadnější zbytek severní brány, Porta Praetoria. Historické prameny potvrzují její existenci pod označením porta aquarum ještě v roce 932. Nejpozději ve 13. stol., ale spíše dřív, se přestala používat a při následných přestavbách a úpravách okolních domů a ulic zmizela, aby její části byly znovu objeveny při demolici sousedního domu v roce 1885.
Již roku 739 bylo v Řezně zřízeno biskupství, což v následujícím rozvoji města sehrálo nejednou významnou roli. Agilulfovci sice roku 788 podlehli Karlu Velikému, ale Řeznu to nijak neublížilo, společně s Frankfurtem se záhy stalo nejvýznamnějším městem východofranské karolinské říše. Hlavní památkou, která má kořeny v tomto období, je klášter sv. Emmerama, jemuž je věnován samostatný článek.
Město dále vzkvétalo i poté, co se poslední východofranský král Otto I. Veliký stal císařem nově vytvořené říše, jež začala být o něco později nazývána svatou říší římskou. Řezno těžilo z obchodu se vzdálenými kraji, stalo se křižovatkou pro zboží z Benátek, Kyjeva a západní Evropy. Bylo oblíbeným městem mnoha císařů – první Štauf na římsko-německém trůnu, Konrád III., odtud vyrazil na druhou křížovou výpravu a jeho synovec Fridrich I. Barbarossa na třetí. Od počátku 13. stol. začalo Řezno dostávat různá privilegia a v roce 1245 se stalo svobodným městem, když mu císař Fridrich II. udělil právo volit si starostu a městskou radu. Právě románské a gotické světské stavby z 11.–13. stol., doplněné o několik významných chrámů a klášterů, vytvořily jádro dnešní památkové rezervace.
V 15. stol. zaznamenalo Řezno jistý úpadek, na několik let bylo dokonce připojeno k bavorskému vévodství, ale jeho přímé podřízení říši bylo záhy obnoveno – již ale ne v postavení svobodného, nýbrž říšského města. Následkem toho mu král a pozdější císař Maxmilián I. oktrojoval v roce 1500 novou městskou ústavu, která s drobnými úpravami platila až do napoleonské éry. V 16. stol. je třeba zaznamenat alespoň dvě události v historii Řezna, jež také dodnes připomínají jeho památky. V roce 1519 se tu odehrál pogrom, který znamenal likvidaci v té době největší židovské obce na území Německa. A od roku 1542 začalo být Řezno jako říšské město protestantské, byť zde katolické biskupství existovalo nepřetržitě dál. A pro odlehčení přidejme ještě třetí, která neměla nic společného s žádným náboženstvím, nicméně pro osud Evropy byl její význam poměrně značný. Během zasedání říšského sněmu v roce 1546 se císař Karel V. zapletl s dcerou řezenského pasíře Barbarou Blombergovou. Chlapeček, který se v Řezně narodil 24. 2. 1547, vstoupil do dějin pod jménem Don Juan d´Austria. Jako admirál spojené španělské, benátské a papežské flotily porazil Turky ve slavné námořní bitvě u Lepanta v říjnu 1571, a zachránil tak přinejmenším středomořské křesťanské státy před islámem. Vděčný senát sicilského města Messina mu o rok později nechal postavit sochu, kterou vytvořil Andrea Calamech. Po dlouhých 406 letech se pak k činu odhodlali měšťané řezenští a ke 400. výročí Juanova úmrtí dali zhotovit kopii messinského pomníku, která od té doby zdobí maličké náměstíčko Zieroldsplatz kousek od radnice.
Říšský sněm v roce 1546 nebyl zdaleka prvním, který se konal v Řezně, a ani ne posledním. Od roku 1594 se konaly už jen tady v Říšském sále radnice a ten z roku 1663 se trochu protáhl. Nebyl na konci jednání rozpuštěn, jak bý…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bavorsko