Slavné uskupení výškových budov mezi Pátou a Sedmou avenue nad střední části Manhattanu, známé jako Rockefellerovo Centrum, není jen ukázkou vzepětí amerického urbanismu před 2. sv. válkou, ale též skvělým příkladem spojení dobových uměleckých proudů v duchu tzv. art deco.
U zrodu centra stál John D. Rockefeller Jr. z rodiny významných podnikatelů, který se do dějin Ameriky zapsal jako filantrop a iniciátor změn v sociálním postavení dělnictva. V mládí, jako spolumajitel a ředitel jedné těžební společnosti v Coloradu, byl v roce 1914 nepřímo svědkem střelby Národní gardy do stávkujících horníků, a i když jeho podíl na masakru byl čistě hypotetický, poznamenala ho tato tragická událost na celý zbytek života. Mocný klan Rockefellerů, jak vyplývá z dobových materiálů, přitom velice citlivě sledoval svůj obraz v očích veřejnosti a rád obětoval nemalé finanční prostředky na vylepšení své reputace. A John D. byl pro roli dobrodince jako stvořený.
V osobním životě to byl skromný a šetrný člověk, ale na veřejných projektech nešetřil. Výčet všech možných sociálních programů, nadací, zdravotnických a školských zařízení (včetně Rockefeller University), muzeí a uměleckých sbírek v hodnotě přes půl miliardy dolarů, za nimiž stál, by zabral podstatnou část tohoto článku, nehledě na štědrou podporu ochrany přírody a zakládání národních parků. A nešlo jen o činnost v USA: John D. Rockefeller Jr. financoval například obnovu katedrály v Remeši po 1. sv. válce, stejně jako obnovu zámků ve Versailles a ve Fontainebleau.
Na místě dnešního Rockefellerova centra na Manhattanu měla původně stát nová budova Metropolitní opery. Její projekt z 20. let byl spojen s řadou administrativních problémů, mj. vykupováním pozemků, zčásti už zastavěných, a především se zdál být pro město neúnosně nákladný. Do hry tehdy vstoupil John D. Rockefeller Jr. s týmem vlastních architektů a jejich projektem, ale 24. říjen 1929 („černý čtvrtek“) a následný krach burzy na Wall Street učinily konec i jeho plánům.
Ale ne tak docela. Už šest týdnů poté Rockefeller jednal s vedením tří rozhlasových společností v čele s RCA (Radio Corporation of America) o svém záměru zřídit zde namísto Opery víceúčelové „zábavní centrum“ (doslova) a na jaře následujícího roku už byly představeny první projekty velkolepého komplexu, zatím bez valných vyhlídek na brzkou ekonomickou návratnost, ale s perspektivou pracovních míst pro zhruba 40–60 tisíc nezaměstnaných stavebních dělníků, inženýrů a pracovníků administrativy jak přímo na stavbě, tak v souvisejících profesích.
Americké tempo rozhodování a organizační i pracovní výkonnost jsou neuvěřitelné: Ještě téhož roku se začalo s přípravou pozemku, zahrnující mimo jiné demolici 228 domů a stěhování obyvatel: Koncem roku 1931 se začalo stavět, a to na několika místech zároveň. První zcela dokončenou stavbou ze všech se stala hned v roce 1932 budova společnosti RKO (Radio-Keith-Orpheum), dnešní Radio City Music Hall, se sálem o kapacitě téměř 6000 míst, proslaveným později zejména muzikály s Fredem Astairem a filmy Orsona Wellese a dodnes sloužícím jako dějiště divadelních inscenací, koncertní sál i obrovský kinosál.
O navazovala budova Center Theatre, v podstatě další ohromný kinosál s třemi a půl tisíci sedadel, sloužící až do roku 1954, kdy byla tato budova jako jediná z původního komplexu Rockefellerova centra zbourána. Na jaře…
Úplné znění článku naleznete zde