Roštejn
Každý, kdo projíždí po silnici mezi Telčí a Třeští, spatří špičatou věž trčící nad tmavý lesní horizont. Lidé obvykle očekávají, že pod věží za chvíli uvidí hrad, který z nějakého vrchu vévodí celé krajině. Tak tomu ale v tomto případě není. Hrad Roštejn je ukryt v lesích a nespatříme ho, dokud se k němu nevydáme a nebudeme stát přímo před ním. Jeho kamenná věž je však vidět z mnoha míst. Ční nad místní lesy jako maják z dávno uplynulých časů.
Podle staré legendy postavil hrad Roštejn čert. Pán telečského panství chtěl kdysi ve svých rozsáhlých honitbách postavit lovecký zámek, ale neměl dostatek prostředků ani trpělivosti. Proto se prý spojil s čertem a uzavřel s ním sázku, že pekelník postaví zámek během noci. Pokud to stihne do doby, než zakokrhá kohout, propadne pánova duše peklu. Čert se pustil do práce a nosil kameny až z vrchu Oslednice u Telče. Pán s úzkostí sledoval, jak hrad roste čertu pod rukama a začal se strachovat o svoji duši. Jeho moudrá manželka (podle jiné verze selka, která ho milovala) mu navrhla, ať napodobí kokrhání kohouta. Zoufalý šlechtic tak učinil právě, když čert nesl svůj poslední kámen. Falešné kokrhání bylo natolik zdařilé, že čerta oklamalo. V domnění, že opravdu slyší kohouta, odmrštil ve vzteku kámen, který pak dopadl do Staroměstského rybníka v Telči. Leží tam dodnes a lze na něm vidět otisk čertova kopyta, když se od něj odrazil a zmizel zpět do pekla.
Ve skutečnosti toho o počátcích hradu příliš nevíme. Patrně ho vystavěli pánové z Hradce a jméno Roštejn – Rosenstein se odvozuje od pětilisté růže, kterou měla ve znaku většina příslušníků rozvětvené dynastie Vítkovců. První zmínka pochází z roku 1353. Předpokládá se, že důvodem pro vznik hradu na rozhraní třešťského a telečského panství byla ochrana Telče, zvláště pak po roce 1359, kdy Třešť koupil mocný rod Šternberků. Hrad v té době vypadal trochu jinak, chránil ho ještě rozsáhlý věnec vnějšího opevnění. Jeho hlavní ochranou však byl hluboký hvozd všude kolem. Traduje se legenda, že v době, kdy ještě žil jako bojechtivý lapka v tlupě Matěje Vůdce, zaútočil na hrad i Jan Žižka se svými druhy. Trocnovský zeman totiž pány s pětilistou růží ve znaku neměl příliš v lásce. Lapkové sice překonali vnější opevnění, ale v hustém lese prý nenašli vnitřní hrad, a tak odtáhli s nepořízenou.
V době husitské revoluce vlastnil telečské panství Jan z Hradce, zatvrzelý stoupenec katolické strany a odpůrce husitů. V roce 1423 vstoupila na jeho državy kališnická vojska, která vedl Jan Hvězda z Vícemilic zvaný Bzdinka. Pobořili hrady Janštejn a Štamberk a chystali se na Telč. Při té příležitosti prý oblehli i Roštejn, ale nedobyli ho. Podle jiné verze Bzdinka vystoupil na pobořenou věž Janštejnu a uviděl v dálce věž jiného hradu čnící z lesů. Rozdělil svá vojska na dvě poloviny a vydali se tím směrem. Jeden husitský voj pak došel do vesnice Třeštice, druhý do vesnice Doupí. V hustém lese husité hrad minuli a ten zůstal nedotčen. Ačkoliv ani o tomto příběhu nejsou dochovány žádné záznamy, skutečností zůstává, že Jan Hvězda byl při ústupu poražen jednotkami pánů z Hradce u vesnice Horní Dubénky a hrad Roštejn i sídlo panství Telč zůstaly nedobyty.
Po skončení husitských válek hrad chátral, protože ne všichni páni z Hradce byli dobrými hospodáři. Často sloužil jako zástava za dluhy a „péče“ věřitelů ho jen více devastovala. Zásadní zlom v jeho existenci přišel se Zachariášem z Hradce. Tento vzdělaný šlechtic a humanista zanechal na celém svém panství velmi výrazné stopy. Zboural zbytky vnějšího opevnění a vnitřní hrad přestavěl v renesanční lovecký hrádek. Kolem pak zřídil oboru pro jelení, srnčí a černou zvěř. Podoba Roštejna, jakou známe dnes, pochází převážně z této doby. Zachariáš z Hradce dal přistavět k obytným budovám další patra a renesančně přestavěl původní gotickou kapli. Nechal ji zasvětit sv. Eustachovi, patronu lovců. Z původního hradu se zachovala především unikátní věž, která má půdorys nepravidelného sedmiúhelníku. Nejkratší stěna věže je necelé tři metry široká, zatímco nejširší měří téměř šest metrů. Tloušťka zdí kolísá od jednoho do tří metrů, na ochranu proti střelám dobyvatelů je vnější hrana věže osazena kamenným břitem. V rámci českých hradů je tato věž zcela jedinečná.
Na počátku 17. stol. vyženil Roštejn Vilém Slavata z Chlumu, známý svou nedobrovolnou účastí v druhé pražské defenestraci. Třicetiletou válku přežil hrad bez větší úhony, pouze obora se zvěří se stala oblíbeným lovištěm švédské posádky z okupované Telče. Původně bohaté stavy zvěře během té doby notně prořídly a taktéž se ztratila podstatná část cenného hradního mobiliáře.
Po Slavatech se stali majiteli Lichtenštejnové a později sdružený rod Podstatští–Lichtenštejnové. Za nich v roce 1915 hrad vyhořel a musela být provedena rozsáhlá obnova krovů a šindelové střechy. Poslední majitel Leopold IV. Podstatský–Lichtenštejn se za 2. sv. války přihlásil k německé národnosti, a proto byl rodový majetek v roce 1945 zkonfiskován. Po roce 1989 se jeho syn pokoušel získat majetek zpět v restituci, ale ve velmi dlouhém sporu neuspěl.
Roštejn připadl státu, dnešním majitelem je kraj Vysočina a hrad funguje jako poboční expozice Muzea Vysočiny v Jihlavě. Už od roku 1958 se hrad opravuje a s přestávkami trvají opravy dodnes. Návštěvnická trasa se neustále rozšiřuje a obohacuje o nové expozice, takže dnes už existují dva prohlídkové okruhy. Jeden je věnován historickým sbírkám a interiérům, druhý se nazývá Příroda, lovectví a myslivost a přirozeně souvisí s místní oborou, kterou najdeme nově obnovenou kousek pod hradem. Při troše štěstí se tu dají zahlédnout plaší daňci či majestátní muflon. Kromě toho se na hradě odehrává řada výstav a kulturních akcí, z nichž mnohé probíhají v historických krojích a jsou oblíbeny především mezi dětskými návštěvníky. Vzpomenout je třeba i festival Jazz na hradě, jehož tradice tu začala o dvě desetiletí dříve než stejnojmenná akce na Pražském hradě.
Pro turisty i cyklisty je v letní sezoně hrad oblíbeným cílem, kde najdou občerstvení, poučení nebo jen relaxaci na útulném nádvoří. Ti zdatnější vystupují na věž, odkud je krásný výhled na Jihlavské vrchy s nejvyšší horou Vysočiny Javořicí, která leží pouhých 7 km odsud. Za dobrého počasí je prý možno zahlédnout i zasněžené vrcholky Alp.
Tak jako dřív, i dnes leží Roštejn uprostřed lesů. Na rozdíl od husitských dob už není třeba bloudit, protože k hradu vede silnice, několik cyklostezek a turistických tras. Jsou dobře značené a jako stvořené pro toulky po okolí. A pokud někdo přece jen ztratí cestu, je tu pořád ještě věž hradu čnící nad obzor. Jako maják z dávných časů.