Málokteré město v Evropě se může pochlubit tak úchvatným pohledem na uskupení mohutného hradu s architektonicky zajímavou zástavbou nad řekou a na pozadí velehor jako Salcburk, posvěcený navíc bohatými kulturními tradicemi.
Místo nad řekou Salzach bylo osídleno už v neolitu a potom v keltském období a již tenkrát těžilo především z přepravy soli. Když v roce 15 př. n. l. přišli Římané a keltské Juvavum změnili na své vlastní municipium s vojenskou posádkou, dali základ městu, které se přes nejisté časy raného středověku přeneslo až do nevídaného rozkvětu po roce 1000, kdy se proměnilo v hospodářsky úspěšné sídlo církevní autority. Salcburští arcibiskupové byli po celá staletí nejen duchovními pastýři rozsáhlé diecéze, ale též mocnými knížaty, ovládajícími velkou část území na rakouské i bavorské straně dnešních hranic. A tak tomu bylo až do napoleonských válek.
Není divu, že objektem, který naši pozornost upoutá hned po příjezdu, je mohutný středověký hrad nad městem, jeden z největších v Evropě, většinou uváděný jako pevnost Hohensalzburg. Jako dřevěnou stavbu ho v roce 1077 založil arcibiskup Gebhard von Helfenstein, když čelil ohrožení ze strany císaře Jindřicha IV., vracejícího se tenkrát od Canossy. Po roce 1106 by nahrazen kamennou stavbou, ale přibližně dnešní rozlohy dosáhl hrad po mnoha přestavbách až kolem roku 1500. Tehdy, zejména za arcibiskupa Leonharda von Keutschach, jehož erby s motivem řepy nacházíme v celém hradu, byl přizpůsoben dobové válečné technice a renesanční pevnost se zdokonalovala ještě v 17. stol.
Kromě obvyklé přístupové cesty, stoupající z města několika branami, lze k návštěvě pevnosti využít už od roku 1892 rovněž pozemní lanovku, naposledy renovovanou roku 2011. Unikátní kolejová lanovka zajišťující dopravu nákladů, nazývaná Reißzug, tady však fungovala už od roku 1504, původně na lidský pohon, později nahrazený koňmi a nakonec elektřinou.
Románské a gotické jádro hradu je přístupné. K největším zajímavostem, kromě samotných historických budov, zde patří Salzburger Stier (Salcburský býk) – velké mechanické varhany z roku 1502, dodnes funkční. Pozoruhodné jsou pozdně gotické interiéry původního arcibiskupského sídla, tzv. ložnice a Zlatá komnata s nádhernou dekorací stropu a stěn či gotická kaple sv. Leonarda, místy lze spatřit ještě původní románské části paláce. V roce 2019 byla otevřena nově upravená Zbrojnice, dále lze navštívit Hradní muzeum, které se v 13 sálech věnuje různým aspektům středověkého života, stavebnímu vývoji hradu i různým salcburským osobnostem, Muzeum Rainerova pluku, které je připomínkou někdejšího salcburského „domácího“ pěšího pluku „Arcivévoda Rainer“ č. 59 od jeho založení v roce 1682 až po nasazení na ruské a italské frontě v 1. sv. válce, a v knížecích sklepeních ještě Muzeum loutek.
Terasy pevnosti nabízejí nádherné výhledy na město, připomínající téměř reklamní fotoalbum. Přímo pod hradem stojí mohutný dóm sv. Ruperta, který představuje nejen duchovní centrum města, ale se svou kupolí vysokou 72 m i jeho výraznou pohledovou dominantu. Už v letech 767–774 zde sv. Virgil postavil první kostel, který byl postupně přestavěn až do podoby pozdně románského chrámu z konce 12. stol. Právě ten byl v roce 1598 zachvácen požárem, který tehdejší arcibiskup Wolf Dietrich komentoval slovy: „Hoří? Tak ho nechte hořet!“ Zbytek stavby se všemi památnými oltáři a posvátnými předměty, relikviemi a hroby svých předchůdců dal pak strhnout a nahradit obrovským chrámem v novém, renesančním duchu. Novostavba však byla provedena až za Dietrichových nástupců Marka Sittika a Parida Lodrona podle projektu Santina Solariho a vysvěcena v roce 1628; slavnosti tenkrát trvaly osm dní!
Chrám, který pojme na 10 000 věřících, je bohatou pokladnicí uměleckých děl. Zdobí ho velkolepé štuky a malby, na výzdobě se podíleli i naši umělci jako Michael Bernhard Mandl (sochy sv. Petra a Pavla při hlavním vstupu) nebo Karel Škréta (obrazy Ukřižování a Seslání Ducha Svatého v bočních kaplích). Dóm disponuje také bohatou klenotnicí a muzeem.
Postavení arcibiskupů odpovídala též honosná rezidence v sousedství dómu, postavená v letech 1596–1619 na místě starších budov a dodnes se pyšnící nádhernými komnatami a především skvělou obrazovou sbírkou. Ze stejné doby pochází i palác pro arcibiskupské hosty, známý jako Neugebäude, v jehož věži je umístěna zvonkohra, po pražské Loretě nejstarší ve střední Evropě. Ta přehrává mozartovské melodie (denně v 7, 11 a 18 hod.), na které pak z pevnosti odpovídá Salzburger Stier. A nelze opomenout ani 14 m vysokou barokní kašnu od Tomasa Garony z let 1656–1661 uprostřed Dómského náměstí (Domplatz)…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rakousko