Projíždíme-li na severozápadě sienské provincie oblastí, kde táhlé vlny pahorků dorážejí na údolí řeky Elsy, nemůžeme přehlédnout návrší s městskou zástavbou, z níž trčí k obloze několik nápadně vysokých kamenných věží. Proslulé San Gimignano těmito kamennými prsty dává o sobě vědět do daleka, dramatizuje jimi idylu mnoha zdejších panoramat a někdy se díky nim – za určitých atmosférických a světelných poměrů – dokáže předvést v podobě div ne přízračného zjevení. Měst a městeček usazených na vrcholcích kopců je v celém Toskánsku povícero a tato k nebi vystrčená sídla náleží k základním skladebným prvkům obrazu zdejší typické krajiny, žádné ale tento obraz neobohacuje tak fantaskní a nezaměnitelnou siluetou jako právě San Gimignano.
Kdybychom se však dokázali vrátit v čase zpátky a mohli navštívit Toskánsko v epoše vrcholného středověku, určitě by nás San Gimignano tolik nezaujalo. Tehdy nebyla věžemi naježená města zas takovou zvláštností, a to nejen v Toskánsku, ale ani leckde jinde v Itálii. V neklidných dobách bojů o investituru a v dobách půtek znesvářených městských států si tyto vysoké hranolovité stavby pevnostního charakteru nechávali budovat u svých paláců příslušníci šlechtických rodů i nejbohatší měšťané. Věže sloužily rodinám během nepokojů jako útočiště před nepřítelem (což občas býval i soused), ale kromě toho také představovaly symboly moci a prestiže; vypovídaly o pozici svých majitelů v mocenské hierarchii, případně o jejich furiantství. Pochopitelně platila přímá úměra – čím vyšší postavení majitel měl, tím vyšší věží se snažil propíchnout oblohu.
Odhady hovoří o tom, že přibližně v první třetině druhého tisíciletí byla období, kdy bychom kupříkladu ve Florencii napočítali na poměrně malém prostoru okolo 150 a v Boloni dokonce možná až 200 obranných věží, vesměs několik desítek metrů vysokých. Ve své době proto musela některá italská města patřit k nejpodivuhodnějším urbanistickým celkům Evropy. Soudě podle některých kreseb, jež se snažily jejich vzhled rekonstruovat, mnohým městům by tenkrát slušela přezdívka „středověký Manhattan“. Tu si od současníků vysloužilo San Gimignano, kterému ve středověku přezdívali „město krásných věží“. Zatímco v jiných městech se věže buď vůbec nezachovaly, nebo je můžeme spočítat na prstech jedné ruky, v Gimignanu jich z původních 72 příznivou shodou okolností dodnes stojí 14. Díky nim se město stalo světoznámým.
Podobně jako u mnoha jiných toskánských měst, i na prvopočátku historie San Gimignana najdeme archeologické doklady etruského osídlení, jehož vývoj probíhal mezi 5. až 2. stol. př. n. l. Na stejném místě pak vznikla římská pevnost s osadou Silvia. Po pádu římské říše se dostala do područí Langobardů, její další rozvoj ale zásadně ovlivnila až Via Francigena – systém silnic, který někdy na přelomu 8. a 9. stol. propojil oblast dnešní Francie přes Alpy s Římem. Na této frekventované trase, po níž putovaly velké objemy zboží i tisíce křesťanských poutníků, se původně zemědělská osada stala vyhledávanou a prosperující zastávkou. Rychlým tempem se rozrostla v město, jehož název je poprvé zmíněn v listině z roku 929. Pravděpodobně jde o eponymní pojmenování myšlené jako pocta svatému Gimignanu (uvádí se také jako Geminianus), jáhnovi a později modenskému biskupovi, který žil ve 4. stol. a byl hojně uctíván i v Toskánsku. K jeho osobě se váže mnoho legend, podle jedné z nich zázračně zachránil Modenu před nájezdem Hunů tím, že ji ukryl v husté mlze.
Na sklonku 10. stol. začaly v San Gimignanu opevňovací práce a v polovině 12. stol. již bylo celé město obehnáno hradbami. Téměř současně vyrůstaly v jeho ulicích první věže, zpočátku inspirované tvary věží z blízkých měst, zejména Pisy, s níž gimignanští obchodníci udržovali čilé styky, a dokonce tam měli svoji čtvrť. Kamenné zdi věží se stavěly dvojité, mezeru mezi nimi vyplňovala dusaná hlína, takže objekty dobře odolávaly ohni. Dovnitř se vstupovalo vyvýšeným vchodem přístupným po zatahovacím žebříku, stejně se stoupalo i do vyšších pater. Na některá patra navazovaly dřevěné balkony, které se dnešních dnů nedočkaly, ale po jejich nosných trámech zůstaly ve vnějších zdech věží nápadné otvory.
Během 13. stol. San Gimignano nadále bohatlo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Toskánsko