Tam, kde se před válkou rozkládalo v Šanghaji dostihové závodiště, je dnes Lidové náměstí, na něž za širokou Lidovou třídou navazuje Lidový park. Dohromady nějakých třicet hektarů ze všech stran ohraničených několikaproudými ulicemi a na nich park, jezírka, mohutná budova městské vlády, ale i Šanghajské velké divadlo a několik muzeí.
Pestrý je i podzemní svět. Část ho vyplňuje tržnice – úzké uličky, maličké krámky a v nich všechno možné, oblečení, mobily, kabelky, dekorační předměty i rychlé občerstvení. O úroveň hlouběji se křižují tři z dvanácti aktuálně provozovaných linek šanghajského metra. Další jsou dílem ve výstavbě, dílem zakreslené v plánech, ale už současných více než 420 km kolejí představuje nejdelší systém metra na světě.
Vydejme se však s lidským mraveništěm na povrch. Ze severní strany ohraničuje Lidový park Nankingská třída s nepřehlédnutelnou tmavohnědou dvaadvacetipatrovou, téměř 84 m vysokou budovou hotelu Park. Ve stylu art deco ji v letech 1931–1934 postavil L. E. Hudec, jedna z velmi zajímavých postav šanghajské minulosti. Narodil se jako László Hugyecz roku 1893 v Banské Bystrici, vystudoval v Budapešti architekturu, narukoval do rakousko-uherské armády, v roce 1916 padl do ruského zajetí a byl odvezen na Sibiř. O dva roky později uprchl, dostal se do Číny a v Šanghaji nastoupil do americké architektonické kanceláře R. A. Curry. Roku 1925 se osamostatnil a během následujících 20 let vytvořil v Šanghaji na čtyřicet různých staveb. Po neúspěšné žádosti o československé občanství se stal definitivně Maďarem a svou novou vlast zastupoval až do roku 1947 jako honorární konzul. Pak z Číny odjel a přes Evropu zamířil do USA, kde navzdory svým původním plánům na návrat do Číny v roce 1958 v Kalifornii zemřel. O pozici nejvyšší šanghajské budovy Park hotel po dlouhém půlstoletí přišel, ani jeho výtahy už nejsou „nejrychlejší ve městě“, jak tvrdil kdysi populární slogan, ale jeden primát stále trvá – právě zde je „nultý bod“, střed města, od něhož se měří v Šanghaji všechny vzdálenosti.
Když si člověk přivstane, spatří v parku hned naproti Park hotelu skupinky Šanghajců, jak cvičí své sestavy tchaj-ťi-čchüan. A vlastně to ani nemusí být ráno. Vydlážděné prostranství u jednoho ze dvou jezírek o kousek hlouběji uvnitř parku je vyhledávaným místem pro tato cvičení po celý den. Vzrostlé stromy kolem dávají zapomenout, že jen o pár stovek metrů dál tepe srdce města v architektonicky nijak invenční obrovité bílé budově, jež je sídlem městské vlády. Po obou stranách stojí zajímavější moderní budovy, postavené v obdobném stylu při poslední velké obnově celého náměstí ve druhé polovině 90. let. Jednou je Šanghajské velké divadlo, hlavní kulturní stánek města, druhou pak Výstavní centrum městského plánování. V něm je umístěn unikátní model Šanghaje obsahující prý všechny budovy ve městě, a to nejen již existující, ale i ty, jejichž výstavba už byla schválena, ale ještě nezačala. Zabírá celé třetí patro budovy, zatímco čtvrté tvoří jen ochoz, z něhož lze celý model přehlédnout.
Na západním konci parku stojí jediná existující připomínka někdejšího závodiště, budova dostihového klubu s charakteristickou zvonicí. Do roku 1996 v ní byla knihovna, nyní patří Uměleckému muzeu, jež vystavuje na tři tisíce obrazů a soch čínských i zahraničních umělců. Na milovníky klasické čínské kultury ale čeká hlavní magnet v jižní části náměstí, kam se lze pohodlně dostat podchodem pod Lidovou třídou. Jmenuje se Šanghajské muzeum, ale navzdory názvu se věnuje starému umění v celočínském záběru. Instituce založená v roce 1952 sídlila několik prvních let v právě zmíněném dostihovém klubu, pak se přesunula místo kanceláří pojišťoven a bank do budovy Čung-chuej v někdejším starém městě a v roce 1996 se konečně přestěhovala do nového, speciálně pro ni postaveného sídla. Zvláštní pětiposchoďová stavba se čtverhranným půdorysem a okrouhlou horní částí završenou kamennými držadly má tvar starověké bronzové nádoby na jídlo ting, v níž se vařilo nebo se do ní ukládalo maso. Vstup do stálých expozic je zdarma. Vyplatí se přijít již dopoledne, a to nejen kvůli obsáhlosti sbírek, jež čít…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína 2