Sant Angelo
Na světě jsou místa, kam se rádi podíváte… A pak je tu SantʼAngelo!
Cestou na jih netrpělivě vyhlížíme mys Punta Imperatore, jihozápadní špičku Ischie. Pohled na moře za ním slouží místním lépe než meteorologická předpověď. „Světle ocelová obloha není dobré znamení, vypadá to, že moře hned tak klidné nebude,“ odhaduje Martina a ruší náš výlet lodí na pláž Maronti. Místo toho pokračujeme na jižní pobřeží k Punta Sant’Angelo, nejjižnějšímu výběžku ostrova se stejnojmennou vesnicí, která je součástí obce Serrara Fontana výše v kopcích.
Když vystoupíme na konečné zastávce autobusu číslo 1 Cava Grado, hned naproti nás čeká ideální příležitost k osvěžení. Konečně ochutnám vyhlášené šťavnaté a sladké ischijské citrony, raduji se a ženu přes silnici ke stánku s nápisem Enzo La Bomba, zavalenému místními obrovskými citrusy. Prošedivělý pan Enzo tu jako o závod ručně lisuje na typickém italském stlačovacím strojku rozpůlené citrony a pomeranče. Když vidí mé nadšení, roztáhne pusu do širokého úsměvu. „Enzo je jediný chlap na světě, který dokáže rozvášnit ženskou, aniž by na ni sáhnul,” řehtá se pod bílý knír a rychle vymačkává poslední citron do mé sklenice. Ještě trochu ledové tříště a už natahuje ruku s oranžovožlutým nektarem. „Nezadá si se jménem vesnice, je přímo andělský,“ blahořečím a hodím ho do sebe na dva doušky! Enzo patří k žijícím legendám Ischie, jeho jednoduchý stánek tu stojí už 63 let a dodnes se před ním schází dlouhá fronta. Džusy tu na stejném typu lisu vyráběl nejprve Enzův otec, pak teta a před více než 20 lety převzal rodinný podnik on sám. Recept na úspěch byl jednoduchý: Za celá ta léta nic jiného než jednoduše čerstvě vylisovaná šťáva z citronu, pomeranče a trochu ledové tříště. Jak nám Enzo prozradil, tajemství ale spočívá v samotném lisu, který trochu šťávy vymačká i z aromatické citronové kůry, což nápoji dodává jeho intenzivní chuť.
Seběhneme ze strmého svahu po pěší promenádě kolem obílených domů, které září svěžími popínavými rostlinami. Při pohledu na jednoduchou architekturu s modrými okenicemi nám na mysli vytanou vzdálené řecké ostrovy. Už se těším na místní dlouhou pláž, ale do cesty nám náhle vstoupí další pozoruhodné místo: obchod Specialità d’Ischia rodiny Serppico, který nabízí nekonečnou přehlídku chutí Ischie. Zatímco v nabídce míchaných koření se všemi vůněmi zdejší přírody hledám směs na ischijského králíka, sličná Nunzia už mi nalévá pohárek limoncella. „Ne, děkuji, dávám přednost čerstvým,“ vysvětluji svůj předchozí zážitek. Výměnou dostávám Rucoli, tmavě karamelový likér z rukoly, který chutná překvapivě dobře, je pikantní s jemně nahořklou příchutí. A pak už Nunzia vytahuje z regálů na „ochutnávku“ pro změnu místní kosmetiku: s vodou z termálních pramenů, s citronovými výtažky, s ischijským medem i s aloe vera. Vše voní po přírodě a na ruce se krásně vpíjí do sluncem rozpálené kůže. Je už ale čas opustit malý ráj ischijských darů, a tak nám Nunzia nasype do tašky hrst vzorečků, napočítá koření a jde se dál.
Někdejší chudá rybářská vesnice s bělostným kostelíkem sv. Michaela Archanděla a domky jako přilepenými ke skále obrácené k moři dnes dýchá uvolněnou atmosférou prázdninové pohody se spoustou kaváren, cukráren a roztomilých obchůdků, zčásti vytesaných přímo do skály. Diskrétně se zde usadilo též několik luxusních hotelů, kde nacházejí své letní útočiště různé známé osobnosti. Letovisko se považuje za jakousi malou dependanci Capri a je oblíbené zejména mezi italskými a německými turisty. Někteří mají pro toto místo takovou slabost, že ho navštěvují i několikrát ročně. Jistě to není jen kvůli pravidelné přítomnosti německé kancléřky Angely Merkelové, která sem jezdí na dovolenou už 40 let, nejčastěji o Velikonocích, stále do stejného hotelu Miramare přímo nad mořem. V minulosti si hotel oblíbil i Karel Gott, který zde využíval termální procedury k regeneraci hlasivek…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa Ischia