Hlavním centrem tridentské části Gardského jezera je Riva del Garda, počtem obyvatel po Desenzanu druhé největší město na březích jezera vůbec. Jedinečným způsobem spojuje historický šarm se současnou nabídkou všemožných prázdninových aktivit. V kombinaci se sousedními obcemi Arco na severu a Nago-Torbole na východě nabízí Riva uspokojení snad veškerých zájmů, které mohou turisté nejrůznějšího věku mít, a představuje ideální vstupní bránu k největšímu italskému jezeru.
S trochou nadsázky by se dalo říci, že u počátků turistického ruchu v Rivě a okolí stál Johann Wolfgang Goethe, který se na počátku své cesty po Itálii zastavil 12. září 1786 v Torbole a přenocoval tam. Své zážitky posléze popsal ve čtvrté kapitole Italské cesty, včetně konstatování, že sice mohl být onoho večera už ve Veroně, ale že se mu tato zajížďka velmi vyplatila. Evropa se dozvěděla, že míří-li někdo do Itálie přes Brenner, má jedinečnou možnost zrelaxovat po překonání Alp na severním pobřeží Lago di Garda. Ale jak řečeno, berme to s nadsázkou. Vždyť šest let před Goethem se krásami jezera nechal okouzlit francouzský filozof de Montaigne a vrátíme-li se daleko do minulosti, objevíme mezi návštěvníky těchto míst dokonce Albrechta Dürera. Byla to právě Riva a její okolí souhrnně označované jako Alto Garda (Horní Garda), jež svou spektakulární kombinací alpských a středomořských scenerií působily na vzdělané cestovatele ve všech dobách a inspirovaly je k tvorbě nejrůznějších děl literárních i výtvarných. Vznikla tak svébytná topografia poetica, poetická topografie, která pak zase přitahovala a inspirovala další generace cestovatelů, jak o tom v jednom ze svých posledních děl Il paesaggio e il silenzio (Krajina a ticho) z roku 2004 psal významný italský geograf a spisovatel, specialista na italskou krajinu, Eugenio Turri.
V Rivě žil skoro 30 let italský básník Andrea Maffei, měsíc tu hledal klid pro svou duši Friedrich Nietzsche, ve vyhlášeném sanatoriu doktora Hartunga zde pobýval Heinrich Mann navštěvován svým bratrem Thomasem i Franz Kafka s bratry Brodovými. Výčet jmen spojených s 2. pol. 19. a 1. pol. 20. stol. jako by naznačoval jistý mondénní charakter lázeňského městečka, což je rys, který lze svým způsobem vystopovat dodnes, jakkoli je pouze jedním z mnoha, jež utvářejí soudobý charakter Rivy.
Nejnápadnější připomínkou historie města je vodní hrad La Rocca, poprvé zmiňovaný již v roce 1124. Postupně ho rozšiřovali a přestavovali Scaligerové, Benátčané, biskupská knížata a nakonec Rakušané, kteří v něm zřídili po roce 1852 kasárna. Dnes se využívá jako městské muzeum, jedno ze dvou zařízení sdružených pod hlavičkou MAG – Museo Alto Garda (druhým je Městská galerie G. Segantiniho v Arcu). Muzeum má tři stálé expozice – pinakotéku, archeologické a historické oddělení, k tomu pořádá pravidelně různé krátkodobé výstavy. V pinakotéce jsou k vidění některé velmi zajímavé pohledy na Rivu z 19. stol., ale třeba také sejmuté fragmenty původní freskové výmalby radnice ze 14. a 15. stol. Archeologická expozice představuje sochy a keramiku z doby bronzové stejně jako nejrůznější nálezy z římských hrobů. Završením prohlídky, a to doslovným, je pak výstup po novém dřevěném schodišti na vrchol hlavní věže Mastio, odkud se nabízí kruhový rozhled na město a jezero…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy