Tchajwanské náboženství
Především na jihu Tchaj-wanu je dodnes velmi živé tradiční lidové náboženství, přepestrá směsice kultů, jež provází „institucionální“ taoismus od samých počátků jeho existence a vstupuje s ním do složitých interakcí, o jejichž povaze a hierarchii religionisté stále diskutují.
Tento článek ale nemá být jakýmkoli teoretickým pojednáním, nýbrž jedním, jakkoli letmým a neúplným, pohledem do praktického náboženského života. Místo děje: přístav Donggang na jihozápadním pobřeží, konkrétně proslulý chrám Donglong Gong neboli Palác východního dobrodiní. Hlavním božstvem v něm je Wen Qiong (Wen Čchiung), známý též jako Wen Yuanshuai (Wen Jüan-šuaj) neboli maršál Wen. Většina z často dost odlišných popisů jeho života se shoduje v tom, že žil ve Wenzhou (Wen-čou) na jihovýchodě Číny v provinci Zhejiang (Če-ťiang) za vlády Tangů (Tchangů) v 7. nebo 8. stol. a že se po smrti připojil k zásvětnímu úřednickému ansámblu Velkého císaře Východní hory. Nejčastěji se o něm říká, že obětoval svůj vlastní život, aby zabránil duchům útrap a epidemií známým jako wenshen otrávit vodu v místních studnách. Jeho kult vznikl nejpozději kolem roku 1000, od 12. stol. je známo, že se mu stavěly chrámy, a ke konci období vlády dynastie Ming se začaly objevovat i první velké slavnosti zahánění epidemií, které mu byly věnovány. Obliba takového božstva v jižní Číně a na Tchaj-wanu má své logické opodstatnění. Teplé vlhké oblasti byly odjakživa souženy různými epidemiemi a právě Tchaj-wan býval v minulosti místem vysloveně nezdravým. V 18. stol. se prý říkalo, že z každých 10 čínských imigrantů zůstanou na ostrově pouze tři, protože šest jich zemře a jeden se vrátí zpátky na pevninu. Ještě ke konci 40. let 20. stol. představovaly hrozbu epidemie cholery či horečky tsutsugamushi, malárie byla definitivně vymýcena v roce 1965.
Na Tchaj-wanu je Wen uctíván ještě v jedné specifické podobě jako Pán Chi (Chi Wangye), jeden z wangye neboli „královských pánů“, početné skupiny démonů a božstev zahrnující mj. i duchy epidemií (a třeba také historickou postavu Koxingy, jemuž se podrobně věnujeme v článku o Tainanu), která je na ostrově tradičně velmi populární. Ve čtyřech statistických přehledech zveřejněných v rozmezí let 1960–1981 zaujímaly z hlediska početnosti mezi registrovanými chrámy první místo ty, které byly věnovány právě wangye. I když se wangye uctívají po celém ostrově, většina chrámů stojí v oblasti jihozápadního pobřeží a Donglong je jedním z nejvýznamnějších. Proslulý je zejména svátkem, který se koná jednou za tři roky, trvá osm dnů, zjednodušeně se označuje jako „svátek královského člunu“ a účastní se ho…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tchaj-wan