Když se v roce 1907 rozvodnila řeka Guadalmedina pramenící v nedalekých horách Montes de Málaga tak, že lidé v Malaze plakali na ulicích nad zbytky svých nuzných příbytků, rozhodlo se město k okázalé přestavbě. Kdo by však tenkrát mezi troskami města založeného Féničany, obývaného Kartaginci a nakonec Římany tvrdil, že se jeden z hlavních římských přístavů ve Středozemí stane perlou Andalusie a vyhledávaným letoviskem pro golfisty, byl by považován za donkichotského snílka.

Ve druhé polovině 20. stol. však celé pobřeží od Nerji až po Esteponu zažilo takový rozmach, že z toho místním přecházely oči. Stavební horečka postihla celé pobřeží známé jako Costa del Sol, a pochopitelně i hlavní město Malagu. Ale i přes všechnu tu překotnost a stavební přesycenost si právě Malaga dokázala udržet svoji prostotu i eleganci zároveň.

„První v ohrožení svobody, ušlechtilé, věrné, pohostinné, zasloužilé a vždy neohrožené město Malaga“. Takové oslovení dostala Malaga do vínku a do svého heraldického znaku od španělských Katolických králů. Chce-li zvídavý čtenář vědět proč, musí se probrat bohatou historií plnou zvratů. Od dob císaře Tita, který osadě udělil status města a vydal na ochranu umění kodex Lex Flavia Malacitana, až po dobu arabských Nasrovců, kteří nakonec vydali město křesťanské převaze. Malagu utvářely nejen velké události platné pro celou Andalusii, ale i její prostí obyvatelé. Z jejich životů se namíchal dnešní lehce rozverný, svobodomyslný a zároveň neotřelý make-up města.

Dokladem svobodomyslnosti Malagy je jedno z jejích hlavních náměstí, které nese jméno generála Josého Maríi de Torrijos. Ten si užil pouhých čtyřiceti let života, a to nikoliv proto, že by padl v bojích za krále, ale naopak. Byl sice ministrem obrany, ale pochvalu si nevysloužil. Propuštěn za velezradu a spiknutí byl donucen uchýlit se do exilu. Jako přední zastánce první španělské ústavy z roku 1812 a stoupenec liberalismu bojoval ze svého exilu v Anglii proti absolutistickému králi Ferdinandovi VII. I když jej všichni zrazovali, přece jen se nakonec vrátil do Malagy, aby vedl vzpouru proti králi, jehož duševní slabiny tak věrně zachytil Goya na portrétu královské rodiny. Bohužel, královi stoupenci byli všeho schopní, a tak nakonec generála vlákali do léčky a spolu s ostatními na břehu moře popravili. Zápas o španělskou demokratickou ústavu byl nakonec dovršen až v roce 1978, po pádu Franka. Tehdy vyhlášená a dodnes platná ústava je na věky zvěčněna na náměstí Constitución, kde jsou do dláždění uloženy velké bronzové tiskařské matrice s textem všech významných španělských deníků informujících o vyhlášení ústavy v roce 1978. Stovky lidí tu dnes a denně pošlapávají ústavu, a to beztrestně. Malaga je prostě velkorysá!

Malaga je také podle heraldické charakteristiky město pohostinné. Na to přijde každý návštěvník hned, jak se posadí do Café Central na náměstí Constitución. Dostane možnost vybrat si hned z osmi druhů kávy. Ve skutečnosti jsou to vlastně druhy čtyři, café solo bez mléka, café cortado s kapkou mléka, café mitad, káva a mléko napůl, a café sombra. To poslední je vlastně café latté, tedy málo kávy, hodně mléka. Ale v tom je ten vtip. Co platí zde, neplatí jinde. Kdybyste v Madridu požádali o un sombra, dívali by se na vás jak na blázna. Kdo byl aspoň jednou na býčích zápasech, pravý význam slova sombra zná. Mít vstupenky na slunci, sol, nebo ve stínu, sombra, je fyzicky i cenově nezanedbatelný rozdíl.

Malaga je město rozverné a neokázalé. Dokladem toho je i malý tapas bar, vlastně vinárnička s černými sudy, v čísle 18 na Alameda Principal. Je to bývalá strážnice, nečekejte tedy žádný luxus. Počet skleniček, které zde vypijete, se značí křídou na dlouhý dřevěný stůl. Zaplatíte a účet se smaže. Tady host může ochutnat různá vína typu Malaga a přijít na to, že víno z Malagy není jen ono těžké, silné, granátově červené, jak si ho každý představuje. Z názvů na sudech se člověk dozví, že existují Blanco Dulce, Pedro Ximenez, Málaga Lágrima, Pajarete, Moscatel a další. Provincie Malaga za tu velkou variabilitu…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Andalusie