Toleranční kostel
Nenápadná, ale o to významnější a vzácnější rarita stojí ve vesnici Velká Lhota asi 9 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí. V mohutné černé roubené chalupě by asi málokdo na první pohled hádal kostel. A přece je tomu tak. Ale opravdu to není kostel ledajaký – tento kostel Českobratrské církve evangelické je jediný dochovaný dřevěný kostel s původními rysy tzv. tolerančních kostelů v celé České republice. Jako toleranční vznikl třeba taky evangelický kostel Dolního sboru ve Vsetíně, jenže ten byl na konci 19. stol. velmi výrazně novorománsky přestavěn a dostal věž se zvony. Ve Valašské dědině v rožnovském skanzenu zase stojí toleranční kostel z Huslenek – jde však pouze o rekonstrukci původní stavby, která zanikla už koncem 19. stol. A takhle bychom mohli pokračovat dál.
I když protikatolický a protihabsburský odpor na Valašsku byl v období třicetileté války velmi silný a k určitým střetům docházelo i po ní, také tady nastoupila v 2. pol. 17. stol. intenzivní, více než 100 let trvající rekatolizace, kterou ukončilo teprve vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. v roce 1781. Ten protestantům umožnil, aby si znovu stavěli kostely, ovšem při dodržení přísných pravidel. Takový kostel hlavně nesměl na první pohled vypadat jako kostel – nesměl mít věž, zvony, vchod nesměl směřovat k hlavní cestě (proto se také do kostela ve Velké Lhotě původně nevstupovalo od silnice jako dnes, ale z opačné strany od hřbitova), okna musela být malá, interiér pouze vybílený.
Tohle všechno toleranční kostel ve Velké Lhotě, postavený v roce 1783, splňuje. Když do něj vstoupíme, spatříme další zvláštnost. Všechny kostelní lavice směřují doprostřed sálu ke stolu Páně, což má znázorňovat kruh kolem Božího slova. A když se zadíváme pozorně, všimneme si, že lavice nejsou stejné, že se od sebe mírně liší. Na vině byl nedostatek peněz, který neumožnil, aby se lavice nechaly vyrobit všechny najednou. V důsledku si pak každá rodina vyráběla svou vlastní lavici. Jedinou „výzdobou“ je nápis na stropě – citát z Matoušova evangelia „Dům můj, dům modlitby“ – a dvě desky po stranách kazatelny s dalšími biblickými citáty napsanými švabachem, vlevo z Listu Galatským a vpravo z Izajáše a Žalmu 78.
Kostel ve Velké Lhotě je zajímavý rovněž tím, že tu v letech 1875–1895 působil jako farář Jan Karafiát, autor známé pohádkové knihy Broučci. Občas se pořád ještě objevuje mylný údaj o tom, že Karafiát napsal Broučky právě ve Velké Lhotě. Není to pravda, Broučky napsal až po svém návratu do Prahy, ale nechal se inspirovat zdejším prostředím. Ve svých Pamětech spisovatele Broučků o životě na Valašsku mj. píše: „Mně se na Valašsku líbilo, i když jsem rád odcházel; a když toto zde píši, já se zalíbením na Valašsko vzpomínám.“