Třeboňské rybníkářství
Když na svých toulkách po Třeboňsku co chvíli míjíme „nějaké“ rybníky, málokdo si uvědomuje, že na daném místě neleží náhodou a většina z nich je významnou součástí velkého vodního díla, kde se voda v důmyslném systému přelévá z jedné rybniční pánve do druhé.
Jako každé historické dílo, i zdejší rybniční soustavy mají své velké postavy i neznámé hrdiny, mají své staleté dějiny, jejichž mezníky tvoří významné události – dobré i zlé.
Jednou z významných událostí, která podmínila proměnu pánevní krajiny, byl rok 1366, kdy Třeboňsko připadlo pánům z Rožmberka, kteří tehdy patřili k nejbohatším a nejmocnějším rodům v Čechách. V bezprostředním okolí Třeboně tenkrát byly jen dva menší Opatovické rybníky, jejichž založení kolem roku 1367 se připisuje Ješkovi z Kosovy Hory. Přibližně ve stejnou dobu založili mniši z třeboňského kláštera Opatovický mlýn, jehož náhon s oběma rybníky sehrály za sto let významnou roli při zakládání zdejší rybniční soustavy. Další dva nejstarší rybníky zřejmě vděčí za svůj vznik příznivým přírodním podmínkám. První z nich ležel u vesnice Bošilec a je doložený už roku 1355. Vytvořil se v přírodní prohlubni a napájela ho hlavně „nebeská“, tedy dešťová voda. Druhý, spíše přírodní hrazená nádrž, ležel na Miletínském potoce, z jehož dna vystupoval skalní práh, tedy rostlá skála, která vykonala funkci hráze. Jmenoval se Dvořiště. Jeho pozdější úpravy se asi také ujal Ješek z Kosovy Hory.
Zlatá éra rybníkářství na Třeboňsku však začala až na přelomu 15. a 16. stol. a je spojena s vladařem Petrem IV. z Rožmberka a jeho rybníkářem Štěpánkem Netolickým. Josef Štěpánek z Netolic se vyučil svému řemeslu u starších fišmajstrů, které později svou erudicí mnohonásobně převýšil. Nestavěl jen rybniční hráze, ale vyprojektoval například i opevnění Třeboně. Do služeb k Petrovi z Rožmberka přišel už jako zkušený stavitel.
Traduje se, že Štěpánkova geniální myšlenka Zlaté stoky byla inspirovaná dlouhým mlýnským náhonem, který vedl od Lužnice až k Opatovickému mlýnu. Ve Štěpánkových představách mělo jít o dostatečně dlouhý a vodnatý náhon, od něhož by se odpojovaly menší náhony do jednotlivých rybníků, jejichž výtoky by zase vodu vracely zpět do hlavního náhonu. Jediným spolehlivým zdrojem vody byla řeka Lužnice, a protože teče od jihu k severu, bylo logické, že hlavní náhon se musí odpojovat od řeky na jihu pánve, aby mohl kaskádovitě napájet všechny níže položené rybníky a nakonec se do Lužnice vrátit. Tento návrh uceleného projektu rybniční soustavy předložil Štěpánek Petrovi IV. patrně v roce 1505, ale žádné dokumenty se nedochovaly. Jisté je, že vladař s projektem souhlasil. O tři roky později se začal prokopávat umělý kanál a práce trvaly až do roku 1520. V tomto období vznikaly současně se Strúhou, jak kanál Štěpánek nazýval, všechny hlavní rybníky budoucí rybniční soustavy
Starý mlýnský náhon k Opatovickému rybníku se odpojoval od Lužnice pod obcí Majdalena, ale Štěpánek napojil ten svůj výše proti proudu, nad Majdalenou. Vybudoval tady i jez, kterým se zvýšila hladina Lužnice a bylo jím možno regulovat množství odtékající vody. Umělý kanál se pak na starý mlýnský náhon napojoval po několika kilometrech a dál pak vedl staronovým korytem až k Opatovickému mlýnu. Tady spojil Štěpánek dva staré rybníky v jeden, dodnes známý jako Opatovický. Do soustavy byl napojený jako první, v roce 1514, a přilehlý Opatovický mlýn tak získal na významu. Jeho kola se otáčela po…
Další články z vydání o Třeboňsku naleznete zde