Trinidad, město Nejsvětější Trojice, založil pod jménem Villa de la Santísima Trinidad osobně první kubánský guvernér Diego Velázquez de Cuéllar v roce 1514. Šlo o historicky třetí město na ostrově. Dodnes si zachovalo venkovský ráz a jedinečnou koloniální architekturu. Žije v něm asi 73 000 obyvatel a oproti jiným kubánským městům v něm převažují černoši. V roce 1988 byl Trinidad zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO a začalo se s jeho rozsáhlými opravami.

Všechna španělská města včetně těch latinskoamerických byla zakládána podle jednotného plánu. Tvořila ho pravidelná síť navzájem kolmých ulic uzavírajících mezi sebou stejně velké bloky domů, manzanas. Ústřední manzana zůstala nezastavěna a stala se náměstím, na němž nechyběl kostel, šibenice a později park s nějakou sochou či pavilonem uprostřed. Domy byly převážně přízemní, jen paláce boháčů (většinou plantážníků) kolem náměstí dosáhly dalšího patra. Stejným způsobem se na Kubě stavělo i v dalších stoletích, a tak se kubánská města navzájem podobají. Jen Trinidad je pouze jeden. Na rozdíl od sousedního, současně založeného města Sancti Spíritus ho ani nezničili piráti. Jeho jedinečnost umocňuje nejen dlažba z kočičích hlav s mělkou odvodňovací stružkou uprostřed a množství věží, stoupajících vysoko do kopců nad městem, ale především krásná kulisa escambrayského pohoří s výraznou siluetou vrcholu Pico Potrerillo (944 m). Toto pohoří, nazývané někdy také Sierra de Guamuhaya, má na mapě tvar činky s nestejně velkými „koulemi“ na koncích, oddělenými širokým údolím Condado.

Ústředním bodem prohlídky po Havaně druhého nejnavštěvovanějšího města na Kubě je náměstí Plaza Mayor – uprostřed parčík vyzdobený bílými mramorovými sochami a fajánsovými vázami, kolem přízemní i poschoďové domy a paláce z doby cukrovarnické konjunktury v 18. až 19. stol. Krásu staveb umocňují červené tašky na střechách i podloubí, místy s jónskými sloupy. Nejvýznamnějším z paláců je Palacio Brunet. Jeho původní majitelé sem přišli ze Španělska v roce 1857 a za peníze vydělané na cukru si koupili i šlechtický titul. V paláci je umístěno Romantické muzeum plné koloniálního nábytku a dalšího vybavení (nechybí ani lustr z českého křišťálu, drahý porcelán či vzácný rakouský psací stůl). Návštěvník tu získá jasnou představu o luxusu, v němž žili cukroví baroni v 19. stol. Přes patio lze projít do prodejen s typickými suvenýry a tričky s Che Guevarou a také do ukázkové balírny doutníků, kde jediná balička předvádí toto umění turistům (ve městě se vyrábějí doutníky Piro Guinart). Vedle paláce Brunet stojí katedrála Nejsvětější Trojice z let 1857–1892, poměrně skromná stavba bez věže, restaurovaná v roce 1996. Uvnitř ukrývá velký pseudogotický, ručně vyřezaný oltář, jedinou práci svého druhu na Kubě. Velmi prostý je Humboldtův dům (poznáme ho podle modře natřených dveří a žaluzií), v němž se podle pamětní tabule ubytoval 14. března…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kuba