Motorový vláček, kterému místní říkají „trenucciu” nebo také „trinighellu” („vláček“ či „třasák“) je na Korsice již legendou. Souprava s několika vagony jezdí napříč ostrovem a spojuje města Calvi, LʼÎle-Rousse, Ajaccio a Bastii.
Úzkokolejná trať vede přes hory a podél pobřeží, nad propastmi a hlubokými lesy, vesměs nádhernou krajinou, která je jinak dosažitelná pouze při náročných pěších túrách. Trinighellu je reliktem minulých technických dob. Z Ajaccia stoupá vlak přes údolí Gravona, porostlé voňavou macchií, do kopců se stále krásnějšími výhledy, až dosáhne po dvouapůlhodinové jízdě města Corte, jež bylo v letech 1755–1769 dokonce hlavním městem celého ostrova. Odsud pokračuje do Bastie. Co chvíli duní jeho kola na mostech a viaduktech, nebo se vagony ponoří do tmy – na trati je 32 tunelů. Nejdelší při vjezdu do stanice Vizzavona v nejvyšším bodě tratě (906 m n. m.) měří 3,9 km. Úsek mezi Corte a Vizzavonou patří k nejhezčím na celé trati. Hned poté, co vlak Vizzavonu opustí, následuje most nad hlubokým údolím. Další zajímavostí je 94 m vysoký viadukt, který překonává údolí Veccio před příjezdem do stanice Vivario. Navrhl ho slavný Gustave Eiffel. Celkem je na trati 51 mostů a viaduktů. Kdo bude mít to štěstí a získá místo vedle strojvedoucího, pro toho se jízda stane skutečným dobrodružstvím plným pohledů do mezer mezi skalami, kudy se vlak prodírá. Hezký výhled je také z posledního vagonu. Pod tratí se často otevírají hluboké propasti, nad ní se tyčí vysoké rozeklané skály, lemují ji dubové a kaštanové háje, později jehličnaté lesy.
Výchozím bodem železnice, která měla propojit všechna důležitá místa na ostrově, se v roce 1878 stala Bastia. Směrem na Corte musela trať prorazit vysokými horami a stavba tohoto prvního úseku přes vesnici Ponte Leccia trvala téměř 10 let. Také další úsek směrem na jih na sebe nechal čekat celá léta. Celá trať z Bastie přes Ponte Leccii a Corte až do Ajaccia byla zprovozněna teprve v roce 1896. Nádraží v Bastii a Ajacciu patří k nejhezčím na celém ostrově. Mezitím, v roce 1890, byla uvedena do provozu tzv. antenne z Ponte Leccie do Calvi. Tato trať probíhá nejdřív údolím dolů k moři, pokračuje podél pobřeží do LʼÎle-Rousse a dále na západ podél pláží až do konečné stanice v Calvi.
Na Korsice je dnes celkem 232 km úzkokolejné tratě o rozchodu 1000 mm. Úsek Bastia–Ajaccio měří 158 km a Calvi–Ponte Leccia 74 km. V minulosti existovala ještě 130 km dlouhá trať na východním pobřeží mezi Casamozzou (jedna ze zastávek na trati z Bastie) a Porto-Vecchio. Po těžkém poškození za 2. sv. války už ale nebyla znovu opravena.
V roce 2000 navrhl designér René Méheux nový, panoramatický motorový vůz, který jezdí po celé ostrovní trati. Velká okna umožňují nádherný výhled na korsickou krajinu – není tajemstvím, že tvůrci vozu měli na mysli turisty. V provozu ale zůstaly i staré vagony a s nimi i kousek železniční nostalgie.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy