Když se řekne „pobřežní“, většina lidí si pravděpodobně za toto adjektivum doplní slovo „hlídka“. Zřejmě nikoho nenapadne spojení „pobřežní galerie“. Právě tak ale můžeme označit dvě kulturní instituce, které všem krizím navzdory vyrostly u mořského pobřeží v jihovýchodní Anglii – v Margate a v Hastingsu.
Běloskvoucí novostavbu galerie Turner Contemporary nelze v přímořském městečku Margate přehlédnout. Je možná tím prvním, co zaujme v dálce na mořském pobřeží oko návštěvníka, který právě vyšel z místního nádražíčka, památkově chráněné budovy z roku 1926. Budovu galerie přirovnávají někteří kritici dokonce k proslulému Guggenheimovu muzeu v Bilbau. To je možná trochu nadnesené, v každém případě však galerie v Margate poskytuje skvělé výstavní prostory pro současné umělce, v nichž nabízí jedinečnou kombinaci přirozeného a umělého světla.
Odpověď na otázku, proč se v jejím názvu objevuje jméno jednoho z nejznámějších anglických malířů Williama Turnera, je jednoduchá. Tento „otec moderního umění“, jak jej nazval kritik John Ruskin, navštívil poprvé Margate ve svých jedenácti letech, o deset let později tam přijel skicovat mořské pobřeží a od 20. let 19. stol. se stal pravidelným návštěvníkem. Přebýval vždy v zájezdním hostinci patřícím paní Boothové, který stál téměř přesně na místě dnešní galerie. Po smrti jejího manžela s ní malíř navázal více než přátelské styky. Ona byla u jeho lože, když roku 1851 v Londýně ve svém domě na břehu Temže umíral. Jeho poslední slova zněla: „Slunce je bůh.“
Právě při svitu božího slunce galerie nejvíce vynikne. Starobylé městečko Margate, kdysi spíše jen rybářská vesnice v severovýchodním cípu hrabství Kent, tak dostalo další lákadlo pro návštěvníky. A skutečně je přitahuje, protože během pouhých šesti týdnů po otevření ji navštívilo 100 tisíc lidí! Osmdesát procent z nich je rozhodnuto přijet do Margate znovu. Vždy tak mohou obdivovat některou z krátkodobých výstav moderního umění či nějaké dílo Williama Turnera, s jejichž pravidelnými zápůjčkami galerie počítá, a spolupracuje proto s londýnskou Tate Gallery, která vlastní nejobsáhlejší sbírku prací velkého mistra.
Za rok od chvíle, kdy se 16. dubna 2011 otevřely poprvé její brány, si tamní výstavy prohlédlo 496 554 lidí (věřím, že do tohoto počtu zahrnuli i mé dvě návštěvy). Návštěvnost třikrát překročila předpoklad! Přestože je do galerie vstup zdarma, přinesla do ekonomiky hrabství Kent téměř 14 milionů liber a pomohla vytvořit na 130 pracovních míst. Z toho je…