Na západním břehu Komského jezera, zhruba v polovině jeho délky, leží noblesní letovisko Tremezzo. Kromě hostů, kteří v klidné obci tráví delší dovolenou, tam míří také spousta turistů na krátkou návštěvu, jež má jediný cíl jménem Villa Carlotta.
Na světové mapě vybraných odpočinkových letovisek není Tremezzo žádným nováčkem. Jako „šťastné prosluněné místo“ ho zmiňovala už Greta Garbo v hollywoodském oscarovém filmu Grand Hotel z roku 1932 (mimochodem, dodnes jediném snímku v celé historii Cen Akademie, který dostal Oscara pro nejlepší film, aniž by byl nominován v jediné další kategorii), v bezprostředně navazující Cadenabbii měl svou letní rezidenci La Collina první poválečný německý kancléř Konrad Adenauer. Ale můžeme jít i dál do minulosti. A právě Villa Carlotta je toho dobrým důkazem.
Původní vilu nechal na severním okraji Tremezza postavit na konci 17. stol. pohádkově bohatý milánský senátor a později dokonce předseda senátu, markýz Giorgio II. Clerici, jehož rodina pocházející od Komského jezera zbohatla na obchodu s látkami. Vila měla být ztělesněním úspěchu Clericiů. Jak bylo zvykem, kolem ní vznikla italská zahrada s kašnami, sochami a schodišti, neboť se rozkládala ve svahu nad jezerem. Roku 1801 koupil vilu známý politik, podnikatel a mecenáš umění Gian Battista Sommariva. Vystudovaný právník patřil k přátelům Napoleona a v roce 1802 usiloval o viceprezidentský úřad v Italské republice. Napoleon však dal přednost vévodovi Francescu Melzimu dʼEril a Sommariva se vzápětí zcela stáhnul z politického života. Pikantní je, že Melzi si o pár let později postavil svou vilu se zahradou, které se podrobně věnujeme v článku o Bellagiu, přímo naproti Carlottě a oba rivalové se tak na sebe mohli dívat odděleni jen vodou západního ramene Komského jezera.
Po odchodu z politiky se Sommariva o to intenzivněji vrhnul na budování své umělecké sbírky a z vily Carlotta učinil svou „vlast krásných umění“. Soustředil zde množství nejrůznějších uměleckých děl od takových autorů, jako byl nejvýznamnější sochař italského klasicismu Antonio Canova, s nímž Sommarivu kromě mecenášství pojilo i hluboké přátelství, další sochař Bertel Thorvaldsen dánského původu, který ale většinu svého života strávil v Itálii, nebo Francesco Hayez, vůdčí malíř milánského romantismu poloviny 19. stol. Zahradu nechal Sommariva upravit do podoby romantického parku.
Sommarivovi dědicové vilu prodali v roce 1843 princezně Marianně Oranžsko-Nassavské, manželce prince Alberta Pruského, za cenu desetkrát vyšší, než jakou za ni zaplatil Sommariva. V té době, na jaře 1845, pobýval u Komského jezera známý francouzský spisovatel Gustave Flaubert a zahrada u této vily byla jedním z míst, která ho na jeho cestě zaujala vůbec nejvíc. Okouzlen si zaznamenal do svých poznámek, ja na něj zapůsobily růže obklopující fontánu, vzrostlé stromy i kamenné schody omývané vodou.
V roce 1850 věnovala Marianna vilu jako svatební dar své dceři Charlottě, když se vdávala za pozdějšího vévodu Jiřího II. Sasko-Meiningenského. Právě podle italské podoby jejího jména dostala vila svůj dnešní název. Charlotta si brala Jiřího z lásky, měsíc před svými 19. narozeninami, ale kvůli četným povinnostem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Itálie – alpská jezera