Zahradami a parky Petřína

V našem povědomí máme Petřín zafixován jako veřejný prostor, a tak nás možná překvapí informace, že většina jeho zahrad byla dlouho v soukromém vlastnictví. Od první třetiny 19. stol. se začaly otevírat veřejnosti a pak také spojovat. Petřínská úbočí postupně protkala hustá síť chodníků, která nám dnes umožňuje volit z nepřeberné řady variant, kudy procházet. V následujících řádcích si ukážeme jednu z možností, jak během jedné vycházky navštívit s výjimkou tří zahrad palácových všechny ostatní petřínské parky a zahrady.
Začínáme u Strahovského kláštera, k jehož východní frontě se přimyká Opatská zahrada. Tento nevelký zatravněný prostor ve tvaru protáhlého trojúhelníku je součástí terasy, na které klášter stojí, a představuje pozůstatek mnohem rozlehlejší původní zahrady, jejíž níže položená část koncem 19. stol. připadla Velké strahovské zahradě. Ústředním bodem je tady barokní kašna, vítáni jsou však především hosté letní zahradní restaurace. O nic ale nepřijdeme, hned pod Opatskou zahradou můžeme vstoupit na Vyhlídku s vinicí, která je vklíněna do svahu a – byť rozlohou malá – počítá se rovněž jako samostatná zahrada Strahovského kláštera. Otevírá se odtud jeden z nejznámějších panoramatických výhledů na Prahu. V sezoně tu bývá hlava na hlavě, a proto je lepší sestoupit o něco níže na vyhlídkovou cestu (spojuje ulici Úvoz s Nebozízkem a oficiálně nese jméno Raoula Wallenberga) a po ní přejít k druhému konci kláštera. Tady odbočuje vzhůru svahem chodník k soše Panny Marie z exilu a z plošiny pod ní se můžeme z většího nadhledu v klidu kochat výhledem ještě o něco působivějším. Plastika Panny Marie je kopií sochy, zničené při stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Byla pořízena z darů našich amerických exulantů, kteří ji v roce 1993 věnovali Praze…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2014

Shopping Cart