Zámek Chaumont je v obecném povědomí spjat především s Kateřinou Medicejskou a její sokyní Dianou de Poitiers, ale jeho historie je daleko bohatší a významnější i z kulturně historického hlediska.
Už v 10. stol. založil na strmé stráni nad levým břehem Loiry hrabě Odo I. z Blois hrad, který měl jeho necelých 20 km vzdálené město chránit před útoky Anjouovců pronikajících údolím řeky od jihozápadu. V 11. stol. se hrad dostal do rukou pánů z Amboise, kteří ho pak vlastnili více jak 500 let. Petr I. z Amboise se roku 1465 podílel na nezdařeném spiknutí proti Ludvíku XI., a i když byl později omilostněn, jeho hrad byl mezitím vypálen a rozbořen. Obnova hradu se pak táhla až do počátku 16. stol. a obsáhla typické slohové proměny své doby. Zpočátku se mělo jednat ještě o pozdně gotický hrad s náležitým opevněním. V tom duchu bylo v letech 1469–1481 postaveno severní a západní křídlo, na západní straně přibyly ještě obranné věže. Většina jižního křídla už nesla znaky renesance, i když ani tato část se nevymykala z představy opevněného objektu. Kolem roku 1500 byl vstup do hradu v jeho jihovýchodním rohu opatřen padacím mostem a z obou stran zabezpečen branou mezi dvěma válcovými věžemi (nazývanými zde dokonce „vstupním zámečkem“). Ze stejné doby pochází i velké schodiště v severozápadním rohu nádvoří připomínající svým řešením o něco mladší vřetenovité schodiště v Blois, i když zde ještě s pozdně gotickými detaily. Podobné znaky vykazuje i východní křídlo s novou zámeckou kaplí.
V roce 1550 koupila zámek od pánů z Amboise za 120 000 liber královna Kateřina Medicejská, manželka Jindřicha II. Podle legendy obýval jednu ze zámeckých věží její oblíbený astrolog Cosimo Ruggieri, který údajně právě zde královně pomocí očarovaného zrcadla předpověděl, že se tři z jejích synů stanou postupně králi, jak dlouho budou vládnout, ale i to, že dynastie Valois vymře a nahradí ji Bourboni v osobě Jindřicha Navarrského. Když v roce 1559 zemřel Jindřich II., vyžádala si Kateřina od jeho milenky Diany z Poitiers nazpět zámek Chenonceau, který jí král sice daroval, jenže zámek byl nepřevoditelným majetkem Koruny. Se svou sokyní ale naložila vcelku přijatelným způsobem, když jí náhradou za Chenonceau dala právě Chaumont.
Diana na Chaumontu pobývala jen výjimečně, ale až do své smrti v roce 1566 pokračovala v jeho výstavbě, takže za svou dnešní podobu vděčí zámek z velké části právě Dianině éře. V historii Chaumontu pak následovalo celkem nevýrazné období, poznamenané jen bezohledným zásahem do podoby zámku v roce 1740, když jeho tehdejší majitel dal zbořit celé severní křídlo a prodloužit nádvoří vyhlídkovou terasou. Záměrem byl lepší výhled na Loiru a do celého kraje, což se podařilo, avšak za cenu porušení cenné architektury.
Pak ale přišly úplně jiné časy. V roce 1750 koupil panství Jacques-Donatien Le Ray a o 22 let později založil v sousedství zámku, v místech dnešních stájí, sklárnu a manufakturu na výrobu keramiky (vyrábělo se zde nádobí a terakotové reliéfy podle italských návrhů). Signálem změn byla i návštěva Benjamina Franklina, který od revolučně naladěného podnikatele dostal loď plnou zbraní a munice pro bojovníky za americkou nezávislost.
Za Francouzské revoluce zámek unikl škodám zejména díky novému, nearistokratickému působení svého majitele. Jeho syn stejného jména zdědil otcovo nadšení pro Ameriku, od roku 1785 tam opakovaně jezdil, dokonce se pokusil na březích Ohia založit (neúspěšně) osadu jménem Chaumont. Oženil se s Američankou a nakonec získal i americké občanství. Během jedné z jeho nepřítomností pobývala na Chaumontu v roce 1810 jeho přítelkyně Anne Louise Germaine de Staël-Holstein. Tato dcera švýcarského bankéře Jacquese Neckera vešla do dějin jako Madame de Staël, jedna z nejvýznamnějších emancipovaných žen své doby. Díky otci, který byl ministrem financí Ludvíka XVI., a díky sňatku se švédským diplomatem, baronem Staëlem von Holstein, se pohybovala po většinu svého života v nejvyšších společenských kruzích, stýkala se s významnými encyklopedisty i politiky. Při pobytu na Chaumontu dohlížela na přípravu vydání své knihy De lʼAllemagne (O Německu) a přijímala nejrůznější zajímavé hosty, takže se zámek zase jednou stal důležitým společenským centrem.
V roce 1875 se majitelkou zámku a celého panství stala tehdy sedmnáctiletá Marie-Charlotte-Constance Sayová, vnučka cukerného magnáta Louise Saye. Jen o tři měsíce později se provdala za prince de Broglie, získala titul princezny a z Chaumontu učinila své hlavní sídlo. Následovalo půl století nákladných recepcí a snahy o obnovení lesku původního dvorského života, jež ale bylo rovněž obdobím oprav zámku, nákladných úprav interiérů a získávání drahocenného, především renesančního inventáře z celé Evropy. Projekt všech úprav vypracoval architekt Paul-Ernest Sanson, jenž navrhl i honosné stáje. Princ de Broglie, který většinu svého života po svatbě věnoval snaze o zabezpečení své manželky a vybudování fungujícího hospodářství na chaumontském panství, zemřel v roce 1917. Jeho vdova neměla o řízení hospodářství žádnou představu, takže se její finanční situace postupně zhoršovala, čemuž nezabránil ani její druhý sňatek, když se v 73 letech provdala za Louise Ferdinanda dʼOrléans-Bourbon. Protože byl ženich o 31 let mladší, způsobilo to patřičný skandál, ale panství to nepomohlo. Hospodářská krize roku 1929 vše urychlila a o devět let později postoupila princezna dʼOrléans-Bourbon zámek s celým panstvím státu. Od roku 2007 patří Domaine de Chaumont-sur-Loire francouzskému regionu Centre-Val de Loire…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Zámky na Loiře