Baeza a Úbeda – dvě města na severu Andalusie, téměř u hranic s oblastí Kastilie a León, ukrytá mezi oblými kopci s olivovými sady. Leží pouhých 9 km od sebe, ale věřte, že i na tak krátkém úseku se můžete v zatáčkách a na rozcestích vedoucích k jednotlivým sadům a farmám ztratit.
Turisté navštěvují v Andalusii především její nejslavnější města, jako jsou Sevilla, Málaga, Granada či Córdoba. Baeza a Úbeda zůstávají trochu v jejich stínu. Na jednu stranu je to škoda, protože jsou to města jedinečná, na druhou stranu si díky menší návštěvnosti uchovala svoji sympatickou ospalost a atmosféru dávno zašlých dob. Nemusíte se tu vyhýbat davům turistů, pro které ani nevnímáte památky, a pokud narazíte na obchůdek se suvenýry, nevnucují se vám všemožné kýče, ale autentická lidová keramika, zejména v Úbedě.
Nehledejte tu žár, bílé stěny s vodopády různobarevných bugenvilejí, patia s ohnivými muškáty a fontánkami, viditelné znaky maurské přítomnosti. Tato dvě města vás překvapí jinak. Svým charakterem připomínají historická jádra měst právě v sousední autonomní oblasti Kastilie a León. Nízké domky v úzkých uličkách jsou většinou kamenné, v odpoledním slunci zlatavé, za deště – a že tu prší poměrně hojně – tmavé. Baeza a Úbeda jsou dva renesanční skvosty, ve Španělsku prý nejkrásnější. Obě mají dlouhou historii. Dnešní Baeza, za Římanů Beatia neboli Šťastné město, byla významným centrem provincie Hispania Beatica, dějiny Úbedy sahají až do iberských dob. Za muslimské nadvlády proslula po celé Andalusii kromě keramiky také tkanými koberci z rákosu, v arabštině zvanými ubedíes. Odtud také název města. Obě města dobyl na muslimech Ferdinand III., později prohlášený za svatého – Baezu v roce 1227, Úbedu o sedm let později.
Od té doby se obě města stala jakýmisi hraničními baštami, odkud se vedly pokusy o dobytí Granady, posledního muslimského panství na Pyrenejském poloostrově. Postupně se do nich začali stěhovat významní šlechtici toužící se vyznamenat v bojích proti Granadě. Už tu zůstali a po nich přicházeli stále další věhlasní mužové mající blízko ke španělským králům. V Úbedě působil například Francisco de los Cobos y Molina, tajemník císaře Karla V., a jeho synovec Juan Vázquez de Molina, který pracoval ve službách Karlova syna Filipa II. Právě v té době nastal obrovský rozkvět obou měst, ekonomický i stavební. Za většinou památek 16. stol. stojí významný architekt Andrés de Vandelvira, jenž pobýval na studiích v Itálii a vliv italské renesance je na jeho stavbách patrný.
Později sláva „dvojčat“ pomalu uvadala a Baeza i Úbeda ustrnuly ve svém renesančním snu. Jistě, renesančních památek je po celém Španělsku spousta. Ale tak kompaktní renesanční celky jako zde jinde nenajdete.
Baeza
Baezu obklopuje poměrně zachovalý prstenec hradeb, odkud se vám naskytne působivý pohled na celé město. Je malé, žije v něm nějakých 15 000 obyvatel a za jeden den ho pohodlně prochodíte. V dobách své největší slávy bývala Baeza nejen sídlem biskupa, ale i městem univerzitním. Univerzita zde působila od roku 1542. Na počátku 20. stol. na ní vyučoval francouzštinu i jeden z nejvýznamnějších španělských básníků Antonio Machado. Jeho poezie je ve městě všudypřítomná: do obrovských vyhlazených kamenů rozmístěných v parcích nebo na okrajích chodníků jsou vyryty úryvky z básní, zejména z těch, které věnoval Baeze, o níž napsal: krásné město, napůl muslimské, napůl mančské, z jehož slavných kamenů promlouvá slavná minulost. Tak se za ní vydejme.
Kde procházku začít? Snad na čtvercovém náměstí Pópulo v samém středu města. Najdeme tu hned několik skvostných památek. Dvoupatrový stejnojmenný dům z poloviny 16. stol., tenkrát soudní budova, dnes kancelář turistických informací, kde si opatříte mapky a letáčky. Dům dostal jméno podle sochy Panny Marie del Pópulo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělské památky UNESCO