Lovci mamutů žili pod Pálavou už před 30 000 lety. Zdejší archeologická naleziště představují jeden z nejvýznamnějších sídelních areálů člověka této doby v Evropě. Jiné slavné archeologické lokality jsou spojeny s počátkem našeho letopočtu a pobytem římských legií na našem území.
Asi každý někdy slyšel o Věstonické venuši, 11,5 cm vysoké sošce nalezené 13. 7. 1925 na archeologické lokalitě označované dnes Dolní Věstonice I, jedinečné tím, že je zhotovena z pálené hlíny, takže jde o nejstarší známou keramickou sošku na světě, datovanou do období 29–25 tis. let př. n. l. A mnozí si také jistě pamatujeme román Eduarda Štorcha Lovci mamutů, jehož názvem se v populárním písemnictví paleolitická kultura, která Věstonickou venuši vytvořila, označuje, zatímco archeologové hovoří o kultuře gravettienu (podle skalního převisu La Gravette ve francouzském departmentu Dordogne, kde byla tato kultura poprvé popsána) a v případě Moravy konkrétně o pavlovienu (podle obce Pavlov, resp. naleziště Pavlov I). Štorchovy představy o životě v mladém paleolitu mají sice často blíže k žánru fantasy než k historické realitě, to ale nijak neumenšuje jeho zásluhy na popularizaci tohoto období. Reálnější představu můžete získat v pavlovském Archeoparku otevřeném pro veřejnost v roce 2016.
Kromě toho, že je Archeopark moderní expozicí přibližující období lovců mamutů, je také unikátní stavbou, která získala v letech 2016–2019 řadu našich i mezinárodních cen. Muzeum vybudované přímo u jednoho z archeologických nalezišť je logicky umístěno pod zemí. Vstup může připomínat jednu z roklí, kam pravěcí lovci zaháněli mamuty. (Štorchova představa o tom, že lovci vykopou jámu a čekají, až do ní mamut spadne, je nereálná. Každý příčetný mamut by se takové jámě vyhnul na sto honů, nehledě na to, že ve značně promrzlé půdě by ji lovci nezvládli vykopat. Lov probíhal tak, že lovci šli za stádem, ve vhodné chvíli od něj museli vybraného jedince oddělit, zahnat do některé ze strží a tam ubít.) Stavba s komplikovaným půdorysem a plochou více než 500 m2 vystupuje na povrch pouze prosvětlovacími věžemi podobně jako všude kolem pálavské vápence, které připomíná i barvou použitého materiálu, jímž je pohledový beton s otisky prken bednění.
Expozice začíná projekcí asi desetiminutového dokumentárního filmu seznamujícího s historií archeologických výzkumů v oblasti Dolních Věstonic a Pavlova od první zmínky o mamutech v knize Tartaro Mastix Moraviae, kterou v roce 1669 sepsal Jan Ferdinand Hertodt Todtenfeld, přes první vědecké systematické výzkumy legendárního profesora Karla Absolona, zakladatele moravské paleoetnologie, až po objevy z konce 20. stol. Poté se návštěvník vydá na cestu za lovci mamutů, na níž spatří ukázky kostěné a parohové industrie, různé závěsky, náhrdelníky, drobné ozdoby, ale také první umělecká díla – drobné sošky a řezby zvířat, venuše, ale třeba i geometrickou rytinu v mamutím klu, která se někdy vykládá jako nejstarší známá mapa. Na konci celé expozice čekají dva vrcholy. Prvním je replika trojhrobu objeveného na lokalitě Dolní Věstonice II v roce 1986, dodnes zahaleného do jisté míry tajemstvím. Všichni pohřbení byli mladí muži, i když pohlaví prostřední osoby potvrdily až genetické testy v roce 2016, antropologicky se její pohlaví určit nedalo. Ruce muže vlevo směřují k pánevní oblasti prostředního muže, pravý muž leží na břiše. Všechny lebky a pánevní oblast prostředního muže byly pokryty barvivem. Druhý vrchol pak představuje originální skládka mamutích kostí, která je zde představena tak, jak byla nalezena.
Archeopark v Pavlově seznamuje s životem lidí v období zhruba 35–22 tis. let př. n. l. Do podstatně mladšího, ale z našeho pohledu pořád ještě značně starého období zavádí návštěvníky expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou, umístěná ve sklepení mikulovského zámku. Cílí na 2. stol., kdy tuto oblast obývali germánští Markomani patřící do kmenového svazu Svébů a kdy v průběhu tzv. markomanských válek (166–180 n. l.) za vlády císaře Marca Aurelia vstoupili římští vojáci z X. legie sídlící ve Vindoboně i na naše území. Vybudovali tu opevněnou základnu na Hradisku u Mušova, která fungovala zhruba v letech 172–180. V expozici je vystavena celá řada římských nálezů i nálezy z germánského pohřebiště v Mikulově. Vrcholem je pak tzv. knížecí hrob u Mušova, který objevil v roce 1988 archeolog Jaroslav Peška. Šlo o rozměrný a neobyčejně bohatě vybavený germánský hrob, nejbohatší nález svého druhu v Evropě. Hrob byl zřejmě krátce po svém vzniku částečně vykraden, takže většina milodarů nebyla nalezena na svém původním místě. Přesto výbava hrobu, značně ovlivněná římským světem, nasvědčuje tomu, že zde byl pohřben významný „barbarský“ vůdce, král či kníže, který ale udržoval úzké styky s Římany. Pravděpodobně šlo o hlavního představitele prořímské strany místních Markomanů.
Přímo u archeologického naleziště Hradisko u Mušova na okraji Pasohlávek vzniklo vloni nové Návštěvnické centrum Mušov – Brána do Římské říše. Multimediálními prezentacemi i vystavenými archeologickými nálezy seznamuje s budováním zdejší římské pevnosti a se stopami, které Římané zanechali na našem území. Necelý kilometr od centra leží návrší Hradisko, kde pevnost stávala a kterým vás provede 1,5 km dlouhá naučná stezka.