Asi už v 6. stol. vznikla před ústím řeky Warnow řemeslnická a kupecká osada, odedávna zmiňovaná pod jménem Rostock, které v různých pravopisných variantách odkazovalo k jejímu slovanskému původu a odráželo i „roztékání“ řeky do šíře před jejím vyústěním do Meklenburského zálivu.
Pod jménem Rozstoc ji takto poprvé uvádí dánský kronikář Saxo Grammaticus ve svém spisu Gesta Danorum z doby kolem roku 1200, když se zmiňuje o výbojích dánského krále Valdemara I. a následně o udělení zdejších území v léno obodritskému knížeti Pribislavovi saským vévodou Jindřichem Lvem roku 1167. „Urbs Rozstoc“ jmenuje mezi Pribislavovými nejdůležitějšími zisky. Přes toho lichotivé označení se však obec stala skutečným městem až ve 13. stol., když se přesunula na výše položený levý břeh řeky a v roce 1218 obdržela i formálně městská práva podle lübeckého vzoru. Zpočátku se obyvatelé dělili podle příslušnosti k různým farnostem, zejména při kostele sv. Petra a kostela sv. Mikuláše ve východní části města nebo při kostele Panny Marie blíže dnešnímu centru. K nim posléze přibyla ještě farnost při západněji ležícím kostele sv. Jakuba, ale brzy poté, někdy kolem roku 1265, se vše spojilo do jednoho celku pod společným vedením. A to se společnou radnicí a hlavně s pevnými hradbami, obíhajícími město na půdorysu téměř pravidelného oválu (tak je zachycuje ve fiktivním nadhledu a velmi názorně ještě rytina Václava Hollara z roku 1625).
V roce 1259 se Rostock stal členem hanzy. Vedle konkurenčního Lübecku a Stralsundu patřil k nejvýznamnějším zprostředkovatelům obchodu s Rigou a skandinávskými zeměmi včetně Gotlandu, Norska a vzdáleného Bergenu. O vývoz vlastních komodit se opřít nemohl, snad s výjimkou piva a ryb, ale jako zprostředkovateli obchodu cizím zbožím napříč vodami Baltu se mu dařilo. Přiznaná privilegia a celní úlevy mu umožňovaly volnou plavbu a výnosný rybolov v řece i na moři, občas dosáhl drobných územních zisků v okolí (včetně strategicky důležitého „ústí Warnowu“, tedy Warnemünde) a už od roku 1325 dokonce směl razit své vlastní mince.
Na přelomu 14. a 15. stol. prožívalo město své vrcholné období. Mělo kolem 14 000 obyvatel, od roku 1419 bylo i sídlem uznávané university, jeho vzhled dotvářely výstavné patricijské budovy a zejména kostely s extrémně vysokými věžemi, jež však nebyly jen výrazem sebevědomí města a křesťanství, ale hrály i důležitou roli v námořní dopravě. Používání kompasů bylo tehdy v plenkách (i když právě hanzovní lodi byly na Baltu jeho průkopníky) a zkušení námořníci se mnohdy řídili prostě povahou a zbarvením bahna či písku nabíraných v mělkých vodách, kam dosáhly jejich olovnice, tedy do hloub…
Úplné znění článku naleznete zde