Bretaňská kuchyně
Crêpes, ryby, zelenina a cidre, ale také mořské plody, velmi chutné jehněčí nebo sladké bretaňské hříchy – to vše jsou ozdoby bretaňské kuchyně spojené společným jmenovatelem, naprostou čerstvostí.
Ryby a mořské plody jsou k dostání všude – na trhu nebo přímo v přístavu, když se vracejí rybáři z lovu. Krátce po následné aukci se dostanou do kuchyně. Nabídka závisí na konkrétním místě, ročním období a denním úlovku. Z ryb se nejčastěji na jídelníčcích vyskytují merlu (štikozubec), vieille (pyskoun), raie (rejnok), lotte (ďas) a congre (úhořovec), skvěle chutnají dorade (mořan), rouget (parmice) a bar (mořčák). Pod výrazy cabillaud a morue se skrývá treska, v prvém případě čerstvá nebo zmrazená, v druhém sušená a nasolená. Rybí filety se v restauracích často podávají s klasickou omáčkou beurre blanc, která se připravuje z másla a jemně nasekané šalotky dušené na bílém víně.
K úlovkům bretaňských rybářů patří také velmi chutní měkkýši a korýši. Často se objevují huitres (ústřice), moules (slávky), palourdes (zaděnky), bigorneaux (plážovky), bulots (surmovky), langoustines nebo homards (různé druhy humrů), crabes-araignées či crabes-tourteaux (různé druhy krabů). Bretaň je také jednou z hlavních francouzských oblastí, kde se loví hřebenatky (coquilles Saint-Jacques). Proslulá jsou jimi především malá přístavní města Erquy a Saint-Quay-Portrieux na severním pobřeží. V restauracích se tyto dary moře nabízejí často jako plateau de fruits de mer (mísa mořských plodů). Jako záruku kvality svých produktů podepsaly před několika lety různé bretaňské restaurace spolu s regionálním úřadem turistického ruchu a dalšími turistickými organizacemi tzv. chartu kvality pro „autentickou bretaňskou mísu mořských plodů“.
Na ostrově Ouessant, proslaveném chovem ovcí, nám kromě mořských plodů nabídli typickou tamní specialitu, ragoût dans les mottes. Připravuje se z kousků skopového a zeleniny, především mrkve a brambor, v litinovém hrnci, který se vloží do jámy v zemi, kolem něj se zapálí mottes, klubíčka z vyschlé, příbojem smotané mořské trávy a vřesu, která místní sbírají na pobřeží, a zahrne se zeminou. Asi po čtyřech hodinách se ragú může podávat… Tento způsob přípravy je pro ostrov, kde neroste jediný strom, typický.
Na jihu Bretaně, v Morbihanu, je specialitou ragoût de mouton aux navets, skopové s bílými vodnicemi a brambory. Velmi oblíbené je agneau de pré salé, doslova jehněčí ze slané louky, tj. ze zvířat, která se pásla na halofilních travinách v těsné blízkosti moře. Ve Finistère mají v oblibě rustikální pokrm kig ha farz, dušené maso s pórkem, mrkví, tuřínem, cibulí, kapustou a celerem v pohankovém pudinku. Na severním pobřeží v Côtes-dʼArmor jsou oblíbené tamní fazole coco de paimpol s jemnou ořechovou příchutí, které se připravují na slaném másle s cibulí, česnekem, šalotkou, rajčaty, klobáskou a bujonem. Bretaň je také zemí vepřového, takže v téměř každém uzenářství (charcuterie) najdeme široký výběr jitrnic, jelit, různých druhů suchých klobás a šunky.
Jednou z nejznámějších bretaňských specialit a pilířů bretaňské gastronomie jsou palačinky, buď sladké, nebo slané galettes, s nejrůznější vydatnou náplní. Mouka, vejce, máslo a cukr jsou základem mnoha typických kalorických bomb. Far breton je kompaktní pudinkovitý dort vyrobený z cukru, vajec, mléka a mouky, často naplněný čerstvými švestkami, rozinkami, sušenými meruňkami nebo jablky. Podává se také teplý, třeba ke kávě. Gâteau breton je máslový piškotový dort plněný švestkovým džemem nebo karamelem ze slaného másla (caramel au beurre salé), který vymyslel koncem 70. let minulého století slavný mistr čokolatiér Henri La Roux z Quiberonu a v roce 1981 si na něj nechal zaregistrovat ochrannou známku CBS®. Dalším typickým bretaňským pečivem jsou palets bretons, tlusté okrouhlé placky, které obsahují hodně slaného másla a cukru. Galettes bretonnes jsou jemné máslové sušenky velmi podobné palets bretons, jen mnohem tenčí.
Nedílnou součástí Bretaně je cidre, kvašený mošt z jablek. Pije se jako aperitiv, stejně jako prakticky ke kterémukoli jídlu. Kvalitní mívá často i více než 5,5 % alkoholu, v porovnání se svým normandským bratrem je ovocnější a tradičně trochu trpčí, protože v Bretani se vyrábí většinou z kyselých jablek. Cidre doux je v chuti spíše ovocně sladký, zatímco cidre brut je sušší a má vyšší obsah alkoholu. Cidre se obvykle podává ve džbánu a tradičně se pije z keramického šálku bolée. Cidre je také základem pro různé míchané nápoje. Velkým lákadlem je kir breton: vychlazený cidre se střikem crème de cassis (likér z černého rybízu).
Chouchen je zářivě zlatohnědá cidrová medovina, která se pije vychlazená jako aperitiv. Vyrábí se z medového kvasu a čerstvě vylisované jablečné šťávy. Tradičně se používá bretaňský pohankový med, který dává chouchenu jeho typickou barvu a vůni. Bretaňskou alternativou k normandskému calvadosu je lambig vyráběný destilací cidru. Víno se v Bretani pije převážně bílé, často Muscadet z údolí Loiry, který se dobře hodí k rybám. Ke korýšům je oblíbené víno Gros Plant rovněž od Loiry.