Burza hedvábí ve Valencii - Interiér kontraktační místnosti

Světský chrám – burza hedvábí ve Valencii

Burza hedvábí
Valencie považuje samu sebe za město budoucnosti. Přestože její kořeny sahají k iberským dobám a nacházelo se zde významné římské osídlení, přestože prvního rozmachu se dočkala za muslimské nadvlády, za minulostí se moc neohlíží. Snad proto právě zde vzniklo futuristické Město umění a vědy světově proslulého architekta Santiaga Calatravy. Jako by tím chtěla Valencie ukázat jiným městům, že nemusí těžit ze své minulé slávy spadající do 15. a 16. stol., kdy zažívala svůj „zlatý věk“ související s rozvojem obchodu a peněžnictví. Její zápis v seznamu Světového dědictví ale právě tuto dobu připomíná.

V době jejího pozdně středověkého rozkvětu vznikla ve Valencii ojedinělá ukázka civilní architektury ve stylu pozdní gotiky, která si s tou církevní co do výzdoby nezadá. Však se jí také přezdívá „chrám obchodu“. Jde o budovu burzy, která se v průvodcích označuje jednoduše lonja (katalánsky llotja). Říká se, že je nejkrásnější burzovní budovou v Evropě. Tvrzení nebude daleko od pravdy, přestože její vytříbená architektura není jediným důvodem zápisu. Svůj podíl na něm má i její širší společenský význam.

Burza hedvábí ve Valencii při pohledu z Pomerančovníkového nádvoří
I při pohledu z pomerančovníkového nádvoří je zřejmé, že Pere Compte beze zbytku splnil zadání vystavět budovu, která se stane ozdobou města

Stavba vznikla jako burza s hedvábím. Valencie měla na obchod s hedvábím monopol a moruše se v jejím okolí pěstovaly už za muslimů. Později se zde obchodovalo i s jinými komoditami a v budově se usídlil i tzv. mořský konzulát, založený už v roce 1283. Tento úřad dohlížel na zámořský obchod a uděloval obchodní licence. Ve Valencii vznikl vůbec poprvé, teprve mnohem později se objevily mořské konzuláty i v jiných pobřežních městech Pyrenejského poloostrova. A do třetice, přesídlila sem i Taula de canvis, svého druhu banka, založená v roce 1408, která se zabývala financováním obchodu, který měla podporovat výhodnými půjčkami, měnovými transakcemi a pečlivým výpočtem daní tak, aby byl zajištěn hospodářský rozvoj města a jeho okolí. Ironií osudu byl jedním z nejvýznamnějších valencijských bankéřů Luis de Santángel, jenž financoval Kolumbovu cestu do Indií, která následně učinila přítrž obchodní prosperitě Valencie, neboť obchodní aktivity se přesunuly jinam, do Sevilly a později do Cádizu.

Samotná budova se stavěla v letech 1482–1548. Její první architekt Per Compte se inspiroval burzou v Palmě de Mallorca, kterou ale ta valencijská daleko předčí svou výzdobou. Však také architekt dostal od města zadání vystavět bud…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělsko – památky UNESCO 2

Burza  hedvábí ve Valencii