Pestré

Svět středověké západní Evropy. Svět katolické církve, kterou však začíná ohrožovat myšlenkový mor. Šíří se z východu a napadá dosud bohabojné věřící. Nezbývá než vymýtit jej co nejdříve, a tak je roku 1022 v Orleansu upáleno deset kanovníků. Tedy deset kacířů. Na čas je epidemie utlumena, ale nakonec přeci jen vypukne v plné síle…

Královské opatství svaté Marie z Alcobaçy, které leží asi 100 km severně od Lisabonu, bylo jedním z nejbohatších a nejvlivnějších v portugalských dějinách. Dnes patří klášter k nejslavnějším památkám v zemi a od roku… je zařazen na listinu Světového kulturního dědictví UNESCO. Jméno mu daly říčky Alcoa a Baçca, na jejichž soutoku byl postaven…

„Velikonoce? Svatý týden si rozhodně nenechte ujít v Iztapalapě,“ radí nám pán za přepážkou mexické turistické centrály. „Je to naše nejbarevnější zobrazení posledních Kristových dnů se vším všudy a určitě se vám to bude líbit.“ Dáváme tedy na jeho slova a rozhodujeme se prožít největší křesťanský svátek v jedné ze čtvrtí Ciudad de México…

Od malebného jihotuniského pobřeží při Gabeském zálivu, kde tisíce turistů tráví svou lenošivou dovolenou, se Sahara pomalu rozbíhá k jihu i západu. Za posledními polopouštními pastvinami začíná prvními nesmělými pahorky dun a občas si také počká na landrovery směřující k šottu Al Džerid (El Jerid) a vyplázne na ně písečný jazyk přes celou silnici. Ještě na dohled od pobřeží lze rozeznat nad vysychající krajinou poslední siluety zestárlých, sluncem zmořených a úplně holých kopců – džebelů…

Pršelo. Krev obětovaného buvola zbarvila prašnou zem a lidé ji roznesli na svých nohou… Muž sedící na bambusové tribuně pod vysokým křesťanským křížem se otočil směrem k nám: „Bůh požehnej vaše kroky za to, že o nás píšete. Napište, ať sem lidé přijedou, protože tak mohou ještě za svého života vidět ráj. Jeden je na nebi, druhý na zemi, tady u nás…“

Před fotbalovým zápasem mistrovství světa 1998 visely na štítové stěně domu, zasvěcené fotbalu, jen prázdné televizní obrazovky. Během hry malíř zachytil zajímavý moment utkání a v okamžiku ukončení zapsal závěrečné skóre a rychle zmizel. Představte si úžas diváků opouštějících blízký olympijský stadion, kteří uviděli výsledek právě skončeného utkání na zdi! „Vždyť jsem vám to říkal, že je všechno domluvené, vždyť dokonce věděli výsledek předem…“

Veliký pěvec Orfeus, syn říčního boha Oiagra a Músy Kalliopé, žil v daleké Thrákii. Orfeovou manželkou byla krásná nymfa Eurydiké… (N. A. KUN – STAROŘECKÉ BÁJE)

Když roku 1565 obléhali Maltu turečtí vojáci, přešli její hlavní město téměř bez povšimnutí. Natolik jim připadalo bezvýznamné. Cestou domu a s hořkou porážkou v kapse pak mohli přemítat nad tím, jak nešťastně se zmýlili. Ironií osudu začala brzy nato Mdina své postavení na ostrově ztrácet a časem se skutečně stala bezvýznamnou…

Kamenné sochy a sošky buddhistického světce (tzv. bódhisattvy) Džizóa jsou v Japonsku k vidění úplně všude – ve volné krajině, na vesnicích i ve městech, v maličkých svatyních i v honosných chrámech. Někde jsou jich pohromadě stovky až tisíce v nejrůznějších velikostech. Jejich celkový počet v Japonsku nelze ani domyslet…

K jménu amerického státu Kalifornie se často přidává – a nepochybuji, že oprávněně – přívlastek slunná. Platí to určitě po většinu roku, ale zřejmě nikoli pro únor. Zejména druhý měsíc roku 2000 byl v západní části Spojených států spíše deštivý než slunečný. Los Angeles, největší městská aglomerace v Kalifornii, se sice utápí v dešti a hlavně ve smogu, ale snad by neměl být problém před nepřízní počasí ujet. Vždyť na americké poměry vzdálenost „pouhých“ tří hodin jízdy autem k jednomu z nejsušších míst v Kalifornii, poušti zvané Joshua Tree National Park, není žádný problém…

Že spouštěcím signálem pro první světovou válku bylo zastřelení následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Esteho v Sarajevu, to umí odrecitovat každý školák znalý dějepisu. Že po střelbě zůstaly někde stopy arcivévodovy krve, asi každý předpokládá. Málokdo však po nich pátrá. Proč by to také dělal? Sarajevo je daleko a událost se stala před téměř devadesáti lety. O to větší překvapení čeká na neinformovaného návštěvníka na Vysočině, v zámku ve Velkém Meziříčí…

Výstava v londýnské Royal Academy of Arts nazvaná jednoduše Aztékové je dosud největší expozicí seznamující s kulturou tohoto starého středoamerického národa, jedněch z původních obyvatel Mexika. Její organizátoři ji připravovali více než šest let…

Černý letec blížící se k písečné pláži přestane mávat křídly a letem plavmo navede své tělo k velké kolonii kormoránů císařských. Těsně před přistáním, v místě kde již nedosahuje voda, začne prudce křídly brzdit a pták se staví do svislé polohy. Z rychlého dopadu udělá jen pár krůčků a okamžitě mizí mezi své druhy. Ti ho jako na pozdrav, chtějí zobákem štípnout. Kormorán se pyšně vzpřímí, protřepe křídly a zbaví se posledních kapek slané vody. Využívá ještě poslední paprsky slábnoucího rudého kotouče mizícího za obzorem. Opar Atlantiku zahalí pláž a po pár okamžicích nastává tma a znatelné ochlazení. Noční Patagonie jde spát a s ní i poloostrov Valdés.