Jindřichohradecko

To jméno připomíná Paříž, ale co do velikosti a výstavnosti je to jako nebe a dudy. Přesto název této vesničky vstupuje poslední roky do povědomí, hlavně u milovníků kvalitní české keramiky…

Vypadá to jako Krakonošova zahrádka. Nebo tady bydlí nějaký kouzelník? Omyl. Hájenka rodiny Tůmových. Stojí po levé straně, když se vydáte ze Slavonic směrem na Stálkov – nemůžete ji přehlédnout. Díky koníčku, který dnes už přerostl ve vášeň, se hájenka se zahradou přeměnily na území, kde bydlí samé podivuhodné přírodní výtvory…

Výroba tkaných nástěnných obrazů má velmi starou tradici. První tapiserie jsou známé už z antického Řecka, proslulé manufaktury pak vznikaly ve středověku hlavně ve Francii a Belgii. Většina z nich už dávno zanikla, ale u nás, v zemi bez gobelínářské tradice, existuje v Jindřichově Hradci dílna, kterou odborníci považují za skutečnou světovou špičku…

Rozlehlé lesy protékané Koštěnickým potokem a v současnosti také protkané sítí vojenských cest patřily vždycky k nejopuštěnějším v kraji. Tomuto území na rozhraní Třeboňské pánve a Vysočiny vládne žulový hřbet protažený k jihu a zvlněný několika vystupujícími skalkami s výškami 607 až 615 metrů. Jedna z nich se nazývá Homolka a dala jméno celému hřbetu, který je nejzápadnějším výběžkem Novobystřické vysočiny…

Jindřichohradecké muzeum je na rozdíl od mnoha jiných městských a regionálních muzeí jedním z nejnavštěvovanějších objektů ve městě. Magnetem jsou dnes už světoznámé Krýzovy jesličky, které byly roku 1998 zapsány do Guinessovy knihy rekordů jako největší mechanický lidový betlém na světě. Ale už předtím, než dostaly tento certifikát, si je chodily prohlédnout tisíce dětí i dospělých…

Je to malý pohádkový zámeček zhlížející se ve vodním zrcadle. Nemá žádnou pohnutou historii, ale navzdory jeho zdánlivé bezvýznamnosti ho chtělo v minulosti koupit mnoho zájemců a v současnosti patří k nejnavštěvovanějším kulturním památkám jižních Čech. Jeho přitažlivost tkví především v malebnosti celého zámeckého areálu, který je soustředěný kolem modré vodní hladiny zrcadlící zeleň zahrady a červený kontrapunkt zámku…

Procházet se po Slavonicích znamená neustále žasnout. Městečkona pomezí tří historických zemí – Čech, Moravy a Rakouska – totiž svého návštěvníka pohltí a jen tak zase nepustí. Fasády plné obrazů uhranou kolemjdoucího do té míry, že jde, prohlíží jeden po druhém a nevnímá okolí…

Přírodní park Česká Kanada, patřící k nejatraktivnější části Jindřichohradecka, se rozkládá na ploše necelých 300 km2, v prostoru zhruba vymezeném Novou Bystřicí, Kunžakem, Horní Pěnou, Českým Rudolcem, Slavonicemi a na jihu česko-rakouskou hranicí. Středně zvlněný terén,osamělé žulové balvany, hluboké, převážně smrkové lesy, četné rybníky a drsnější klima dávají tomuto koutu Čech jedinečné kouzlo a osobitou atmosféru…

Vajgarský most patří v Jindřichově Hradci k nejfrekventovanějším. Obrátíme-li se však k jeho dopravnímu ruchu zády, vyvstane před námi historický obraz – jeden z nejkrásnějších pohledů na komplex hradu a zámku se starým městem. Součástí jeho působivé kompozice je i rybník Vajgar, jehož hladina jako zrcadlo zdvojnásobuje velkolepost sídla pánů z Hradce. S jejich jmény jsou spjaty i některé zámecké objekty…

Kdo jednou prošel cesty tohoto kraje, říká si spolu s básníky a malíři, kteří jej obdivovali, že se tam musí ještě vrátit. Na úzké tereziánské silničky se starými alejemi, které nad nimi spínají sukovité větve do zelené valené klenby, na polní pěšiny doprovázené kapličkami, božími mukami na sloupku a litinovými krucifixy ze zaniklé albeřské továrničky. Do úvozových cest obestavěných tarasy ze snosů z okolních kamenitých polí. Na stinné lesní stezky lemované kapradinami a růžově či fialově kvetoucími plicníky…

Je příjemně jednoduché vzít do prstů kostku cukru a nechat ji žbluňknout do kávy nebo čaje. Kostka… tak obdivuhodně snadný nápad, když ji porovnáme s potížemi, které měli naši předkové při štípání kousků cukru z homolí…

Pražské jaro 1968 slibovalo Čechoslovákům i snazší cestování do světa. Praha navíc dostala nové moderní letiště, budované s mnoha potížemi a průtahy od roku 1961. Ironií osudu ho krátce po otevření vyzkoušela sovětská vojenská letadla. Pro civilní provoz bylo dočasně uzavřeno.

Půvabnou jihočeskou krajinou mezi bílými vesničkami a vrchy s chundelatými čapkami lesů, kolem zrcadel rybníků a zelených pastvin se kroutí pás úzkých kolejí, které v trávě snadno přehlédnete. Nehledají přímou cestu, aby mohly poskytnout poutníkovi ten správný požitek z jízdy. Jako by jenom léty nachýlené telefonní sloupy naznačovaly jejich směr…

Je slunný, podzimní den, ale ráno už ležel v lukách kolem Kačležského rybníka mrazík-šedivák. Bývá tady ticho, ale nyní je slyšet hejkání, gákání a švitoření daleko do lesa, až na cestu směřující na hráz. Odtud lze po několik dnů sledovat neobyčejné ptačí představení. Hladina velkého rybníka je celá tečkovaná divokými husami, mezi nimiž proplouvají kachny divoké, poláci chocholačky, zrzohlávky, lžičáci i jiné druhy…

Je zajímavé, že romantiku a možnosti České Kanady objevili už v 90. letech Nizozemci. Mnozí z nich koupili staré chalupy v polorozpadlých pohraničních vesnicích a intenzivně je zvelebují, jako například Veclov či Návary. Nizozemští investoři také dlouho hledali místo pro vybudování sportovních a rekreačních areálů i cestu k porozumění s místními obyvateli. Nakonec dostali možnost znovu „kolonizovat“ bývalé zakázané pásmo v katastru „odstřelené“ vesnice Mnich…

Nová Bystřice se svou dominantní kostelní věží zakončenou pěknou cibulovou bání prožívá v posledních dvou desetiletích zase jednu ze svých mnoha proměn. Přes čtyřicet let tady byl český konec světa, kde už třetí generace vyrůstala s vědomím, že na Oboře, asi kilometr jižně od města, je zakázané hraniční pásmo s ostnatými dráty. Otevření hranic a vstup republiky do EU intenzivně pociťují právě pohraniční města, jako je Nová Bystřice…

Starý Landštejn zvedá svou masivní čtyřbokou věž vysoko nad vlnobitím zalesněných hřbetů. Někdejší chlouba českých hradů po staletí chátrala až do stavu opuštěné zříceniny. Teprve v 70. letech minulého století začaly z iniciativy několika nadšenců první odklízecí a zabezpečovací práce, které posléze přešly ve složitou rekonstrukci některých hradních objektů už pod patronací Krajského střediska památkové páče. V létě roku 1990 přivítal hrad první oficiální návštěvníky. Landštejn se stal kulturní památkou, která zase budí zájem turistů i místních obyvatel…

Ve zvlněné krajině západního okraje Českomoravské vrchoviny, u silnice z Nové Bystřice na Landštejn, najdeme vesničku Klášter, Klášterský rybník i klášterní kostel, ale jen ten vlastní klášter, k němuž se celé okolí upínalo, tady chybí. Pro celkovou zchátralost byl konvent v roce 1959 stržen. Zůstal jen kostel Nejsvětější Trojice a tzv. Červená chodba, která ho kdysi s konventem spojovala…

Jak vznikl název této obce, ležící tři kilometry severozápadně od Dačic, je nabíledni: stály tu kostely a žilo zde mnoho vyder. Vydry člověkem téměř vyhubené se do přírody teprve zvolna vracejí, ale církevní objekty jsou i dnes nepřehlédnutelné. Ve vesnici stojí původně gotický kostel Navštívení Panny Marie. Celému okolí však dominuje na vršku nad obcí karmelitánský klášter s kostelem Panny Marie Karmelské…

V lesích u Slavonic, v kopcovitém terénu moravsko-rakouského pohraničí, najdou zájemci o československou vojenskou historii část rekonstruovaného opevnění, které mělo chránit Československou republiku před útokem Německa a jeho spojenců…