Opavské Slezsko

Všeobecně se ví, že Opavsko je naší nejexponovanější hraniční oblastí v tom smyslu, že tady po staletí docházelo k setkávání a ke střetům značně různorodých vlivů mocenskopolitických, kulturních, jazykových i jiných. Naopak není běžně známo, že také zdejší krajina je hraniční oblastí. Je místem styku dvou geomorfologických celků vyššího řádu a síly, které ji formovaly, byly rovněž hodně různorodé. Na první pohled to ani není znát, jelikož na svou pestrost a rozmanitost přírodní prostředí Opavska nijak hlasitě neupozorňuje…

Opava, v minulosti centrum opavského knížectví a hlavní město rakouského i československého Slezska, dnes osmapadesátitisícové statutární město a centrum turistické oblasti Opavské Slezsko. Sídlo čtvrtstoletí mladé Slezské univerzity a nejstaršího muzea v republice. Navzdory často pohnuté historii, několika velkým požárům a značným škodám, jež sem přinesl závěr druhé světové války, také město s několika zajímavými historickými památkami a místo konání dvou velkých kulturních festivalů. Opava je město, které nabízí víc, než by se mohlo na první pohled zdát…

Uměleckoprůmyslová muzea po celé Evropě se od počátku těšila štědré podpoře významných a vlivných osobností z řad bohatých obchodníků, šlechty i panovnických rodin. Mecenášem a podporovatelem opavského muzea se stal roku 1884 kníže Jan II. z Liechtensteinu poté, co jej o to požádalo muzejní kuratorium…

„Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor / je bílý krokodýl a medvěd / a liška a kamenní trilobiti / chodí se tam jen tak co noha nohu mine / abys viděl jak ten život plyne…“ Vzpomínáte? Už je to skoro čtvrt století, co Jaromír Nohavica vydal písničku Muzeum. O slovutné opavské instituci se tak dozvěděla i spousta lidí, kteří o ní dříve mnoho netušili…

K nejvýznamnějším kulturním institucím v Opavě patří Dům umění vybudovaný z někdejšího dominikánského kláštera s přilehlým kostelem sv. Václava. Objekt má za sebou pohnutou historii, v níž jednou už nebylo daleko k jeho úplné likvidaci. Po posledních rekonstrukcích provedených již v 21. století však znovu přináší uměnímilovným obyvatelům města i jeho návštěvníkům širokou nabídku nejrůznějších výstav, koncertů, představení a také jeden rekordní obraz s podivuhodným příběhem…

Opavský chrám Nanebevzetí Panny Marie si zaslouží pozornost nejen pro svou nepřehlédnutelnost, s níž dominuje oblasti kolem Horního náměstí, ale i z jiných důvodů. Je to jediná konkatedrála u nás a také největší, a podle mnohých rovněž nejkrásnější, ukázka slezské cihlové gotiky, slohu, který v naší zemi není příliš zastoupen…

Opava je spojena s mnoha zajímavými postavami a událostmi. Některé si vybavíme docela snadno, jiné budou pro leckoho určitě překvapením…

Město Opava, romantické zámky a také objekty linie bývalého československého opevnění – to jsou jedny z nejnavštěvovanějších míst Opavského Slezska, o nichž v tomto čísle najdete samostatné články. Opavské Slezsko ale nabízí i mnoho dalších cílů, které by bylo škoda při jeho návštěvě vynechat…

Nechat se okouzlit zámkem v Raduni je snadné. Stačí přijet, prohlédnout si zámecké interiéry, projít se parkem, potěšit se malebnou oranžerií. S vědomím poválečné historie těchto míst a vzpomínkou na dobové fotografie ze začátku 80. let minulého století vkrádá se do mysli stále neodbytněji slovo „zázrak“, jakkoli tu můžeme působení nadpřirozených sil spolehlivě vyloučit…

Když v reakci na sílící ohrožení ze strany sousedních států v čele s hitlerovským Německem začalo prvorepublikové Československo budovat podél svých hranic pevnostní linii, prvními dokončenými články tohoto obranného systému byly objekty těžkého i lehkého opevnění v úseku mezi Bohumínem a Opavou. Ty si pak za války jako prakticky jediné z celé linie naostro zabojovaly, i když ironií osudu v úplně opačné situaci, než pro jakou se s nimi původně počítalo…

Ovdovělá královna Kunhuta, Záviš z Falkenštejna, Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, kníže Felix Lichnovský zavražděný ve Frankfurtu nad Mohanem, kompletní osmadvacetisvazková Diderotova encyklopedie, šedesátihektarový přírodně-krajinářský park s Bezručovou vyhlídkou, socha Stojící Evy od Mary Durasové – zdánlivě nesourodý výčet spojuje jeden společný jmenovatel, kterým je zámek v Hradci nad Moravicí…

Asi to znáte – některá města se dostanou člověku pod kůži, ještě než se v nich stačí pořádně rozkoukat. Přesně tohle mě potkalo v Krnově, a tentokrát jsem ani nemusel dlouze hloubat, proč se to stalo. Jako jedinec odchovaný matkou Stověžatou podvědomě tíhnu k místům s dostatkem kostelních i jiných věží, kde ale zároveň vždy hledám nějakou obdobu Petřína, místa, odkud se lze po tom božím světě pořádně rozhlédnout. A Krnov – voila!