Čína – památky UNESCO

Čína se odedávna označovala jako Říše středu, Čung-kuo, říše, jež má tu výsadu, že díky jejich přízni leží přímo pod kruhovými nebesy uprostřed čtverhranné země. Dnes by se pro ni hodilo jiné označení – Říše památek…

Je únor a my po kamenném můstku vstupujeme do zahrady s názvem pavilon Zelenavých vln. Naproti vchodu se zvedá uměle navršený kopeček porostlý čínskými javory. Mezi kameny fantaskních tvarů se tu vlní úzké chodníčky. Všechny končí na vrcholku u pavilonu, který dal zahradě název. Klikatícím se koridorem procházíme do síně Pěti set literátů. Ve zdech koridoru je celkem 108 oken s ozdobným mřížovím, která nabízejí různé pohledy na rozmanité zahradní scenerie – na křivolaký kmínek borovice elegantně se sklánějící nad zvláštním děrovaným kamenem, na květináč s půvabnou bonsají nebo na ladné křivky bambusů ohnutých větrem. Jako by si člověk prohlížel díla čínské krajinomalby…

Velký kanál (Jün-che), nazývaný rovněž Císařský či Dlouhý, je grandiózním stavebním dílem, které si jak materiálními náklady, tak lidskou silou nasazenou k jeho budování v ničem nezadá s proslulou Velkou zdí. Jen je méně nápadný a v krajině jaksi „samozřejmý“, takže nebudí zdaleka takovou pozornost…

Jméno tohoto národního parku a zároveň též geoparku pravděpodobně většině Čechů nic neříká, v Číně však patří k nejnavštěvovanějším přírodním zajímavostem vůbec. Jde o hlavní část krajinné oblasti, která se rozkládá na severu provincie Chu-nan a byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1992 pod jménem Wu-ling-jüan…

Čcheng-te leží na břehu řeky Wu-lie, asi 230 km severně od Pekingu v provincii Che-pej. Obklopuje ho krásná příroda a má i velmi zajímavou historii. Cestovatelé město často opomíjejí, i když má rozhodně co nabídnout – ať už je to největší císařská zahrada v Číně nebochrámy postavené v kombinovaných architektonických stylech severní i jižní Číny, Mandžuska, Mongolska a Tibetu…

Čcheng-te leží na břehu řeky Wu-lie, asi 230 km severně od Pekingu v provincii Che-pej. Obklopuje ho krásná příroda a má i velmi zajímavou historii. Cestovatelé město často opomíjejí, i když má rozhodně co nabídnout – ať už je to největší císařská zahrada v Číně nebo chrámy postavené v kombinovaných architektonických stylech severní i jižní Číny, Mandžuska, Mongolska a Tibetu…

Sympatická kulatá tvář, z které vyzařuje vlídnost, laskavost, porozumění, shovívavost, ale také trocha záhadnosti. Měsíčkovitá obočí, sklopená víčka, koutky úst maličko zvednuté v náznaku úsměvu, jakoby záměrně zadržovaného – to je slavná „Mona Lisa Východu“, více než 17 m vysoká socha Buddhy Vairóčany, největší ze zhruba 100 000 buddhistických plastik, které jsou soustředěny v komplexu jeskyní Dračí brány…

Klášter Šao-lin je sice místem reálným, ale zároveň také značně mystickým. Leží na východě Číny v provincii Che-nan a je jednou z osmi památek, které jsou od roku 2010 souhrnně zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO pod názvem Historické památky Teng-fengu v „Centru Nebes a Země“…

Pro dnešní cestovatele v sobě termín „hedvábná stezka“ skrývá především romantiku a vůni dálek, byť každodenní realita dávných obchodních karavan putujících napříč kontinentem obnášela spíše tvrdé podmínky, dřinu a nebezpečí. V každém případě ale síť obchodních cest, která se pod tímto označením skrývá, měla po zhruba 2000 let obrovský význam nejen pro přepravu nejrůznějšího zboží, ale vytvářela rovněž komplexní komunikační systém umožňující výměnu duchovního bohatství mezi Východem a Západem…

Šestihodinová jízda vlakem k legendami opředenému pohoří byla plná kontrastů. Vyjeli jsme z Wu-chanu, smogem zamořeného velkoměsta na Dlouhé řece. Jak jsme se vzdalovali od rozsáhlé průmyslové aglomerace, krajina se začala proměňovat. Městečka a vesnice se postupně vynořovaly z mlžného oparu, začalo přibývat jasně zelených rýžovišť a bavlníkových plantáží, okolní kopce pokrývaly bambusy a eukalypty. V podvečer jsme dorazili do městečka Wu-tang a ubytovali se v hostelu nedaleko vstupní brány do stejnojmenného pohoří…