Chaplin
Pátého prosince 1952 přiletěl Charles Chaplin z londýnské premiéry svého filmu Světla ramp do Ženevy, kde plánoval pobýt do Vánoc. Protože mu ale Spojené státy kvůli jeho údajným levicovým postojům a sympatiím k Sovětskému svazu vyhrožovaly zatčením a podle jiné verze na něj měli kvůli krácení daní políčeno z berňáku, rozhodl se v Konfederaci zůstat. Navždy. Jeho novým domovem se stala malebná vesnička Corsieur-sur-Vevey nad Ženevským jezerem v kantonu Vaud. Po letech se jeho někdejší sídlo proměnilo v kultovní místo všech obdivovatelů krále komiků, ale také humanisty, pacifisty a milujícího táty.
V rodné Anglii Chaplin živořil, ve Spojených státech se proslavil a zbohatl, u Ženevského jezera byl podle všeho skutečně šťastný a našel tam opravdový domov. Jedenáctého března 1954 si Charles Spencer Chaplin do svého diáře zapsal: „Každým dnem více milujeme Švýcarsko.“ Byla to láska oboustranná, jež se přenesla rovněž na všech osm dětí, které měl Chaplin se svojí čtvrtou a poslední manželkou Oonou OʼNeillovou, o 36 let mladší dcerou slavného amerického dramatika Eugena O’Neilla, a z nichž čtyři se narodily právě ve Švýcarsku. Rodina obývala krásnou bílou neoklasicistní vilu zvanou Manoir de Ban. Sousedé jí říkali Malý Bílý dům. V okolním rozhlehlém parku se stoletými stromy si tehdy ještě malé děti slavného páru hrávaly na schovávanou či se svými domácími mazlíčky. Velká rodina si sice zakládala na anonymitě, kterou jim Švýcarsko rádo poskytlo stejně jako mnoha dalším slavným osobnostem, přesto se nestranili sousedů, jak dokládají nejenom vzpomínky pamětníků, ale také řada zpřístupněných videozáznamů a fotografií, ať už z rodinných sešlostí či výletů. Chaplin se běžně zapovídal s místními v obchůdku, na trhu, při návštěvě cirkusu nebo u lyžařského vleku.
Většina dětí Charlese a Oony, kteří odpočívají na místním hřbitově, je už sama v seniorském věku a dávno se rozprchla po světě, všichni nicméně mají své zázemí v Konfederaci. Jejich domov, který po smrti matky Oony v září 1991 obývali především dva synové, nakonec změnil majitele. Po 15 letech příprav a s investicí nejméně šedesáti milionů eur se proměnil v areál „Chaplinʼs World by Grévin“ neboli „Chaplinův svět“. Otevřen byl v roce 2016 při příležitosti 127. výročí narození Charlese Chaplina a jako první místo na světě nabízí jak ucelený průřez jeho obdivuhodnou filmografií, tak i unikátní pohled do soukromí krále komiků a grotesky. Počáteční obavy z toho, aby se ze vzpomínky na Chaplina náhodou nestal kýč, se naštěstí nenaplnily. Chaplinův svět je totiž naprosto autentický, proto mu také neříkají „muzeum“.
Tulák, holič, trestanec i Diktátor
Profesní dráhu Chaplina jako herce, ale také režiséra, producenta, scénáristy i skladatele mapuje multimediální expozice v novostavbě koncipované jako filmové ateliéry. Do světa němého filmu se přenesete po zhlédnutí úvodního krátkého životopisního snímku o Chaplinovi v malém kinosálu na začátku expozice. Poté se vám otevře ulice z filmu Kid a pohltí vás další věrohodné kulisy, jako například holičství z Diktátora, replika chatky ze Zlatého opojení, která se překlápí ze strany na stranu a i vy se můžete zhoupnout, nebo si lehnout mezi atrapy ozubených kol z kultovního snímku Moderní doba z roku 1936. Ve stylu kulis tohoto filmu se nese i interiér nového hotelu nad Vevey a ozubená kola se vyjímají také na štíhlých panelácích „dole“ ve městě, kde na promenádě u jezera připomíná Chaplina také známá bronzová socha tuláka. Do jeho toulavých bot jsem se dokonce zakousla – k otevření Chaplinova světa totiž vyrobil místní čokolatiér Blaise Poyet pralinky v jejich tvaru a rafinovaně je vložil do zmenšeniny typické placaté plechovky na filmový kotouč.
Ukázky celkem osmdesáti snímků zachycují bezkonkurenční talent, kondici i vitalitu komika. V expozici nechybějí pověstné toulavé boty, buřinky, vycházkové hůlky, další filmové rekvizity, kostýmy, dobové bulletiny, různá ocenění včetně Oscarů či rarity jako například housle, které si šestnáctiletý Chaplin koupil za svůj první plat. Spatříte i věrohodné voskové figuríny jeho kolegů či umělců, které inspiroval, jako například Michaela Jacksona k jeho slavné „měsíční chůzi“.
Druhou část areálu tvoří někdejší rodinná vila. Na čtrnáctihektarovou usedlost jsem se poprvé podívala na jaře 1992. Přiznávám, že tehdy ještě šlo o soukromý pozemek. Otevřená brána, volně pobíhající přítulný černý labrad…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ženevské jezero