Dolmeny a menhiry Bretaně
Objeví se před našimi očima na těch nejneočekávanějších místech: na vysokém útesu vypínajícím se nad rozbouřeným mořem, na louce s bujnou trávou, nad písečným zálivem nebo na mělčině obnažující se v rytmu přílivu. Stojí buď osamoceně, nebo seskupeny v dlouhé řady. Obří kameny vyrůstající ze země – menhiry a dolmeny – okouzlují svou záhadností.
„Podle středověké křesťanské legendy prchal po této dlouhé louce svatý Kornelius. V zádech římské legie, před ním moře… Když mělo dojít k nejhoršímu a světci hrozilo zajetí, ba smrt, zasáhl Všemohoucí a pohanští vojáci úžasem doslova zkameněli. A tak jich zde dnes stojí, seřazené do řad, tři tisíce…“ – tak nějak nám to vypráví Madame Gasc z místního turistického úřadu. Původ vztyčených kamenů v Carnacu je nicméně o několik tisíc let starší než bretaňské křesťanství. Jde o dílo megalitické kultury, která v Bretani existovala v období zhruba 5000–1500 let př. n. l. a zanechala po sobě celkem asi 5000 menhirů a 1000 dolmenů podél celého atlantského pobřeží. Protože byly kdysi považovány za památníky keltské Armoriky, začaly se v době osvícenství označovat bretaňskými, resp. keltskými jmény – menhir je vztyčený kámen, dolmen kamenný stůl, cromlech označuje skupinu menhirů sestavenou do kruhu.
Lidé, kteří žili v průběhu staletí v jejich blízkosti, ať to byli Keltové, Římané či evangelizovaní Bretonci, přijímali tyto kameny jako odkaz předků a uctívali je podle svých náboženství a rituálů. Některé zdobí záhadné rytiny, jiné kamenné křesťanské kříže. Dnes víme, že tato kamenná díla a uskupení sloužila jako hrobky a kultovní symboly, jednoznačné vysvětlení jejich náboženského významu však stále neznáme.
Pokud je nad dolmenem, v němž se často nacházel hromadný hrob, navršený kopeček, označuje se jako tumulus. Ten nejslavnější, nazvaný Table des Marchand, je v Locmariaqueru jen několik kilometrů od Carnacu. Právě v morbihanském Carnacu (jeho keltské pojmenování znamená doslova „hromady kamení“) na poloostrově Quiberon najdeme nejznámější megalitické řady. Tvoří je 2934 menhirů postavených v souběžných nebo vějířovitě se rozvírajících řadách o délce asi 1 km. O kultovním poslání menhirů nevíme téměř nic. Spekuluje se o tom, že by mohlo jít o falické symboly plodnosti či jakýsi pradávný kalendář, případně astronomickou pozorovatelnu (zejména v případě menhirů uspořádaných do kruhu). Naopak v případě dolmenů, kdysi považovaných za obětní oltáře, u nichž druidové vykonávali tajemné obětní obřady, si jsou archeologové poměrně jisti, že tvořily základní kostru hrobní komory, v některých případech skrytou spolu s okolními prostorami pod tumulem.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bretaň