Malebné hrady a prastaré kostely nejsou ve Švýcarsku žádnou zvláštností, nicméně málokteré město se může honosit tak malebným uskupením obojího na dvou pahorcích jako Sion v kantonu Valais (německy Wallis) na jihovýchodě země…
Leží v širokém, plochém údolí mezi horskými masívy Bernských a Walliských Alp, kudy řeka Rhôna plyne od severovýchodu k Ženevskému jezeru. Když sem v roce 15 př. n. l. pronikli první legionáři císaře Augusta, narazili zde na keltské oppidum. Není divu, že Sion si spolu s Churem dělá nárok na titul nejstaršího švýcarského města. Římané si keltskou osadu podmanili a podle kmene Sedunů jí dali jméno Sedunum. To byl vlastně základ pozdějšího německého jména Sitten, jehož francouzská verze Sion sice připomíná biblickou tradici, ale s podílem zdejšího biskupství na životě města nemá nic společného.
Biskupství zde ovšem existovalo, dokonce už od roku 580. Sionští biskupové byli zároveň vrchností celé oblasti i ve světských záležitostech až do 15. stol., kdy se ve Valais ustavila poměrně nezávislá Republika sedmi okresů (République des Sept-Dizains). Ta pak přestála všechny historické peripetie až do násilného obsazení Napoleonem v roce 1799 a teprve po jeho pádu v roce 1815 se celá oblast připojila ke švýcarské konfederaci.
V důsledku dlouhodobého působení církevní vrchnosti se zde neuplatnila reformace v takové míře, jako v jiných kantonech, zato díky styku s francouzským prostředím, stejně jako v důsledku toto, že Valais bylo dějištěm neustálého soupeření mezi konfederací v čele s Bernem na jedné straně a Burgundskem se Savojskem na straně druhé, nakonec i v běžném životě převládla francouzština.
Dnes je Sion příjemným, zhruba třicetitisícovým městem, jehož prosperita se opírá zejména o sektor služeb těžící jak z pozice města jako metropole celého kantonu, tak z turistického ruchu. Významné je tu též vinařství, přičemž vinice v okolí města jsou často velmi strmé a kamenité. Z bílých odrůd se zde pěstuje především Chasselas, z níž se vyrábí odrůdové víno Fendant, z modrých Pinot noir. Vinice jsou soustředěny na pravém břehu Rhôny orientovaném k jihu, a než se k nim od řeky dostaneme, nelze si nevšimnout rozlehlých jabloňových a meruňkových sadů patřících k největším ve Švýcarsku. Přímo v Sionu sídlí vinařské družstvo Provins, které existuje od roku 1930, je vůbec největším švýcarským vinařstvím a pyšní se dvojnásobným oceněním Švýcarské vinařství roku z let 2008 a 2013. V jeho nabídce nechybí pochopitelně ani velká zvláštnost, kterou by si neměl nechat ujít žádný milovník vína – Petite Arvine, bílé víno z prastaré autochtonní odrůdy, aromatické a velmi svébytné, která se mimo kanton Valais prakticky nepěstuje. Víno má poměrně vysoký obsah alkoholu (13,5–14 %), ve vůni převládající citrusové plody, je svěží, s harmonicky vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinkou, typické jsou pro něj v dozvuku slané tóny.
Neobvyklá dvojice pahorků při dálnici vedoucí údolím Rhôny je dostatečným pokušením pro zvědavé turisty, a pokud zde sjedou z dálnice, opravdu nejsou zklamáni. Opevněný shluk staveb na skalnatém vrcholu Valère zdálky vypadá jako hrad, i když jeho jádrem je poutní kostel Panny Marie (Notre-Dame de Valère). Sionští biskupové dobře věděli, v jak neklidné době žili, a kostel s přilehlými stavbami kapituly zabezpečili řádnými hradbami. Nebylo to poprvé. Už v keltském období byl vrchol pahorku osídlen a jeho výhod si cenili i Římané – ostatně právě za jejich správy byl v 1. stol. pojmenován na po…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarsko – život v objetí hort