Přestože SAE procházejí v posledních desetiletích masivním rozvojem, země se otevřela západnímu způsobu života a bez zahraniční pracovní síly by v podstatě nemohla fungovat, stále si uchovává své kulturní dědictví a hluboce zakořeněné tradice. Životní styl v severních emirátech (Fudžajra, Ras al-Chajma, Umm al-Quwajn, Adžmán) je autentičtější a méně uspěchaný.
Mezi vádí a oceánem
Fudžajra (Fujairah) je jediný emirát, jehož celé území (1450 km2) se rozkládá na východním pobřeží podél Ománského zálivu. Pobřeží se táhne v délce 70 km od města Fudžajra na samém jihu až k městu Dibbá (Dibba) na severu. Přístavní Fudžajra má strategickou polohu v rámci celé země i mezinárodní námořní dopravy a obchodu. Ekonomika emirátu je založena na rybolovu, zemědělství (úrodnou půdu zavlažují srážky z pohoří Hadžar) a cestovním ruchu. Dlouhé písečné pláže, členité pobřeží, průzračné moře s ideálními podmínkami pro windsurfing, šnorchlování a potápění (často tu lze pozorovat karety, murény nebo třeba pomce půlměsíčité) a především mírnější podnebí činí Fudžajru oblíbenou víkendovou destinací pro obyvatele Dubaje a Abú Zabí. Mezi zdejší nejkrásnější pláže patří Umbrella, Sambraid nebo al-Aqah Beach s možností kempování poblíž oblíbeného ostrůvku Snoopy Island. Fudžajru vyhledávají také vyznavači ekoturistiky, milovníci adrenalinových sportů, horských vádí, přehrad, vodopádů či minerálních pramenů.
Pevnost Fudžajra z 16. stol., vystavěná z kamene, korálových bloků a malty z rozdrcených ulit a lastur, je nejstarší a největší v celých SAE. Pod pevností se rozprostírají datlové háje, najdeme tu skanzen Heritage Village a nedaleko sídlí regionální muzeum, které dokumentuje historii emirátu, archeologické lokality, folklór a různé aspekty života. Na zdejších farmách býval využíván systém zavlažování al-džazra, kdy vodu ze studny tahali býci. Každý pátek v podvečer se poblíž pevnosti konají býčí zápasy. Má se za to, že tato zábava pochází od portugalských obchodníků, ale zdejší podívaná nemá nic společného s kontroverzními španělskými zápasy.
Velmi zajímavá je al-Bidja, nejstarší dochovaná mešita v SAE postavená v letech 1450–1670. Stojí asi 45 km severně od města Fudžajra na pahorku nad silnicí z Chúr Fakkánu do Dibby. Pohádková stavba s nádechem západoafrických mešit je maličká, zabírá plochu pouhých 53m2, má čtyři kopule podpírané jediným centrálním pilířem a vejde se do ní asi 70 věřících. V interiéru se dochoval mihráb (výklenek orientovaný ve směru qibly, tj. k Mekce) a minbar (kazatelna).
Emirát Fudžajra je protkaný desítkami vádí, která lákají na přírodní krásy, vodopády nebo jezírka či historické památky. Vádí se obecně považuje za vyschlé koryto řeky, ale v arabštině tento výraz znamená v podstatě „údolí“. Vzniká erozí vyvolanou nestálým vodním tokem v aridních pouštních a polopouštních oblastech. Kolem vádí jako přirozeného zdroje vody se zformovaly oázy a vesnice. V minulosti sloužila vádí často jako jediné komunikace mezi městy a venkovskými osadami nebo i mezi zeměmi (např. vádí al-Qawr propojovalo SAE s Ománem). Některá vádí časem zcela vyschla, ale jiná dodnes po těžkých povodních přivádějí vodu až do moře. Emirátská vádí jsou velmi malebná, lemovaná hustými koberci palem a oleandrů, významná z hlediska geologie i biologie. Ve vádí Beih (Bíh), kterému se přezdívá „Grand Canyon SAE“, žije 140 druhů ptáků, řada plazů, tahrové arabští, karakalové nebo lišky. Vádí al-Wurayya nabízí skvělé podmínky pro horolezce, nachází se zde unikátní kaskádovitý vodopád a vzácné geologické struktury. Palác a pevnost al-Hajl (al-Hayl) leží v odlehlém stejnojmenném vádí na úpatí pohoří Hadžar. Byl vybudován kolem roku 1830, dodnes se tam zachovaly klasické místnosti jako madžlis, spižírny, ložnice, kuchyně. V lokalitě se vyskytuje i několik prehistorických petroglyfů.
Ve vádí Ham je při cestě do Masáfí vidět klasická pevnost al-Bitna z roku 1735. Ham je nejdelší a nejširší ze všech vádí v regionu, s velmi úrodnou půdou. V minulosti tudy vedla hlavní trasa do Fudžajry. Masáfí u hranice s emirátem Ras al-Chajma je známé stejnojmennou chutnou minerální vodou, která se stáčí z tamních pramenů. Dvoupatrová strážní věž nabízí úchvatný výhled na skalní masivy a palmové oázy v okolí. V roce 1745 zde v mocenské bitvě porazili příslušníci kmene Qawásim ománského vůdce Ahmeda bin Saʼíd al-Busajdí. Pravidelný páteční trh v Masáfí přináší autentický zážitek z nakupování na tradičním trhu. K dostání tu je vynikající pražená kukuřice se solí a citronem, ovoce a zelenina (manga, pomeranče, banány, melouny), kempinkové vybavení, výrobky z palmových listů (chús či saffáfa) i perské koberce.
Špička stanu
Ras al-Chajma (Ras al-Khaimah, „špička stanu“) je emirát s historií starou 7000 let. Prosperující přístav Džulfár (Julfar) býval významným centrem lovu perel a mezinárodního obchodu s Mezopotámií, Indií, Zanzibarem i Čínou (porcelán, hedvábí, koření) od 10. až do 1. pol. 16. stol., kdy se v regionu začali prosazovat Portugalci. Jejich hegemonie trvala do začátku 17. stol. a byla trnem v oku jak Osmanské říši, tak Holanďanům i Britům a jejich zájmům o obchod s čajem, kávou a kořením. Jedno z největších středověkých měst v celé oblasti zmiňují i muslimští geografové al-Maqdísí v 10. a al-Idrísí ve 12. stol. Právě v Džulfáru se kolem roku 1430 narodil nejslavnější arabský mořeplavec, navigátor a astronom Ibn Mádžid. Archeologové lokalizovali pozůstatky Džulfáru severně od dnešního hlavního města Ras al-Chajma. Vládnoucí rod v tomto emirátu pochází z kmene Qawásim, který byl v minulosti obávanou námořní silou v celém Zálivu. Od roku 2010 stojí v čele emirátu šejk Saʼúd bin Saqr al-Qásimí. Rodová pevnost byla postavena mezi léty 1809–1819 v období britských útoků a Qawásim ji obývali až do roku 1964. Poté se využívala jako policejní ústředí a vězení a od roku 1987 slouží jako muzeum s rozsáhlými etnografickými, archeologickými a historickými expozicemi se zřetelem na typologii tradiční architektury.
Ras al-Chajma je rozlohou čtvrtý největší emirát (1684 km2) s rozmanitou krajinou ideální pro milovníky adrenalinových sportů. Na nejvyšší hoře SAE, Džabal Džajs (Jebel Jais, 1934 m n. m.), byl v roce 2018 zpřístupněn ve výšce 1680 m nejdelší lanový skluz (zipline Jais Flight) na světě. Dráha je dlouhá 2830 m a její zdolání rychlostí až 150 km/h trvá tři minuty. Alternativou je lanové centrum Jais Sky Tour, komplex šesti drah o různé délce a v různé nadmořské výšce. Jais Sledder je bobová dráha ve výšce 1840 m, osmiminutová jízda láká na horská panoramata s výhledem až k pobřeží. Spektakulární podívanou zajišťuje také 12 obřích dalekohledů na vyhlídkové plošině. Doruda zbarvené písečné duny střídají úrodné planiny a vyprahlá skaliska pohoří Hadžar.
Celkem 64 km pláží s cenově dostupnými rezorty a špičkovou úrovní služeb činí z Ras al-Chajmy oblíbenou destinaci pro turisty, kteří neprahnou po lesku konzumní Dubaje. I zde se ale realizují dech beroucí projekty, v nichž se snoubí luxus s respektem k místní biodiverzitě. Například rezort Banyan Tree al-Wadi se rozprostírá na ploše 100 ha v soukromé přírodní rezervaci, kde se volně pohybují gazely či přímorožci. Ostrovní komplex al-Mardžán (Marjan), který je obdobou dubajské „Palmy“, tvoří čtyři umělé ostrovy s plážovými rezorty a přepychovými rezidencemi. Méně nároční turisté určitě ocení přirozený půvab veřejné pláže Flamingo. Právě plameňáci růžoví obývají zdejší mangrovy v lokalitě Míná al-Arab.
V zimě patří páteční rána velbloudím dostihům (závodiště al-Sawán). K úniku z civilizace vybízí kempování na pláži ar-Rams a procházka po tamější promenádě Corniche je údajně tou nejkrásnější v celém emirátu. Zdejší perlová farma Suwajdí nabízí nevšední exkurzi do historie i současnosti lovu perel. Abdulla al-Suwajdí tak činí na počest svého dědečka Muhammada, který se kdysi pro perly potápěl. Vesnice Chatt (Khatt) leží na jih od hlavního města Ras al-Chajma a proslavily ji horké sirné prameny o teplotě kolem 40 ˚C, jejichž voda se využívá k léčbě svalových a revmatických onemocnění a kožních problémů.
Jednou z hlavních turistických atrakcí v Ras al-Chajmě je opuštěná, pískem zavátá rybářská vesnice Džazírat al-Hamrá („červený ostrov“). Lokalita obývaná od 30. let 19. stol. příslušníky kmenu Zaab byla významným centrem obchodu s perlami a dnes je v podstatě jedinou památkou svého druhu v celém Zálivu. Nicméně kmenové neshody a vidina pohodlnějšího života zapříčinily, že v roce 1968 se celá vylidnila. Dnešní „město duchů“ s několika domy, zbytky tržiště a malou mešitou přitahuje fotografy i milovníky záhad, neboť zde údajně straší. Některé stavby jsou dokonalou ukázkou původní architektury a používaných stavebních materiálů (kámen, korálové bloky, malta z rozdrcených ulit a lastur, palmové kmeny a listy).
Strategická poloha u Hormuzského průlivu a kontinuální osídlení činí z Ras al-Chajmy jedno velké archeologické naleziště. V regionu Šimál, který býval centrem výroby keramiky, bylo objeveno více než 250 hrobů převážně z období kultury Umm an-Nár (2500–2000 př. n. l.) a pozůstatky mohutného opevnění známého jako „palác královny ze Sáby“ z 11. stol. Pevnost Dhaja (Dhayah) na 70 m vysokém pahorku osídleném již v pozdní době bronzové (1600–1300 př. n. l.) je jedinou stavbou svého druhu v SAE. Byla postavena v 19. stol. a na konci 90. let minulého století zrestaurována. Právě zde došlo v roce 1819 k bitvě mezi britskými vojsky a kmeny Qawásim.
Matka dvou sil
Umm al-Quwain („matka dvou sil“) je druhým nejmenším emirátem (720 km2). Pro jeho ekonomiku je klíčový rybolov a export plodů moře. Podél pobřeží rostou husté mangrovy a na východ od pevniny leží několik písčitých ostrovů. Na největším z nich jménem al-Šinja (al-Sinya) žijí gazely, želvy a mnoho ptáků včetně kormoránů arabských nebo sokolů. Ostrov kdysi obýval vládnoucí rod al-Muʼallá, který se přesunul na pevninu v 2. pol. 18. stol. kvůli nedostatku pitné vody. Tam se jeho sídlem stala až do roku 1969 pevnost al-Alí postavená v roce 1768 a chránící kdysi vstup do starého města. Od roku 2000 slouží jako muzeum zaměřené na historii regionu a tradičního životní styl (zvyky, řemesla) před ropným boomem. Dalším zrenovovaným pevnostním muzeem je Faladž al-Muʼallá, přibližující život v dobách dávno minulých prostřednictvím mnoha zajímavých artefaktů – sbírky historických zbraní, stříbrných šperků, oděvů nebo vybavení lovců perel.
Emirát Umm al-Quwain je oblíbenou rekreační oblastí a vyhledávaným centrem vodních sportů (plachtění, kanoistika, jízda na kajaku, skydiving, kitesurfing, paddleboarding, kneeboarding, windsurfing, wakeboarding, waterskiing). Dlouhou tradici zde má sokolnictví a velbloudí dostihy, které se konají v lokalitě al-Labsa zpravidla od října do dubna. Aquapark Dreamland je jedním z největších aquaparků v zemi.
Na území emirátu se nachází několik archeologických nalezišť světového významu, které návštěvníkům přibližuje centrum Umm al-Quwain Center of Antiquities situované v sousedství pevnosti al-Alí. Ad-Dur (ad-Dour) byl v období 200 př. n. l. – 200 n. l. nejvýznamnějším přístavem v této části Zálivu a předpokládá se, že šlo o Omanu, jedno ze „ztracených měst Arábie“, které popisují Strabón a Plinius starší. Záliv Omana zmiňuje také námořní manuál Periplus z 1. stol. a objevuje se na Ptolemaiově mapě z 2. stol. Mimo jiné zde byly nalezeny pozůstatky chrámu zasvěceného Šamašovi, sumerskému slunečnímu božstvu. Tell Abraq je lokalita z 3. tisíciletí př. n. l. považovaná za nejrozsáhlejší prehistorické osídlení v regionu s vazbami k legendárnímu Maganu v dnešním Ománu.
Adžmán
Bělostné pláže, historické pevnosti a nevšední muzea přilákají do emirátu Adžmán každý rok tisíce turistů. Adžmán (Ajman) leží při pobřeží Perského zálivu mezi emiráty Šardža a Umm al-Quwain. S rozlohou 259 km2 je ze všech sedmi emirátů nejmenší a většinu jeho území vyplňuje pohoří Hadžar. Stejnojmenné hlavní město Adžmán je sídlem vládnoucího rodu al-Nuʼajmí, který se zde usadil kolem roku 1775. Hlavní památkou, která rozhodně stojí za návštěvu, je pevnost z 18. stol., kterou příslušníci vládnoucího rodu obývali až do roku 1970. Pevnost má dvě klasické strážní věže a větrné věže barádžíl, které plnily funkci dnešní klimatizace. V současnosti je v pevnosti umístěno muzeum, které se může pochlubit sbírkou historických rukopisů, zbraní a také keramiky a šperků z doby kolem roku 3000 př. n. l. nalezených v hrobech v lokalitě Moweihat. Jednotlivé sály přibližují rovněž tradiční arabskou medicínu, dětské hry, lov perel, historii místního policejního sboru či první radiostanici v Adžmánu. Na nádvoří jsou vystaveny modely různých typů starých lodí a zavlažovacích systémů, všechny návštěvníky uchvátí expozice tradičního tržiště, súqu.
Na skutečný súq Sálih, který byl založen na počátku 50. let 20. stol., můžete zavítat hned naproti pevnosti. Exotická vůně rozmanitého koření a kadidla se line tržištěm zastíněným krytinou z palmových listů. K nejžádanějšímu zboží tu patří vyšívané marocké kaftany (dlouhé volné tuniky) a dželaby (tradiční berberský oděv) či ručně šité kožené výrobky. V některé z okolních kaváren a restaurací si můžete vychutnat šálek arabské kávy nebo místní speciality, které připravují zdejší ženy. Citlivě zrekonstruován je přilehlý Heritage District, který láká především milovníky orientální atmosféry a street artu (scénické výjevy z tradičního života namalované na okolních domech a zdech).
Adžmán je jedním z mála míst v Zálivu, kde ještě dnes můžete v docích obdivovat tradiční postupy při stavbě lodí dhau, které byly klíčové pro rybolov a lov perel napříč Zálivem. V zimních měsících probíhají pravidelné velbloudí dostihy na závodišti al-Talla. Přírodní rezervace al-Zora se může pochlubit mangrovy, které jsou ptačím rájem. Ornitologové tu zaznamenali včetně tažných více než 100 druhů ptáků. Vydat se tam můžete i na kajaku. Stejnojmenná pláž je vyhledávaná pro kempování, rybaření i večerní barbecue. Druhou veřejně přístupnou pláží je al-Hamríja se širokým sportovním zázemím. Při troše štěstí z ní můžete zahlédnout i delfíny.
Pokud byste zatoužili po úniku z města nebo po krásách horské cyklistiky, nejlepší volbou je Masfút (Masfout). Jde o jižní exklávu Adžmánu s typickou pevností a skvělým přírodovědným muzeem, odkud se vám naskytne úchvatný výhled na celé vádí a také dubajskou exklávu Hattá. V budoucnu se zde počítá s turistickým rezortem, ale zatím je to stále poklidná zemědělská oblast s centrální oázou a okouzlující mešitou bin Sultán z roku 1815. Druhou exklávou Adžmánu je východně od hlavního města al-Manáma, region protkaný starými pevnostmi, vyhledávaný pro kvalitní akáciový med a úchvatné přírodní scenerie. Muzeum v al-Manámě zaměřené na tradiční architekturu, řemesla a beduínský životní styl sídlí od roku 2012 v Bílé pevnosti (al-Mareer Fort), kdysi královské rezidenci. Nedaleko se nachází i působivá Červená pevnost, která získala své jméno díky barvě cihel, z nichž je vystavěna.
Emirát Adžmán je v neposlední řadě oblíben pro svůj liberální přístup k prodeji a konzumaci alkoholu. Zatímco v sousedním emirátu Šardža je prodej alkoholu (a teoreticky i kouření vodní dýmky) přísně zakázán, v Adžmánu nepotřebujete ani licenci k jeho nákupu, jako je tomu v Dubaji. Do specializovaných obchodů v Adžmánu proto jezdí rezidenti z Dubaje a Abú Zabí pro poměrně levný alkohol, který pak paradoxně nelegálně převážejí přes území emirátu Šardža.