Každý kraj má svůj nezaměnitelný otisk, jehož linie jsou tvořeny historií, přírodou, tradicemi i zvyky obyvatel, kteří v něm žijí. Cesta k jeho poznání vede lesními pěšinami, polními úvozy i městskými ulicemi a je lemována osudy lidí i příběhy míst, které mu dávají jedinečný charakter.
Kraj může být nepřístupný a strohý, nebo naopak vstřícný a vnitřně bohatý. Pak v něm lze vždy nalézt kousek něčeho překvapivého, nepoznaného nebo okouzlujícího. Na jihovýchodě Moravy jeden takový kraj je. Rozprostírá se kolem města, které patřilo uherské a české královně Konstancii. Města, kde nejednou pobývali čeští králové a kde se narodil jeden z největších velikánů českého národa, Tomáš Garrigue Masaryk. To město se jmenuje Hodonín a je i centrem svého regionu, Hodonínska.
Protože je to kraj velmi pestrý a různorodý, nelze se vyhnout jedné otázce. Co je skutečně typické pro Hodonínsko? Na první pohled je na ni lehká odpověď, vždyť slovácký folklor tady potkáváte takřka na každém kroku. Každoroční hody, bláznivé fašanky, bohaté kroje, tance a hlavě písničky. Tu „V Hodoníně za vojáčka“ si snad někdy zazpíval každý muž, i když už vojenskou službu neabsolvoval. Ale mohou to být i vinohrady a víno. Zelené aleje Frankovky nebo Ryzlinků na stráních a nápoj posvěcený svatým Urbanem, patronem všech vinařů, rozlévaný z koštýřů ve vinných sklepech, které jsou zde ve své původní lidové architektuře naprosto jedinečné. Je snad Hodonínsko typické svými Mikulčicemi se slovanským hradištěm, opěrným bodem křesťanství Velké Moravy a možná i místem posledního spočinutí věrozvěsta Metoděje? Nebo je jeho symbolem těžba nejhlouběji uložených darů země, ropy a zemního plynu? Pro někoho je zase Hodonínsko neoddělitelně spjato s významnými osobnostmi v čele s naším prvním prezidentem Masarykem, někdo si ho vybaví jako působiště malíře Joži Úprky nebo místo hokejových začátků útočníka Václava Nedomanského.
Ať už je ale Hodonínsko charakteristické čímkoliv, vždycky zde najdeme spojitost současnosti s historií, ze které mnoho věcí vychází, dává jim smysl a nutí člověka k zamyšlení. Lze ji nalézt v přetrvávajících tradicích a zvycích, v místech poznamenaných významnými událostmi i v lidech, kteří se zde narodili nebo působili. Bylo by fantastické vrátit se v čase a vidět, jak kdysi tento kraj vypadal, moci pozdravit některou osobnost nebo si prožít na vlastní kůži události v té vzdálené a mnohdy těžko představitelné době. Možná bychom pak byli zaskočeni pokorou a přirozeností, s jakou tehdejší lidé žili, čistotou víry, pro kterou stavěli své první kostely, nebo jejich radostí z věcí běžných a pro nás obyčejných. A také z velikosti úsilí a umu, který vkládali do uskutečnění svých plánů a snů. Ale i když nevlastníme stroj času a neprojdeme branou do velkomoravského hradiště, abychom slyšeli kázání soluňského Cyrila, nebudeme přihlížet příjezdu komtura a templářských rytířů do jejich komendy, neprojdeme se francouzským parkem se zámeckou komtesou a ani neotevřeme společně s Baťovými inženýry láhev šampaňského u první plavební komory, přesto je na Hodonínsku dotek historie velmi citelný, zábavný, vzrušující a inspirující.
Když pak návštěvník dojde ke zjištění, co všechno lze na Hodonínsku nalézt, kolik je tady zajímavých míst a jak silné jsou zde například folklorní tradice, přijde mu možná na mysl další otázka. Proč právě tady? Proč se na tak relativně malém prostoru sešly všechny ty zvláštní události a lidé? Odpověď je tentokrát nasnadě. Protože charakter krajiny je prazákladem všeho. Řeka Morava, lužní lesy i úrodná půda jsou tím, co lidem skýtalo ideální podmínky pro jejich život. Proto zde budovali své osady a města, proto zde sázeli vinnou révu, proto v tomto kraji zůstávali. Ale možná je všechno úplně jinak. Možná to bylo hlavně proto, že je tady všude moc hezky.