Dnešní více než třicetitisícové město Karak (či Kerak) leží na křižovatce starověkých karavanních cest z Egypta do Sýrie. Zmiňuje se o něm už Bible jako o pevnosti Kír. V římské době byl Karak známý jako Charach-moba („moábská pevnost“), na hradě nalezneme i stopy po nabatejské přítomnosti, ale největší slávu zažil ve středověku.
Obloha je zatažená a sem tam zaprší. Ponurá atmosféra dodává hradu tajemný háv; vítr sílí, k nechráněnému hradnímu ochozu se skoro bojíme přiblížit. Západní zeď byla nedávno zrenovována a za příznivého počasí lze odtud dohlédnout přes Mrtvé moře až na Olivovou horu v Jeruzalémě.
Křižácký a mamlúcký hrad s prstencem obranných zdí a věží se majestátně tyčí nad okolní lesnatou krajinou ve výšce 900 m n. m. Píše se rok 1142, křižácká pevnost je právě dostavěna a stává se rezidencí pána Zajordánska. Křižáci a muslimové spolu obchodují, ale stojí jeden proti druhému v krvavých bitvách. Poté, co hrad přestál několik obléhání, připadl v roce 1170 Renaudovi de Châtillon, krvelačnému padouchovi, jehož barbarské metody vůči zajatcům byly široko daleko známé. Châtillon porušoval dohody a nestydatě přepadal karavany poutníků na cestě do Mekky. Zašel tak daleko, že se odvážil loupit v srdci Arábie, v Hidžázu. Vrcholem bylo, že nechal postavit flotilu, kterou na hřbetech velbloudů přenesl z Karaku k Rudému moři a bezohledně raboval arabské přístavy.
V roce 1184 Saladin, který v té době vládl v Egyptě a Sýrii, srovnal město Karak se zemí a chystal se zaútočit i na samotný hrad. Podle pověsti se na hradě právě konala svatba Renaudova nevlastního syna, jehož matka Saladina štědře pohostila a jeho vojska se nakonec stáhla. Châtillon se nepoučil a nepřestával napadat karavany i v době míru. Pohár Saladinovy trpělivosti přetekl. V bitvě u Hattínu Saladin křižáky přemohl, a přestože jeho zvykem bylo ušetřit životy zajatců, zabil Châtillona vlastníma rukama. Obránci Karaku vzdorovali několikaměsíčnímu obléhání, ale poté, co jim došly všechny zásoby, se v listopadu 1188 bez boje vzdali muslimům…
Další články z vydání o Jordánsku naleznete zde