Velká vodní plocha, která vypadá jako kousek nebe, zarámována do země, aby posloužila Bohu jako zrcadlo. Tak počátkem 19. stol. popsal Bodamské jezero francouzský klasik Alexandre Dumas. Jednou „tečkou“ v německém „Jižním moři“ je úrodná krajina posetá vinicemi, parky, kvetoucími zahradami s řebříčkem i mátou. Ostrov, kde se za prastarými klášterními zdmi psaly dějiny. Reichenau. Insula felix, Šťastný ostrov.
Na počátku to však nebyl ostrov ani šťastný, ani bohatý, nýbrž spíše prokletý. Soudobý idylický voňavý obrázek se rozhodně nenaskytl biskupovi Pirminovi a jeho 40 bratrům ve víře, když se s cílem založit klášter a šířit křesťanství odvážili v roce 724 připlout na tehdy ještě neobydlený ostrov. Našli tam, jak praví legenda, prý jen houští a příšernou havěť, jejíž kletba řádila tři dny a tři noci. Zřejmě proto bývá zakladatel tamního prvního kláštera benediktinů zobrazován nejenom jako biskup s berlou, mitrou a v pontifikálním oděvu s pluviálem, ale také jako světec, kterému se podařilo vyhnat z ostrova jedovaté hady a žáby. V této roli byl zvěčněn také na okenní malbě v chrámu sv. Marie a sv. Marka (krátce zvaném Münster), katolickém farním kostele v Reichanau-Mittelzell, který se tyčí na místě někdejšího klášterního kostela.
Od příchodu Pirmina začal ostrov v západní části Bodamského jezera prožívat neuvěřitelný rozmach. Sám Pirmin, který na Reichenau přijel podle všeho z francouzského Meaux nedaleko od Paříže, tam ale setrval pouhé tři roky, neboť stouplo napětí mezi Franky (podporovatelem Pirmina byl vlivný Karel Martell) a Alemany. Biskup proto odjel do Alsaska a na různých místech zakládal další kláštery. Zemřel 3. listopadu 753 a byl pohřben ve falckém Hornbachu. Když byl s nástupem reformace tamní klášter zrušen, byly jeho ostatky v roce 1587 převezeny do rakouského Innsbrucku, kde spočinuly v jezuitském kostele a sv. Pirmin se stal jedním z patronů města.
Původně jednoduchou dřevěnou stavbu kláštera, na svou dobu moderní, jejíž části odkryly archeologické vykopávky v 80. letech 20. stol., nahradila již po pár desítkách let z kapacitních důvodů kamenná stavba o délce 40 m. Už koncem 8. stol. byl klášter Reichenau jedním z nejvlivnějších opatství v říši Karla Velikého, panovníka neodmyslitelně spjatého s karolinskou renesancí, který usiloval o kulturní, duchovní i politickou obrodu franské říše po vzoru Říma. Na konci 9. stol. tam žilo 134 mnichů řádu založeného na umírněnosti a askezi, jehož heslo zní „Ora et labora“, modli se a pracuj. Za opata Walda na přelomu 8. a 9. stol. byla založena klášterní škola a knihovna. Také jeho nástupce, opat Heito I., byl vlivný muž…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero